PŘEŽILI JSME DVA TAJFUNY – 2014
Na cestu lodí do Japonska jsem se moc těšila. Vladimír už v Japonsku byl služebně před několika lety. Výlet byl rok předem plánovaný. Datum odjezdu se blížilo, tím více i má radost z očekávání něčeho neznámého.
Naše sestava byla vyrovnaná, tři Australani, tři Češi. Česká kamarádka s manželem jsou otrlí, zkušení mořeplavci. Tento styl cestování nám v roce 2003 přiblížili výletem do Nové Kaledonie. Australští manželé se plavby účastnili poprvé.
Češka našla pro všechny výhodnou nabídku. Devět dní plavba kolem Japonska s několika zastávkami v přístavech a dále pak třináct dní na té samé lodi pokračování do Taiwanu, Hongkongu, Vietnamu a konečná v Singapuru. Tři dny před odletem jsme dostali avizo z organizace „Princess cruises”, že naše loď „Diamond Princess“ místo plánovaného termínu popluje o den později z přístavu Yokohama. Důvodem zpoždění je k Japonsku se blížící tajfún „Vongfong” a loď nesmí z bezpečnostních opatření do Yokohamy. Doporučovali, zajistit si další den pobytu v hotelu před vyplutím. Jinak nebylo nutné měnit plány. Všichni jsme měli cestu zaplacenou a v Tokiu zajištěnou noc před plavbou. Hotelový pobyt o jeden den prodloužit snad nebude problém.
Let ze Sydney do Tokia byl příjemný až na to, že australská přítelkyně zapomněla v letadle kabelku s dokumenty. Po zjištění panikařila, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Letuška s nálezem běžela do letištní haly a vše v pořádku předala.
Odvoz z letiště do hotelu byl zajištěný, takže zatím vše šlo podle plánu.
Příjemní, úslužní Japonci nás v hotelu ubytovali a my jako zvídavé děti obdivovali a mačkali sedmnáct knoflíků na záchodové míse v našem pokoji. Česká kamarádka si naši partu zavolala, aby nám mohla oznámit, že přes svůj laptop dostala e-mail od společnosti „Princess”. Vyplutí je opět posunuto o další den. Tajfun na moři stále řádí a není myslitelné riskovat bezpečnost cestujících a lodi. Nic nám nezbývalo, než se domluvit, co podnikneme dál.
Ten první odsun a pobyt už jsme zařídili a pak jsme se zhrozili, jak moc jsme museli zaplatit. Neměli jsme ponětí, jak je náš hotel v Tokiu drahý.
Výlet jsme zakoupili jako souhrnnou nabídku, což bylo výhodné. Samostatně, jedna extra noc stála nehoráznou cenu.
Ulevilo se nám při vzpomínce, že máme cestovní pojistku a po návratu do Austrálie nečekané účty pojišťovně pošleme k proplacení. Na recepci nám milá japonská úřednice pomohla najít další noc ubytování. Bylo to blízko přístavu Yokohama s poloviční cenou toho v Tokiu a s výhledem na přístav. Byla to taková útulná garsoniéra.
I ten hotel v Tokiu byl pohodlný, luxusní, naprostá čistota se stoprocentním servisem.
Když první večer našeho pobytu zaklepal pokojský na dveře a ptal se, jestli nám má připravit postel na spaní, nechápavě jsem na něho zírala. O co že mu jde? Že snad špatně rozumím?. Opakoval, že chce odhrnout deky a upravit postel. Otočím se ode dveří směrem do pokoje a vidím Vladimíra zachumlaného v dece. Říkám pokojskému, že to snad ani nebude potřeba.
Uklonil se a pozpátku couval po chodbě hotelu, než jsem za ním zabouchla dveře. Cedule v pokoji, které jsme si dodatečně všimli, upozorňovala, že jestli nežádáme večerní službu, ať zatelefonujeme na tel. číslo…
Tajfun jsme sledovali odpoledne z hotelu a byli jsme rádi, že jsme uvnitř. Nejezdila auta, nikdo nechodil po ulicích. Nebylo divu, řádil strašný vítr a roznášel, co se dalo, kolem dokola. Tvořil strašný nepořádek v ulicích a parcích. Nebylo na krok vidět.
Druhý den ráno jsme šli na obchůzku a pracovní čety tu spoušť po tajfunu uklízely.
Za několik hodin by člověk neřekl, že se něco podobného stalo. Vše jelo v normálu, všude chodilo plno lidí, auta v ulicích suverénně jezdila.
Japonci jako mravenečci odvedli vynikající úklid. Vše, co narušilo jejich pohodu, dali v krátké době do pořádku. Jsou na přírodní katastrofy zvyklí.
Nemohli jsme uvěřit, že i bezdomovci v parku, kterým jsme procházeli, zametali. Odklízeli polámané větve stromů z míst, kde večer pravidelně staví stany. Ráno je s ostatními věcmi balí do úhledných uzlíků, aby si vše večer nanovo rozložili zpod keřů na spaní. Všichni mají úžasnou zodpovědnost za čistotu v zemi, ve které žijí, a velkou úctu k přírodě.
Před opuštěním hotelu z Tokia a odjezdem do Yokohamy jsem pro změnu zase já zapomněla kabelku s dokumenty u recepce na židli. Naštěstí mne včas recepční našla a předala k mému údivu ztracenou tašku. Neměla jsem tušení, že mně něco chybí.
Apartmá v Yokohamě jsme si užívali. Kochali jsme se výhledem na přístav a těšili se na druhý den na loď. Teď snad už nic nestojí v cestě. Tajfun je pryč a dovolená může konečně začít.
Po třech dnech napětí, jsme se konečně dostali na loď.
Bylo nám tam vyčítáno manželem naší krajanky, že bez ní a jejího laptopu bychom se na loď nedostali. Neprojevili jsme údajně dostatečný vděk. Cože? Co to má znamenat?
Známe se tak dlouho a nikdy nic takového jako výčitky jsme nečekali. Že by si na nás kamarádka stěžovala? Všichni jsme měli stres, jak výlet dopadne. Že by kamaráda někdo vyměnil? Nebo, že by tajfun zapůsobil na lidské vztahy?
Jaké poklony od nás čtyř žádali, nevíme. Dost nás to rozladilo a vytvořilo hustou atmosféru. Pokud víme, Japonci se nám snažili pomoci, a tak jsme netušili, že úspěch dostat se na loď zařídil laptop. Měli jsme najednou o další stres postaráno. Účastnili jsme se nesčetných dovolených a bez laptopu. Drželi jsme se však zpátky. Nechtěli jsme další problémy. Netušili jsme, jak se přátelé na nás dívají, jinak bychom si nabídku cesty vyhledali sami. Hračičky v podobě i-potů, laptopů a mobilů na dovolené s sebou netáháme. Stačí, že nám otravují běžný život. Dostali jsme se bez nich před třiceti pěti lety do Austrálie, a tak se naše dovolené bez nich mohou obejít.
Plujeme den a noc a kapitán lodi oznamuje cestujícím, že směr plavby je pozměněn, neboť se k Japonsku blíží další tajfun. Tajfun „Phanfone” je údajně silnější než ten předešlý.
Místo plánovaných zastávek v Japonských přístavech odplouváme na bezpečné místo v Žlutém moři k Číně. To se nám snad jenom zdá! Na lodi mezi cestujícími vznikla panika. Kapitán sliboval, že jakmile bude možnost a loď se navrátí do japonských vod, komu se to nelíbí, může v prvním přístavu loď opustit. Samozřejmě peníze budou lidem navráceny.
Po sedmi ztracených dnech ve Žlutém moři se „Diamond Princess“ konečně objevila v japonském přístavu v Yokohamě. Tam více jak tisíc naštvaných pasažérů loď opustilo. Někteří se neobešli, aniž by svou zlobu potlačili. Jako kdyby personál, nebo dokonce kapitán lodi mohl za nebezpečnou situaci, která nastala. Naopak, kapitán zvládl situaci na jedničku. Loď byla v bezpečí a stále nabízela pohodlí a zábavu všeho druhu.
Tajfuny odešly tak rychle, jak se objevily, a my jsme měli konečně možnost zažít krásné výlety.
Loď navštívila přístavy Osaka, Yokohama, ostrov Okinawa. Dále pak pokračovala do Taiwanu, Hongkongu, Vietnamu a konečná byla v krásném Singapuru. Zpátky opět let do Sydney a autobusem do Canberry. Všech šest se stále kamarádíme, chodíme na společné večeře a různá jiná setkání. Při dobrém poháru vína a vzpomínek na Japonsko se smějeme, že naše kamarádství přežilo dva TAJFUNY.
