Máme rádi zvířata… (4)
Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,
Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.
V zoologické zahradě, zahradě, zahradě
Nehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.
Tak jako posledně, tak i dnes začínáme začátkem písničky Jitky Molavcové „Máme rádi zvířata“ po kterém jsme také pojmenovali nový seriál.
Není tomu dávno, co na stránkách našeho magazínu probíhal úspěšný seriál „Mezi nebem a zemí“, do kterého jste přispívali svými příběhy. A tak tomu bude i nyní u nové série "Máme rádi zvířata...". Jak bude dlouho trvat, bude záležet jen na vás tím, že se rozpomínáte a budete nám posílat své příběhy. Nebude se jednat o odborné texty ale jen o veselé i neveselé příběhy o zvířátkách a zvířatech kolem vás.
Dalším, co přispěl je opět náš čechoaustralský dopisovatel a autor mnoha úspěšných článků Ivan Kolařík.
Pohodové počtení vám všem přeje
Václav Židek, člen Redakčního týmu
* * *
Symbol Austrálie-Kangaroo neboli klokan
Ano, toto milé zvíře je naším symbolem, který dokonce sedí na ocase australské letecké společnosti Qantas. Ta díky tomu nikdy ještě nikdy neměla nehodu takže létám výhradně s ní, i když je nekřesťansky drahá. To asi, aby měli na krmivo pro klokany. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit.
Klokan je opravdu rozkošné zvíře. Pokud tedy nezkřížíte cestu obrovskému samci, který nejenom, že dovede dovedně boxovat, ale hlavně kopnout takovým způsobem, že to co se ukrývá ve vašich útrobách se ocitne na zemi. Vy díky tomu opustíte tento smutný svět za strašných bolestí, i když nakonec budete přece jenom děkovat, že si medíte někde na obláčku a zhůvěřilosti, kterým jsme zde dnes a denně vystavováni, se vás již netýkají. Národnímu symbolu budete blahořečit a omluvíte se mu, že jste si kdy pošmákli na steaku z něho udělaného. Ano, klokaní steak dostanete všude. Fajsksmekři si pochvalují jeho chuť a zdravotníci poukazují na to, že klokaní maso nemá žádný cholesterol.

Zkusil jsem steak z klokana na barbeque jednou a to mi stačilo. Příčilo se mi cpát se tak oblíbeným zvířetem. Když jsem si uvědomil, že se navždy zapsal do podvědomí nejenom Australanů díky prima televiznímu seriálu “Skippy,” sousto mi zhořklo v puse. Posléze jsem zabodnul šavli a zařeknul jsem se, že již nikdy v životě Skippyho nepozřu. A že se přestanu stýkat s lidmi, kteří se po něm oblizují.
Nad těmito poskakujícími vačnatci, kterých v Austrálii existují čtyři druhy (největší a také nejnebezpečnější je rudý klokan) se nejvíce rozplývají turisté. Jejich chování, když spatří klokana se dá přirovnat k někomu, kdo se dočista zbláznil. Nejenom, že auta a autobusy plné Japončíků, Číňanů a jiných turistů způsobují nehody, protože náhle zabrzdí, když někde na obzoru někdo spatří třeba jenom siluetu klokana, ale v tu ránu se z vozidel vynoří ječící lidé. Ti fotí a fotí a fotí. Pakliže se turistům náhodou podaří uvidět klokaní mámu, které z kapsy kouká malý klokánek, tak to bych nikomu nepřál být svědkem davového šílenství, které se odehraje.
Při psaní těchto řádků si připomínám návštěvu mého milého spolužáka, který se zrovna tak pominul na mysli. Zatímco my jsme v noci spali jak se sluší a patří, Jenda probděl noce s foťákem číhajíce na klokana. Nakonec se mu podařilo jednu unavenou bestii vyfotit a tím pádem jsme několik dnů všichni probděli. Jeníček nám totiž do zblbnutí pořád ukazoval jednu a tu samou fotku klokana a nadšeně prohlašoval, že se do Austrálie odstěhuje, protože se do klokanů zamiloval. Dodnes si o tom na Skypu vyprávíme, zatímco jeho krásná Maruška jenom obrací oči v sloup a stává se s ní náhle velice pobožná osoba, která jenom mele “Pane Bóže, pane Bóže, co jsem kdy komu udělala.”
Jistě si pozorní čtenáři všimli, že jsem použil nehezkého slova”bestie.” To je tím, že my, ve městech žijící lidé opravdu máme klokánky rádi. Rozplýváme se pohledem na klokaní mládě koukající z maminčinýho vaku, obdivujeme ladnost s jakou klokani přeskakují i vysoké ploty, s odstupem a úctou hledíme na obrovského samce dohlížejícího na svůj harém. Tuto lásku ovšem zdaleka neopětují farmáři, kterým klokani ničí úrodu. Ti mají právo klokany také střílet. Je až neuvěřitelné, že každým rokem se průměrně v Austrálii odstřelí tři miliony klokanů!!!

Ano, ve městech je vídáme zřídka, ale vyjeďte za město a musíte si dát velký pozor, abyste autem do klokana nenarazili. Je smutné po ránu vidět mrtvolky lemující naše silnice. Proto není záhodno jezdit večer nebo brzo ráno. Nejednou se staly tragické nehody, kdy klokan, do kterého narazilo auto prorazil přední sklo a způsobil autonehodu, při které zahynuli cestující.
Navzdory tomu, že klokanů v Austrálii je odhadem neuvěřitelných 40 milionů, jsou to chráněná zvířata. Ti střelci, kteří je mohou zákoně zabít, musí mít k tomu speciální licenci.
Nedávno nás udivil a rozesmál televizní záznam farmáře, jehož věrný pes byl napaden obrovským samcem rudého klokana. Farmář nelenil, přistoupil ke vztyčenému klokanu a pěstí mu uštědřil ránu přímo na čelist. Musela to být pěkná deha, protože samec málem lehnul. Nakonec otřesen odskákal do buše. A farmář, který se pouze hrdinně zastal svého druha sklidil pokutu, že se nestačil divit! Mohl skončit špatně, protože klokani dovedou nejenom kopat, ale i dobře boxovat. Do doby, než to bylo v Austrálii zakázané, klokani mezi sebou boxovali v cirkusech zatímco diváci na taková utkání sázeli.

Osobně mám vzpomínky na klokany na našem golfovém hřišti v severním Novém Jižním Walesu. Těch bylo tolik, že nám znepříjemňovali hru. Nahoře přiložená první fotografie jasně ukazuje čemu jsme museli během hry čelit. Samozřejmě, že se stalo, že jsem míčkem klokana napálil. Ten se jenom udiveně podíval co ho to štíplo, podrbal se a odhopkal stranou. Nebylo ale příjemné odpálit míček, který padnul blízko samce. To jsem se vždycky chvěl, aby se na mě nenaštval, že mu kazím klid.
Děvčátko, které se snažilo na Tasmánii dát peníz do kapsy maminky jejíž klokánek z ní právě vyskočil, si to odneslo ošklivými šrámy po těle. Je proto dobré mít před klokany patřičný respekt.
Takže, turisté, pakliže se vydáte k protinožcům, obdivujte naší faunu a přitom mějte na paměti, že se ve většině případů jedná o divokou zvěř. I když jizvy od klokaních drápů by z vás v hospodě v Česku učinily středem pozornosti.
Text a foto: Ivan Kolařík