Že slovem můžeme pohladit i udeřit, potěšit i rozesmutnit, rozesmát i rozplakat, víme všichni. Slovo je zřejmě nejfantastičtějším nástrojem lidstva. Žádný vynález nepřekonal jeho sílu, vždyť je schopno rozpoutat válku, uzavřít mír, spojit i rozdělit nejen jednotlivce, ale i celé národy.
Je jen trochu škoda, že slov mezi lidmi jaksi ubývá, jsou nahrazována zkratkami a některá nová jsou už pro střední generaci leckdy sotva pochopitelná. Smutno je mi, když čtu či poslouchám stále stejné formulace, vždyť už od dětství jsem slýchala, že právě čeština je jazyk nesmírně bohatý.
Ale není ještě tak zle – svou nelibost dokážeme stále vyjádřit velmi květnatě, v tom se sotva co změnilo. Nedávno jsem v tramvaji zažila pikantní příhodu s panem revizorem. Netýkala se přímo mě, takže jsem si ji mohla vychutnat jako divák, ale hlavně jako posluchač. Kontrolovaný pasažér, spíše pozdního středního věku, nemohl najít jízdenku, a tak se stalo, že nestačil vystoupit na té „své“ zastávce.
Nalezenou jízdenkou pak šermoval revizorovi před obličejem, ale tato etuda, byť pro všechny ostatní značně komická, by nebyla ničím, pokud by se ten pán zdržel slov. Repertoár nadávek, kterými počastoval zaměstnance DP, zahrnoval široké spektrum, použil nejen výrazy nepublikovatelné a notoricky známé, odskočil si i do říše zvířat, a také, což bylo pro mnohé cestující zajímavým zpestřením, i do oblasti různých lidských činností. Nevynechal ani názvosloví technické, známé odborníkům z profesí gastronomických, strojírenských a zednických. Zástupci mladé generace mezi svědky této, víceméně komické události, měli skvělou příležitost obohatit si svůj slovník. Denně potkávám pubertální mládež, a protože se vskutku nestydí nahlas vyjadřovat své názory a pocity, které jsou, jak známo, právě v tomto věku velmi často negativistické, vím zcela jistě, že její slovní zásoba je i v tomto směru opravdu chudičká. Možná bychom se dozvěděli od popuzeného pasažéra ještě více, ale na příští zastávce nás, šokované posluchače, samozřejmě opustil. Jeho výstup trval právě jen tu omezenou dobu mezi dvěma tramvajovými stanicemi, ale stačil mě přesvědčit, že naše mateřština je jazykem pestrým, zvukomalebným, razantním, nesmírně košatým a hlavně – stále se rozvíjejícím. Lze jen doufat, že je tomu tak i v dalších oblastech našeho slovního projevu. Například při vyjádření radosti, pochvaly a lásky.
Dlužno podotknout, že ač ten pán použil i slova toho nejsilnějšího kalibru, důsledně svému protivníkovi vykal. Takže optimistická poznámka na závěr: nejen, že čeština ve vývoji neustrnula, ale ani zásady dobrého vychování nepřicházejí zkrátka…
SÍLA SLOVA