Lovoš je obdobně jako Milešovka poutním místem milovníků Českého středohoří. Naše malá parta, která si dala příhodný název "Poutníci Českého středohoří", vystupuje k vrcholu Lovoše několikrát za rok, aby se poklonili krásám středohorské krajiny včetně Labe, které jí protéká v hlubokém nádherném kaňonu. Krajina v různíém ročním období a dokonce i za každého počasí, nabídne něco nového a zajímavého, čím překvapí, a to platí nejen o Českém středohoří, ale o přírodě vůbec.
14. září 2002 vystupujeme z vlaku v Malých Žernosekách, odkud se vydáváme po žluté značce podél Milešovského potoka, jehož průzračnou vodu obdivujeme. Příroda na nás dýchla už podzimem, listy stromů a keřů začínají chytat ponenáhlu nažloutlé a karmínové odstíny a některé se již snášejí k zemi. Naše cesta vede smíšeným lesem dubů, habrů a buků. Na západní straně Malého Lovoše (Kybičky), tvořeného znělcem, vyvolal náš obdivi teplomilný kaštanovník jedlý (Castanea sativa). Kvetou už jen ty opozdilejší rostliny, zvonky, řebříček, chrpa luční a jestřábník.
Tušíme, že v čedičových skalkách Velkého Lovoše se setkáme s více druhy květů. Počasí nám přeje, i když předpověď pro severní Čechy moc příznivá nebyla. Je typické "babí léto", sluníčko příjemně hřeje. V lese na nás občas upozorní svým křikem sojka, poznáváme hlas žluny, datla černého a brhlíka.
Naše cesta pokračuje po modré značce, a to už jsme ve svahu Velkého Lovoše. Po chvíli se nám otevře překrásný pohled na Kletečnou, Milešovku, Ostrý, Milešovský Kloc a další kopce. Díváme se na ně s nábožnou úctou. Pak pokračujeme dál. Po levé straně nás zaujmou skalky poskládané z různě velkých pravidelných i nepravidelných čedičových sloupků. Zdejší pórovitý čedič víc než kde jinde vydává svědectví o vulkanických dramatech Země.
Vpravo je jeden z nejstrmějších a nejhlubších srázů kamenné suti, s jakým se můžeme ve Středohoří setkat. Mezi kameny vyrůstají malé doubky a lipky. Otevírá se před námi další úchvatný panoramatický pohled na Hazmburk, Ovčín, Boreč, Sutomský vrch, Jezerku, Košťálov, Vršetín, Děkovsku, Solanskou ůhoru, Brník, Srdov a Oblík.
Prohlížíme si pozorně i skalky. Ohněm zrozený životadárný kámen je často ozdoben kresbou různě zbarvených lišejníků, mezi jednotlivými kameny se uchycují rostliny. Ty odkvetlé nás zaujmou zejména tvary listů. Některé ještě kvetou - žlutě kvetoucí mochna, hvozdík kartouzek, hadinec obecný, zvonek kopřivolistý s drobnými kvítky, bíle kvetoucí čistec přímý a kakost krvavý. Mateřídouška na sebe upozorní vůní. Na skalním ostrohu pod příkrým suťovým svahem zahlédneme žlutě kvetoucí rostliny s dlouhými stonky, k nimž si netroufáme slézt, abychom je blíže určili. Tu a tam prolétnou motýli - menší perleťovec a žluťásek.
Potkáváme turisty a také skautský oddíl. "Tady je tak nádherně!", zvolá nadšeně ke svým kamarádům malý skautík - zřejmě tento oddíl navštívil Středohoří poprvé. Všichni se tu rozhlížejí do kraje a zajímají se o jednotlivé kopce. Máme radost, že Středohoří se těší jejich zájmu. A to už jsme na vrcholu, odkud je rozhled do všech stran. Velkým kontrastem středohorským kopečkům i Krušným horám je pak rovina směrem k Praze, jíž dominuje Říp. Panoráma krajiny dokresluje modrá obloha s bílými kumuly zajímavě seřazenými do řad. Rozhlížíme se do kraje, ale pozorujeme i všechno kolem nás, zejména skalky s květenou. Zaujmou nás zvláštně rostlé duby, které jsoul nízké s rozložitými korunami, stromy podobných tvarů nacházíme na jihu Evropy.
K dovršení naší radosti přilétá "On".... "Podívejte se, to je perla Českého středohoří!", upozorním na otakárka fenyklového, který kolem nás poletuje, usedne na nejbližší kámen a rozevře svá něžná křídla proti slunci. Jako by nám chtěl udělat radost... Pozorujeme motýla nejméně dvě minuty než odletí. Poslední dotek léta...
My pak usedáme na vyhřáté kameny plní krásných a hlubokých dojmů. Jsme šťastni. Všichni lidé, kteří doputovali až sem mají jistě stejné pocity jako my. A v tom je kouzlo Lovoše a celého Středohoří, které dovede pohladit po duši a rozdává lásku kolem sebe. Emil Filla kdysi řekl: "Nikde není tak krásně jako tady...", i když samozřejmě i další naše krajiny mají své kouzlo, jen je umět najít.
