Ischia – láska má
V ráji seniorů
Už je to asi 10 let, co jsem po zimě s několika nachlazeními a s bolavými klouby zatoužil už v květnu po teplém písku na pláži. Zahloubal jsem se do katalogů cestovních kanceláří, až můj zrak spočinul na pozoruhodné nabídce. Lákala turisty na věčně zelený ostrov Ischia u Neapole, s mírným a stálým podnebím, vyhledávaný pro více než sto léčivých termálních pramenů.„To je ono,“řekl jsem si.“Když nebude ještě dostatečně teplé moře, slibovaný termální bazén u hotelu postačí.“
A tak jsem poprvé zasedl do staré Karosy a vydal se na téměř 24hodinovou cestu na místo určení. Stálo to tenkrát necelých 5000 Kč, protože cestu subvencovali Italové. Čeští turisté měli doplnit bohaté německé důchodce, pro něž byla Ischia rájem. (Dnes už to stojí dvojnásobek.)
V přístavu Casamicciola, kam jsme dorazili lodí z Neapole, už čekaly mikrobusy, které turisty, jako ve filmu Nebožtíci přejí lásce, zavezly až k hotelu. Ubytovali nás v malém hotýlku Mediolanum, kde byli většinou Němci. Dostali jsme útulný pokojík s koupelnou a záchodem. V jídelně, kde jsme snídali, byl volný výběr pečiva, másla, salámu, kávy či čaje, džusu, ovesných vloček, jogurtu apod. Večeře byly servírované, výběr ze 3 jídel. Nápoje se platily zvlášť, ale otevřenou láhev vína vám schovali a přinesli druhý den na stůl. U hotýlku byl bazén s termální vodou, kde jsme se mohli kdykoliv ráchat. Nad bazénkem se skláněl exotický strom s ohromnými bílými zvonkovými květy. Nejlepší koupání bylo ráno po probuzení a večer před spaním.
Všiml jsem si, že Němci si objednávali Sonderangebot, krevety. Bedlivě jsem pozoroval, jak se jedí. Druhý den jsem si je objednal také. Musím říci, že čerstvé červené krevetky s citronkem byly žůžo. Ostatně též zahrady s žlutými citrony na větvích byly pro našince rovněž pastvou - ale pro oko.
Průvodkyně nám poradila koupit si týdenní permanentku na autobusy. Jezdí jich tu několik, z nichž „C“ je zvlášť pozoruhodný: jezdí totiž kolem ostrova. CD do prava, a CS do leva.
Hotýlek patřil do komplexu La Pace, který byl ovšem o kousek dál, a musel se
vyšplhat asi 150metrový krpál. Ale tam byl hlavní ráj bohatších německých seniorů a v depándánsích i zbytku našich. Tři termální bazény. První, s masážními proudy, druhý se 40stupňovou vodou a třetí v parkové zahradě s bufetem. Když jsme se nabažili tohoto bezplatného luxusu, obrátili jsme pozornost k doporučenému termálnímu parku Negombo, na mořském pobřeží. Vstupné bylo na naše poměry dost mastné, ale když už tam člověk jednou je, nesmí být Harpagonem. Negombo nás uhranulo. Bazény různých tvarů a teplot v překrásném prostředí plném květů, masážní proudy, diskrétní zákoutí s lehátky na skalních plošinách. Nejvíce nás zaujala dvojice bazénků Kneipp. V jednom je voda 42 stupňů, v druhém asi 15. Když se dostatečně vyhřejete, přelezete do studeného, po necelé půlminutě se vrátíte a po vašem těle se rozeběhnou desetitisíce mravenců. Fascinující pocit!
Součástí komplexu je i turecká parní lázeň, jaccusi (whirlpool) a samozřejmě přístup na písčitou pláž s lehátky v chráněném zálivu. A tělocvik v bazénu pod vedením instruktora.
Negombo není jediným termálním parkem. Ještě větším jsou Poseidonovy zahrady s denním vstupným v přepočtu okolo 600 Kč. Ty jsme také vyzkoušeli při pozdějších návštěvách. Tamní bazény jsou větší, je jich víc a zvláštností je obrovitý skleník s bazény a řadami lehátek, pro případné špatné počasí.
Jak už je zřejmé, navštívil jsem Ischii již několikrát, takže jsme otestovali i další termální parky:Tropical, Afrodité a Apollo, Castiglione. Napříště nám ještě zbývají Eden a Nitrodi, abychom se mohli na něco nového těšit.
Při první návštěvě jsme zažili trapas, když na konci pobytu přišel číšník vybírat spropitné. My už jsme měli v kapse jen drobné, tak na limonádu…
V Italii nesmíte neochutnat zmrzlinu. Je fakt, že její cena poněkud vzrostla, z 2000 lir, přes 1Euro ,1,20 E až na 1,5 Eura, je vynikající, ale kdybyste měli ochutnat všechny druhy, museli byste mít mnohem více času i peněz. Každý prodejce má na pultě 15 – 20 druhů. A co je zajímavé: nenechá vás odejít, aniž byste převzali paragon.
Protože jsem už bydlel na více místech, s několika cestovkami a různými průvodci, cítím se kompetentní poskytnout svůj názor na služby.
V poslední době se rozšířila nabídka, takže hosté bydlí v několika hotelech rozličných kategorií. Znamená to, že průvodce uvidíte pouze na besedě po příjezdu a před odjezdem. Jinak je na mobilu, ale obávám se, že byste neuspěli. Je to totiž ohromný džob, protože průvodci všech českých cestovek jsou zároveň agenty italských, nabízejí zájezdy na Capri, do Neapole, na Vesuv, do Pompejí, na nichž provázejí, a Italové je za to platí … Jen tak si dovedu vysvětlit, že nám např. neoznámili celodenní stávku řidičů autobusů a nechali nás marně čekat na zastávkách.
Italové mají poněkud jinou náturu, než my. Nepospíchají, nedrží příliš slovo, ale někteří berou hosty na hůl, jako naši hostinští. Když si např. neřeknete o strouhaný vynikající sýr na těstoviny či do polévky, nedostanete ho. Jinde nedají k snídani džus nebo neumožní volbu. Našinci nejsou zvyklí se ozvat a, bohužel, průvodci v tomto směru nefungují. Ani neřeknou, na co má host nárok. Mají holt jiné zájmy…
Jednou se málem stalo, že jsme neodjeli. Podle instrukcí jsme čekali před hotelem na mikrobus, ale ten nedorazil. Když jsem po hodině oslovil recepci, nastal poplach. Vůz pro nás přijel během 5 minut, dovezl nás až k trajektu, který po našem nástupu ihned zavřel vrata a vyjel. Průvodkyně pak doznala, že kdybychom se neozvali, asi by nám museli uhradit další týden…To tak vědět!
Nepatřím mezi ty, co se jen válejí u moře. Na ostrově se dá vidět spousta pamětihodností. Sám hlavní přístav Ischia Porto je takovou zajímavostí: je to totiž ústí kráteru, do něhož vybourali vjezd. Opodál Porta je Ischia Ponte, což je městečko u hráze, která je spojuje s Aragonským hradem. Ten stojí na skále, je obrovský, s klášterem, galeriemi, zahradami a krásnými výhledy až na Capri.
Největší pláž na ostrově se jmenuje Maronti a nedávno ji odstřelem skály propojili s nejkrásnějším místem na ostrově, přístavní rybářskou vesničkou San Angelo. Tam zamíří skoro každý turista, nejen aby se pokochal malebností místa, ale aby si koupil na památku krásnou místní keramiku. Za pláží Maronti jsou ve skalách starořímské kamenné lázně. Prohlídka je za euro, ale použití už něco stojí, stejně jako bahenní zábaly a kosmetika. Mezi pláží Maronti a San Angelem je zvláštnost, zvaná fumaroli. Do písku tam uniká horký plyn z podzemí a za poplatek vás zahrabou v horkém písku, vy se potíte, potíte a revma prchá a prchá… Vývěry bývaly i v moři, ale po zboření skály a rozšíření pláže jsem je už ve vodě nenašel. Pro zajímavost: u každé pláže je vyhrazen kus pro bezplatné využití. Že to bývá ta část s kameny, odlehlá nebo, kde brzy zapadne slunce, je nasnadě. Kromě Maronti, tam je zatím místa dost.
Častým cílem výletníků je Forio s barokním kostelíkem sv. Marie Loretské a kostelem Soccorso, sice splácaným v různých stavebních stylech, ale který je vidět zdaleka a od něj dodaleka.
Nad Foriem je veřejně přístupná soukromá botanická zahrada La Mortella, kterou vybudoval anglický komponista Wiliam Walton. Za vstup se ovšem platí, ale kdo vstoupí, nelituje. Kromě přehršle květů se setká i se zajímavými ptáky a s oduševnělými skulpturami v alegorických jeskyních.
Zmíněný komplex La Pace, loni pro rodinné neshody uzavřený, je v městečku Lacco Ameno. To se pyšní hřibem z přílivem ohlodané lávové skály u pobřeží a museem, s památkami antickými i středověkými. Podrobnosti naleznete v průvodcích, a tak se raději pochlubím se zážitky, které jsou osobité.
Při své květnovo-červnové první návštěvě jsem byl svědkem církevní slavnosti, asi letnic. Městečkem procházel průvod, v čele kněz s ministranty, za ním pan starosta s šerpou, náčelník karabiníků a velitel hasičů ve slavnostních uniformách, pak ctihodní pantátové s posvátnými praporci, družičky a početný průvod zbožných občanů. Skoro před každým domem se kněz zastavil, něco pronesl, požehnal a šlo se dál. Pro nás, středoevropské bezbožníky, to byl malebný výlet do minulosti. Jindy jsem tam zažil předvolební mítink. I ten byl pozoruhodný.
Nesmím zapomenout na dopravní ruch. Ač jde o ostrov, je přeplněn auty a autobusy, které několikrát denně převáží trajekty. Uličky jsou úzké, řidiči neukáznění, parkují, kde se dá. Kromě nových aut nenajdete vůz, který by nebyl nabourán: promáčkliny a odřeniny jsou na každém. Přesto jsem neviděl sprosté hádky či ťukání na čelo. Auto tu je jen přemísťovadlo a na kráse nezáleží. Zato řidiči autobusů jsou velmistři. Dokáží se protáhnout každou skulinou, vyhýbají se na centimetr. A když ne – zatroubí a čekají. Vždycky odněkud někdo vyběhne a překážku odstraní. Tři na motorce a pes není nic neobvyklého. Naše poliše by asi ranila pepka.
Čistý vzduch (mimo osídlení), krásná flóra, moře, teplá voda v termálech, podvodní masáže – to vše působí blahodárně na organismus a jen pomalu to vyprchává.
Musím hodně šetřit, ale Ischia se stala vytouženým rájem i pro mne. Už se těším na příští návštěvu. Nejlepší je v červnu nebo až v září. To už ruch opadá a je větší klid. Tak na viděnou!
Ivo Krieshofer
Pozn.:Další foto si prohlédněte v galerii
