Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ida,
zítra Elena,Herbert.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Život v zemi protikladů

 

 

Na Ruzyňském letišti se naposled obejmu se svým taťkou, zatlačím slzičky, z ptačí perspektivy naposled rozloučím se svou rodnou zemí a letím vstříc mému ročnímu dobrodružství!

Brazílie! Zapátrám v paměti..Země karnevalů, horka a Amazonských pralesů.

Taky si vzpomenu na Rio de Janeiro a jeho turistická lákadla - pláž Copacabanu a sochu Krista roztahující své ochranné ruce nad městem.

A ještě někde v mé paměti se hlásí o slovo jméno fotbalisty Pelého.

To je hodně málo. Ale už za pár hodin přilétám do Ria a od tohoto momentu mám možnost každou minutu poznávat kulturu, lidi a život v této nesmírně zajímavé zemi!

 

Všeobecné informace

 

Brazílie byla objevena roku 1500, kdy doplul k jejím břehům portugalský mořeplavec Pedro Álvares Cabral.

 

Kolonisté zpočátku nepřikládali nově objevené části nového světa velký význam, později se však vždy našel produkt, který se dal úspěšně vyvážet. Prvním takovým produktem bylo dřevo vzácného stromu pau Brasil, poté třeba cukr.

V pozdějších letech bylo na jejím území objeveno velkém množství nerostného bohatství v podobě zlata a drahých kamenů, díky nimž vzrůstalo ekonomické postavení Portugalska.

 

Brazílie prošla vývojem od  kolonie, přes monarchii  po republiku, potýkala se  také s problémem otroctví, v jehož důsledku je brazilský lid lidem mnoha etnických skupin - bělochů, černochů a indiánů.

Kromě Portugalců měli významný podíl na formováni kultury také Francouzi a Holanďané.

 

Tato země je dnes největší zemí Jižní Ameriky a tvoří hranice se všemi jejími státy kromě Ekvádoru a Chile.

Je federální republikou, která je tvořena z 26-ti státy a federálního distriktu hlavního města. Tím je město Brasília, které nechal v šedesátých letech vystavět prezident československého původu Juscelino Kubitschek. Roku 1960 se tedy Brasília stala po Riu de Janeiru novým hlavním městem.

Důvody k této změně byly dva, prvním bylo přesunout lid z pobřeží do dosud nevyspělého vnitrozemí, druhým důvodem bylo položení Ria mezi mořem a horami, které už neumožňovalo jeho další rozšiřování. Umístění nového hlavního města je taky velmi praktické, leží v přibližném geografickém středu Brazílie.

Dnes se z původně úředního města stává město běžného denního života, s populací

cca. 2 miliony obyvatel.  Úředním jazykem je  portugalština a měnou se stal po mnoha změnách a vývojích Real, za které tři pořídíte jeden dolar.

 

Lidé

 

Je velmi těžké napsat pár vět, které by souhrnně charakterizovaly celý brazilský lid.

V této zemi žije mnoho lidí pocházejících z různých kořenů, různých sociálních vrstev, náboženství, životních podmínek či názorů.

Ale každý Brazilec miluje hudbu, tanec, fotbal, slunce, pláže a v neposlední řadě lze o nich říct, že jsou to velmi dobří vlastenci, milující svou zemi a dokazující to při každé vhodné příležitosti.

 

Dnešním největším problémem je propastný rozdíl mezi sociálními vrstvami - obrovský počet chudých lidí, velmi nízký počet lidí střední vrstvy a znovu hodně lidi bohatých.

 

Chudí lidé žijí v tzv. favelách - chudinské čtvrtě, kde jsou malé domečky poslepované k sobě vším možným a mnohdy nemají ani základní vybavení nutné k životu.

Horší však je, že v těchto favelách někdy vládne jiný zákon, zákon, který si určují lidé s penězi, zbraněmi a drogami, na které je policie bohužel často krátká.

Špatné na tom je, že když už se člověk jednou narodí do tohohle prostředí, je velmi těžké dostat se z něj ven. Školy jsou drahé, bez škol není práce a také malé děti často musí místo školy žebrat či krást peníze na ulici.

Tuto nepříjemnou stránku Brazílie se snaží řešit jak prezident, tak politici i lidé vyšších vrstev, kteří přispívají penězi, jídlem, oblečením či ochotnickou pomocí ve specializovaných zařízeních, kde se snaží chudým lidem pomáhat. Bohužel tato země je tak velká a žije v ní tolik lidí, co pomoc potřebují, že ji stále není dost.

 

A co lidé vyšších vrstev, mezi kterými jsem žila???

Hned od začátku všichni veselí, kamarádští a strašně lehko vás přijmou mezi sebe, rádi pomůžou a poradí.

Je zvláštní, že většina těchto Brazilců jsou nezdolní optimisti, sami říkají, že se toho kolem nich děje tolik špatného, že si musí užívat každého dne a být šťastní, jinak že by skončili přinejmenším s velkými depresemi.

Jejich život vypadá asi takto: malé děťátko se narodí a protože má maminka nárok jen na jeden rok mateřské dovolené, nechává svou ratolest od útlého věku v nějaké školce, z které pak přechází do školy.

Velkým přelomem každého studenta je tzv. Vestibular - přijímací zkoušky na vysokou školu, které se skládají na konci třetího - posledního ročníku střední školy. Projít zdárně těmito přijímačkami je obecně mnohem těžší, než v ČR, všichni se na ně intenzivně připravují celý poslední rok a spousta lidí napoprvé neuspěje a jde do přípravného kurzu, aby to za rok zkusila znova.

Na vysoké škole  studenti mívají praxi ve svém oboru, aby po ukončení studia mohli již naplno pracovat.

Lidé tady pracují opravdu hodně, často od rána do večera, naštěstí pak přijdou domů unavení, ale spokojení, že můžou vydělávat peníze, aby dobře zaopatřili své děti.

A navíc to, co je večer čeká doma je velmi příjemné, mají totiž krásně uklizeno a na stole nachystané dobré jídlo. O to se starají posluhovačky, které se velmi spolehlivě starají přes den o byt, většinou za levný peníz, jsou to totiž ženy z vrstev nižších, kde jim přijde vhod jakýkoliv přídavek do rodinné kasičky.

A tak se brazilský člověk v klidu nají, osprchuje, a pak už vesele někam vyráží, ať už do kina, do posilovny nebo na nějakou z početných párty, kde tančí, pije, veselí se až do rána, aniž by se omezoval a trápil tím, že musí ráno do práce.

Takto plyne celý život - hodně práce, hodně oslav, styků s rodinou, dvakrát ročně dovolená k moří, často strávený den v shopping centru, hodně naběhaných kilometrů

 či vydřených hodin v posilovně..Až přijde stáří, kdy má většinou člověk plný dům všech potomků a aby se nenudil, tak si pořídí kousek za městem farmu, kde může trávit volné chvíle a užívat si zaslouženého odpočinku.

Líbil by se vám taky takový život?

 

Pokračování příště

 

Reportáž psaná pro SeniorTip

Kateřina Čaputová, 20 let 

 

 

 

 



Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma