TAJNÁ POLICIE
V sedm ráno zvoní zvonek u dveří domku, který jsme v Melbourne pronajímali. Zároveň někdo vztekle buší do dveří. Děti běží vetřelci otevřít. Nějak se nám to nezdálo, takhle zhurta a hned po ránu.
Volám na děti, ať zabrzdí, že se s tatínkem sami podíváme, kdo nás tak brzo burcuje?
Otevřeli jsme dveře a vidíme dva nervózní chlapíky v civilním oblečení. Jeden z nich nám před očima mává něčím podobným jako je odznak a křičí: „Tajná policie“, drží přitom v druhé ruce pistoli. Odstrkují mě i Vladimíra a letí kolem vyděšených děti skrz domek na zahrádku.
Oba komplici přeskakují plotek k sousedům a buší jim na zadní dveře domku s povykem ať otevřou a neblbnou. Nikdo však neotvírá, tak oba zbojníci běží s tou pistolí k dalším sousedům z prvního řadového domku. Tu hrůzu, co předvedli nám, praktikují i u nich.
Tento výplod společnosti vehementně hledal sousedy v domku uprostřed třířadových domů. Nevíme, v čem chlapci byli zapletení, zdá se však, že v drogách.
Několikrát se totiž stalo, že jeden z nich se potácel v rozpoložení domů. Bohužel nedošel a vyspával v záhoně s kytkami, než se probral z omámení a pokračoval domů. Mnohokrát ho přítel, se kterým sdílel domácnost, odvedl dovnitř.
Jinak nikoho nenarušovali, byli slušní a byl u nich klid. Až toho rána, kdy je sháněl tento povedený párek, vydávající se za tajnou policii. Sousedi však nebyli doma a gangsteři skočili do auta a uháněli kdoví kam?
Telefonuji sousedce z prvního domku a ta mi oznamuje, celá roztřesená, že její muž volal na pomoc policii. Říkám jí, že Vladimír zrovna s nimi dotelefonoval. Očekávali jsme, že snad v krátkosti někdo laskavě přijede a bude se informovat o chlapících s odznakem a pistolí! Šli jsme tedy do práce a děti do školy. Zhruba kolem čtvrté hodiny odpoledne, když už jsme byli všichni doma, přijeli opravdoví policajti věc vyšetřovat.
Vladimír si neodpustil poznámku, že jdou brzo, že je škoda, že se neobjevili po ránu, když jim se sousedem volali.
Sepsali protokol a ujistili nás, že šlo o nepravé lidi, což nám bylo od rána jasné. Pak dva týdny v policejním autě vysedávali poblíž domků a čekali. Nebylo nám jasné proč, protože ti dva nebyli zas tak omezení, aby se znovu objevili.
Chlapci, po kterých šli, se také vypařili a dlouho byl domek prázdný. Po čase jsme potkávali nové sousedy.
Dodnes pořádně nevíme, o co tu šlo. Máme ty naše domněnky, ale tím případem jsme ztratili důvěru v ochranu, které jsme se nemohli dočkat. Co kdyby ti lumpové použili zbraně, se kterou nám vyhrožovali? Radši se s tím nebudeme dále zabývat. Doufáme, že někde něco zašmodrchali a jsou odstraněni tak, aby už nadále neohrožovali bezpečnost lidí.