Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Dorota,
zítra Alexandr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na vaše příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz
 
Do jedné vzpomínky na studentská léta se teď s námi přeneste.
 

Veni, vidi, vici

Před pár lety skončila má plavba kolem světa… Ne, pardon. To byl překlep... Správně tam mělo stát: … třetí plavba zkouškovým obdobím. A že se jednalo o dobrodružnou cestu plnou zrádných mělčin a skalnatých útesů, ničivých bouří z čistého nebe a zákeřných pirátů v kdejaké zátočině, to mi dosvědčí lodní deník. Vlastně index. Jelikož můj průměr byl hrozivě nízký, musel jsme se nad sebou zamyslet. Nepatřil jsem k nejlepším studentům. No považte sami, rok a půl studia a žádný titul! To by se mi „vysokoškoláci“ z Plzně pěkně smáli. A to vůbec nemluvím o svém indexu. Jak ten byl počmáraný, plný škrábanců a klikyháků, zatímco oni ho udržují vzorně čistý, nepopsaný. K tomu má účast na seminářích…

Co znamená zkouškové období? Čas, kdy nás čekala „krev, dřina, pot a slzy“. A přitom by to tak dopadnout nemuselo. Stačilo by prokázat jen trošku více prozíravosti a neustále neodkládat nevyhnutelné – práci. Což je ovšem pro lidský druh zcela typické. Ve Francii 18. století se také rok od roku hromadily problémy bez řešení, až vznikla krize, která se nedala zvládnout (opět ryze lidský rys: Nastanou-li problémy, tváříme se, že neexistují. Jsou-li natolik velké, že je nelze ignorovat, tvrdíme, že je řešíme a čekáme, až se vyřeší samy nebo je vyřeší někdo jiný, protože nevíme, jak je řešit, nebo nám k tomu chybí vůle. Jenže problémy se samy nevyřeší, a tak je prohlásíme za neřešitelné. Potom někdo problémy vyřeší. Přisvojíme si veškeré zásluhy.).

Nyní, po stručném návodu na závratnou politickou kariéru se vraťme zpátky k paralele mezi zkouškovým obdobím a Velkou francouzskou revolucí. Vskutku existuje. Vždyť obojí se neslo v duchu velkého strachu, zmatků a chaosu. Hovoříme o době, v níž člověk večer uléhal k spánku a netušil, co ho druhý den čeká. A jak jen se den zkoušky podobá cestě na gilotinu! Jízda autobusem až příliš připomíná pouť Dantona a jeho nejvěrnějších na popraviště. Kodrcá stejně jako rozvrzaná kára, kolem davy lidí. Čas se vleče, a přesto utíká strašně rychle…

Pařížský dav miloval tři zvuky gilotiny. První, když odsouzence přivázali k pohyblivé dřevěné desce způsobem, že mu přečnívala hlavu. Následně ji sklopili do vodorovné polohy. Bum. Druhý, když mu dřevěná deska s otvorem ve tvaru půlměsíce znehybnila krk mezi párem vysokých sloupů. Klap. Pak ostrý svist prořízl vzduch. Čepel hladce projela skrz obnažený krk a s tupým úderem zmlkla, zatímco proutěný koš se lehce zatřásl. Třetí…

 

Čekání před kabinetem, než na mě přišla řada. Myslel jsme si, že jsem připravený, ale když přišel ten okamžik, došlo mi, že nejsem, že je ještě příliš brzy. Jenže nešlo utéct. První rána, když se za mnou zabouchly dveře, druhá, když jsem vyslechl otázku. Třetí, když nadešel čas odpovědi…  

Až potud vše odpovídá, ovšem pozor – já dostal šanci bojovat. Má situace nebyla bezvýchodná. Ocitl jsem se uprostřed bitvy. Pod těžkou palbou děl, se zemí chvějící se kopyty koní a tváří v tvář hradbě nepřátelských bodáků. Byl jsem špinavý od bláta, kolem mě svištěly kulky a dopadaly dělové koule, viděl jsem ostatní, jak vyráželi na zteč a jak jejich řady řídly s každou další salvou, ale pořád je možno vstát a bojovat, vyřítit se společně s nimi vstříc slávě, nebo zapomnění. 

Bylo to Arcole, Marengo, Slavkov nebo Jena? Co na tom sejde. Užíval jsem si opojný pocit vítězství. Jak dlouho? Podařilo se to jednou, dvakrát, třikrát… Napoleon Bonaparte svedl přes sedmdesát bitev, v drtivé většině vítězných…

 
Tomáš Zářecký
* * *
Zobrazit všechny články autora
Ilustrace:  https://pixabay.com/cs  
Commons, autor neznámý, volné dílo
 
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 26.03.2024  10:36
 Datum
Jméno
Téma
 26.03.  10:36 Vesuviana
 25.03.  23:06 Přemek
 25.03.  09:43 Von
 25.03.  05:06 zdenekj
 25.03.  03:25 Ivan