Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zora,
zítra Ingrid.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (35)
 
Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
 
Mara
 
* * *
 
Že by to doopravdy byla pravda? Že by moře opravdu bylo naší kolébkou? Jestli ano, pak to byla velice nebezpečná kolébka. Jen si představte všechny ty žraloky a elektrické úhoře a rejnoky a nejjedovatější hady, jaké příroda dokázala stvořit. Jen si představte, jak se tiše a zákeřně přibližují z černých hlubin žhnoucí oči obřích krakatic, před kterými se musí mít na pozoru i plejtvák obrovský, natož tvor menší než trochu odrostlejší delfíní mládě. Tomu stačí přiškrtit vzduchovou hadici nebo letmým dotekem chapadla sundat z obličeje masku a je váš! Tedy, on by byl váš i tak, protože se prostě neubrání.
 
Pěkně děkuji za takovou kolébku! On ten náš suchý svět sice taky není žádná bavlnka, ale když si člověk dá trochu pozor, dožije se přece jen slušného věku. Stačí nelézt do vozovky na červenou, koukat kam šlápnout, nepokoušet zpuchřelý žebřík, co je ještě po pradědečkovi, a když stačil jemu, postačí i nám, v lese hodně dupat, aby se nešláplo na zmiji a tak dále a tak dále... Tak co nás pořád nutí do té vody lézt?!
 
* * *
 
No, královská hra! A že jsou do ní zfanfrnělí hlavně chlapi?! Tak si to představme ...byl jednou jeden král, co jezdil z jedné válečné výpravy na druhou a pořád neměl dost. Čeho měl dost, to byli vojáci, to stačilo sehnat sedláky z polí a už se bojovalo. Když byla nějaká přestávka, postarali se zbývající, aby zase za pár let měl kdo bojovat, a bylo to. Jenže král zestárnul, no jasně, ani jemu se to nevyhnulo, a přesto chtěl bojovat dál. Sedláků už taky bylo málo, a tak mu jeden šikovný řezbář udělal z lipového dřeva náhradní vojsko. Král si pozval na návštěvu souseda, vysedávali spolu nad válečným polem a bojovali jako zamlada. Důsledky byly dva: sedláci konečně mohli v klidu sklízet úrodu a na svět se dostala hra pro bystré stratégy.
Poznámka pod čarou: a chlapi si vyhrají!
 
* * *
                       
A takhle to vypadá, když si rodina vyjede na dovolenou. Táta kufr, máma kufírek, dítě kufříček. Ale jenom na obrázku! Skutečnost je jiná! Vidíte ty skříně dokořán? To se chystá máma, po celém bytě je rozvěšena její garderoba nejmíň měsíc před odjezdem, v bezesných nocích jí před zrakem defilují situace v hotelové restauraci, na korzu, na pláži, při tanci... nakonec na největším kufru sedí celá rodina, aby se dal vůbec zavřít.
 
Na řadě je dítě! Musí mít přece dostatek oděvů všeho druhu, co kdyby se pokazilo počasí a nebylo kde prát a sušit?Kufírek je jeho.
 
Táta to má jednoduché, stačí plavky, šortky, pár košil? No jasně, ale lepší jsou trička, kufříček do ruky a je to!
 
Jestli to ještě neznáte, tak po první zkušenosti vám musí být jasné, že pro celou rodinu napříště stačí ten úplně nejmenší kufříček, jedete-li ovšem do subtropů. Hlavně nezapomeňte opalovací krém! Ale ten se vejde do kabelky.
 
* * *

 
To byl jednou jeden starý fotel, celý zaprášený, odřený a osezený, loupalo mu ve všech kloubech, a tak vůbec nebyl rád, že ho vytáhli z komory, kam ho před lety strčili, aby nepřekážel a nekazil „dojem“. Bál se, že do něho budou mlátit praklem a nestačil se divit, jak jakási hučící hadice, co po něm jezdila, z něho vytahuje prastarý prach. Pak se skoro rozsypal, když ho nakládali do dodávky, ale pilné a dovedné ruce ho sklížily, vyspravily péra, obložily ze všech stran a nakonec mu ušily překrásný nový sametový kabátek. Celý omládl a další dlouhá léta se pyšnil v pokoji, jehož byl skutečnou a pohodlnou okrasou.
 
* * *
                       
Jsem maminčina zástěra a co je víc?!!
 
No, něco na tom je. Maminka je v kuchyni nejdůležitější, bez maminky se jídlo samo neuvaří a zástěra má velice významné postavení, dbá, aby na maminčiny šaty nestříkla ani kapička oleje, aby se neušmouraly od malinové marmelády, aby se na ně nepřiplácl namazaný chleba, když náhodou vyklouzne z ruky, aby se nepřipálily nad plamenem hořáku, když se natahuje pro koření, aby … těch aby je v kuchyni nepočítaně a přede všemi chrání zástěra. Jenže i zástěra je ráda, když se líbí, když září čistotou, není ničím potřísněná a nedejbože dokonce propálená! Nevděčná úloha! Musíme vymyslet, jak chránit zástěru. Až na něco přijdete, dejte mi vědět, já to zařídím.
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 24.01.2017  07:05
 Datum
Jméno
Téma
 24.01.  07:05 KarlaA
 24.01.  06:26 Bobo :-)))