NOSTALGIE
Vždycky jsem si představoval pod pojmem nostalgie spíše něco příjemného, pozitivního, co patří k životu a zejména pro starší generaci je téměř nepostradatelnou, nenahraditelnou součástí života. Pochopitelně jako ve všem v rozumné míře.
Tuto představu mi život dopřál si zažít a vyzkoušet a to jak v provedení sólo, čistě soukromém, tak v duetu s manželkou, tak i ve sboru s rodinou či spolužáky. Dále pak příležitostně při náhodném setkání s bývalými kolegy, kamarády z mládí a lidmi, které jsem znal. Se všemi jsem si zavzpomínal na společné zážitky.
Za stejně normální považuji i to, že v těch nostalgických vzpomínkách převládají ty pozitivní zážitky, připomínání si života v mládí, života v plné síle, života s řadou přání a pamětí těch, které se splnily.
Nakonec i jako čtenář SeniorTipu bych si dovolil svoji představu o nostalgii jako přirozeného projevu seniorů podepřít obsahem celé řady článků zde. Článků, ve kterých senioři přibližují druhým své zážitky, vzpomínky.
Šokovalo mě proto zjištění výkladu pojmu nostalgie v internetovém vyhledávači a článcích o nostalgii. Až příliš často se projev nostalgie spojuje s psychiatrií, v pojednáních o problémech duše, duševního zdraví. Příliš často se spojuje s činností psychiatrů, potřebou tento projev, tedy nostalgii léčit. Jako naprostý laik se zdržím vyjádření z hlediska lékařského, odborného, ale současně musím připustit, že v této souvislosti pro mě vyvstává řada otázek, proč by nostalgie měla být skoro nemoc, co je na ní nežádoucí.
Otázek spojených s různými mně naprosto cizími současnými jevy, pro které srovnání a připomínání toho, jak to bylo dříve není zřejmě žádoucí. Mám na mysli všechny změny třeba postupné mizení manželství jako soužití muže a ženy, rodiny jako instituce výchovy dětí, náhradu tatínka a maminky rodičem č.1 a rodičem č.2, vymazávání koncovky v příjmení žen (myslím to – ová), stále více zboží v provedení unisex, právní význam označení přítel a přítelkyně, což už vůbec neznamená dřívější označení kamarádů, všechny ty registry od registru motorových vozidel po registrované záležitosti jiné až pro mě ne zcela jasný význam pojmu „me too…“
No, ale abych vyhověl tomu výkladu, který spojuje nostalgii s potřebou vyhledat psychiatra, tak mě napadlo, co takhle se přiznat, že někdy jsem zpozoroval náznak tak zvaného „Nejedlého jevu“. Senioři vědí, že Zdeněk Nejedlý byl stranický funkcionář v oblasti kultury, zejména hudby. Traduje se, že měl ve stáří problém, vybavit si myšlenku. Jakmile si ji však vybavil, nastala ještě horší etapa tuto myšlenku opustit. A tak i já mám problém opustit myšlenku proč to spojování vzpomínek, nostalgie s psychiatrií, proč a čím ta nostalgie vadí. Napadlo mě, zda se tím nesleduje odradit lidi od vzpomínek a srovnávání bývalých zvyklostí se současným počínáním.
Místo procházky přírodou na jaře s pozorováním kvetoucích stromů civět do mobilu, místo přípravy dětské stravy odvézt děti do MacDonaldu, místo rozhovoru mezi manžely, pardon partnery posílat SMS či psát na nějaké facebooky či instagramy, místo toho jít do obchodu se síťovkou nakoupit - objednat nákup Rohlíkem, e-shopem. A pochopitelně všechny ty změny popsané v předchozím.
Ale ať už to s tou nostalgií je jakkoli přeji všem, mladým i těm co již více pamatují, aby nemuseli nostalgicky vzpomínat na to, jak to bylo, když lidé neměli zakrytá ústa.
