Šinu si to takhle odpoledne přes Masarykovo nádraží, když mě osloví slušně oblečená asi pětatřicetiletá dáma. Myslel jsem, že chce poradit kudy kam, tak jsem se ochotně zastavil k pomoci. Ale záhy jsem pochopil, že nepotřebuje poradit, ale že jde o nabídku zcela jiného druhu. Na takovou nabídku jsme obšem neměl v úmyslu reagovat. Tak jsem šel dál a ona vytrvale ještě několik metrů se mnou. Teprve teď jsem si všiml její snědější pleti a přebarvených vlasů.
Naše cesty se rozdělily...
V tramvaji jsem přemýšlel, co by se asi stalo, kdybych nabídku přijal. Ty časy, kdy jsem mohl kdykoliv a kdekoliv, jsou v mých třiasedmdesáti letech nenávratně pryč. Asi by si na své peníze nepřišla.
