Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rút,Matylda,
zítra Ida.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Byl to pěkný zájezd

Obvykle jezdíme na výlety, já a můj dobrý přítel vlakem. Řídíme se počasím, když ráno vstanu, a den je jako vymalovaný, zavolám mu.
,,Máš dnes pilno? Je tak hezky, hned bych si někam vyrazila.“
Jindy zase zavolá on. Když jsme zrovna neslíbili hlídání vnoučat, domluvíme se, popadneme batůžky a jedeme. Tentokrát jsme výjimečně plánovali výlet předem. Na elektrárnu  Dlouhé stráně jsme se oba chtěli podívat, ale od nádraží k ní bylo hezky daleko, a navíc, můžou tam jen skupiny s průvodcem.
 
A tak, když jsme uviděli plakát cestovní kanceláře, na poslední chvíli jsme se přihlásili.
,,Určitě bude hnusně, brblal  Jarek, Jeseníky, tam  se počasí rychle mění ...“
To na horách vždy, vzpomněla jsem si, jak jsem vloni nebo kdy vyjela lanovkou na Sněžku. Sotva jsem vystoupila z lanovky, obloha do té doby bez mráčku se zatáhla, spadla mlha, na krok nebylo vidět. To přijde líto – ne-li přímo naštve.
Ale pesimistické předpovědi se nevyplnily.
,,Takové počasí jaké máme dnes tady snad ještě nebylo“, slyšeli jsme od štamgastů hospody ve které jsme se byli občerstvit. Pánové pivo, dámy kávu nebo džus. V autobuse jsme byli různorodá společnost, ale nebyl tam nikdo, kdo by otravoval spolucestující, vládlo tam veselí, povídalo se a dokonce i zpívalo.
 
O Dlouhých stráních jsem už psala, po obědě jsme odjeli do Velkých Losin, tam jsme si prohlédli Ruční papírnu a Muzeum papíru. Obojí bylo zajímavé a vydali jsme se procházkou na nedaleký zámek. Je obklopený krásným parkem s rybníkem, který byl plný ryb. Po procházce parkem nás paní průvodkyně uvítala na zámku.
Zvenku vypadal celkem nenápadně, ale jen jsme vyšli na nádvoří s těmi krásnými arkádami,  kašnou, představovala jsem si jak se tam asi žilo... Jako bych viděla šlechtičny v dlouhých šatech, naklánějící se přes zábradlí a usmívající se na nějakého trubadúra.
Uvnitř to na nás dýchlo starobylostí. Paní průvodkyně se ve svém výkladu zmínila, že je všecek nábytek je původní, podlahy i překrásné tapiserie a gobelíny. Prošli jsme síní předků s portréty Žerotínů, stavitelů zámku, hodovní síní, knihovnou, až k čarodějnickému sálu.
 
Na čarodějnické procesy, které se rozhořely v druhé půli 17. století ve zdejším kraji jsme se všichni se zájmem vyptávali. Jejich obětí se stal i místní děkan Lautner, který se proti nim odvážil vystoupit. Třebaže na počátku stála banální pověra  - zcizení hostie. Žebračka Maryna Schuchová šla na velikonoční pondělí do kostela. Měla porodní bábě Dorotě Groerové přinést svatou hostii. Ta jí chtěla dát své krávě, aby měla více mléka.
Hon na čarodějnice živila vidina hmotného prospěchu. Hlavní oběti nakonec pocházely z majetných vrstev, inkvizitor Boblig z Edelstadtu měl podíl na konfiskacích majetku. Ani majitelé panství, kteří mohli inkvizitorovo řádění zastavit, proti němu nezakročili.
Byla to lhostejnost,  nebo zbabělost? Co kdyby se sami ocitli v podezření, že?
A tak mu udělují bezmála své požehnání. Procesům padla za oběť více než stovka lidí. Inkvizitor Boblig, v době procesů již na penzi, se v klidu a blahobytu dožil vysokého věku a dokonce se ještě oženil.
 
Trošku nás přitom povídání mrazilo v zádech, ptala jsem v duchu sama se sebe, zda bych snesla mučení nebo se raději přiznala ke spolčování s ďáblem nebo k lítání na koštěti na Petrovy kameny, na které jsme měli výhled cestou z nádrže elektrárny Dolní stráně...

Na závěr jsme si prohlídli zámeckou kapli s původním renesančním oltářem, no... a pak se jelo domů. Mírně  stísněná nálada nás opustila, žijeme přece v 21 století , hony na čarodějnice už přece nehrozí, nebo myslíte, že snad ano?
 
Marta Heraltová
 


Komentáře
Poslední komentář: 15.01.2007  20:38
 Datum
Jméno
Téma
 15.01.  20:38 Marie
 15.01.  08:59 janina