Máme rádi zvířata (9)
Tři opičky - Mizaru-Kikazu-Iwazu Zasláno k seriálu „Máme rádi zvířata“.
Myslím, že je všeobecně známé sousoší tří opiček, z nichž si jedna zakrývá oči, druhá uši a třetí ústa. Někdy je ještě doplněno čtvrtou, která si zakrývá bříško.
Původní provedení sousoší je dřevořezba ze 17. století a je uložena v japonském chrámu - šintoistické svatyni Nikko Tošogu a dle buddhistické legendy se do Japonska dostalo z Číny. Zajímavé je, že se liší výklad co opičky představují v buddhistickém výkladu a ve výkladu na západě, respektive v křesťanství. Zatím, co v buddhizmu a zejména celé japonské společnosti, kde jsou velmi populární, mají každoroční oslavu, probíhají festivaly, děti znají a zpívají populární písničku: Mizaru-Kikazu-Iwazu se opičky vykládají a chápou jako výzva nedívej se na to co není v pořádku, neposlouchej to, co není v pořádku, neříkej to, co není v pořádku, někdy též jako nedívej se na zlo, neposlouchej zlo, nemluv zlo, pokyn nikoho nepomlouvat, nestrkat nos do cizích záležitostí, nečinit jiným příkoří.
Tak v západním pojetí jsou opičky symbol klamu, neupřímnosti a ignorace, či neodporování zlu. Nejhorší v západním výkladu je vypouštění toho zla a omezení se na nevidět, neslyšet, nemluvit.
Také se uvádí, že sousoší opiček měl mezi svými věcmi Mahátma Gándhí, že měl i jejich vzkaz zakomponovaný ve svém myšlení počínání v politice.
Jak bylo uvedeno v předchozím, domovinou opiček je Japonsko a po mé zkušenosti z této země, znalosti jednání Japonců a znalosti Japonska se domnívám, že za tu dobu se poselství opiček zakódovalo do jejich genů a podílí se na tom, jak vypadá život v Japonsku a toho co tato země docílila a kde dnes je.
Proto bych si přál, aby se ty opičky prosadily u stále většího počtu lidí - tedy to jejich poslání se ujalo i u nás. Zejména v poslední době a tak si dovedu představit, že jedna, byť v podobě opiček či opičáků (máme přeci emancipaci a mee too) předvedli ty dvě ve funkci prezidenta, předseda vlády a ta třetí opička jako předsedkyně parlamentu.
