Čtení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (7)
Návrat ze zajetí
Zuzana a starci
V Babyloně přebýval také muž jménem Joakim a ten pojal za manželku Zuzanu, dceru Helkiášovu, bojící se Boha, neboť její rodiče, jsouce spravedliví, vychovali ji podle zákona Mojžíšova. Byla pak Zuzana žena nadmíru krásná a rozkošná.
Na ten rok byli z Izraele zvoleni za soudce dva starci, a ti chodívali k Joakimovi, aby v jeho domě soudili lid. Bylť Joakim muž bohatý a nad jiné vážený, takže se u něho scházeli všichni Židé.
Tito dva starci, vídající tam Zuzanu procházeti se v zahradě, zatoužili po ní do té míry, že ji tajně sledovali tak dlouho, až se jim naskytla příležitost. Jednoho dne se Zuzana koupala v zahradě a zatímco služky odběhly pro olej a mýdlo, starci vystoupili ze svého úkrytu a Zuzaně řekli: “Dveře do sadu jsou zavřeny a nikdo nás nevidí. Toužíme po tobě. Přivol nám a lež s námi! Kdybys nechtěla, vydali bychom svědectví, že byl u tebe nějaký mladík, a proto že jsi odeslala služky.”

Zuzana zabědovala, vidouc, že tak či onak, bude s ní zle. Ale jsa bohabojná, starce odmítla a spustila křik. Služebnictvo, jež přiběhlo, uslyšelo od starců lživé obvinění. Starci pohnali Zuzanu před soud a tam jeden druhému dosvědčili lživé obvinění. Zuzana byla veřejně pohaněna a odsouzena k smrti.
Nešťastnice modlila se k Bohu a on její prosbu vyslyšel: poslal mládence jménem Daniel, který přiměl všechen lid okolo, aby vrátili Zuzanu zpět k soudu, že on pravdu vyjeví.
Tak se i stalo a Daniel, odděliv od sebe oba starce, tázal se jich, pod kterým stromem Zuzanu s mladíkem viděli? Jeden řekl že pod lentiškem, druhý řekl že pod svídou.
Lid volal hlasem velikým a velebil Boha, který vysvobozuje ty, kdož v něho doufají. A vrhl se na ty dva křivé soudce a učinil jim tak, jak oni chtěli učiniti své bližní. Naložil s nimi podle zákona Mojžíšova: zabil je.
Hodokvas Belsazarův
Král Belsazar, syn Nabuchodonozorův, uspořádal velké hody pro svá knížata, své ženy i ženiny. Když se jeho srdce rozveselilo, rozkázal přinésti zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl jeho otec z jeruzalémského chrámu, aby z nich hodovníci pili… Tu se na stěně naproti svícnu zjevila část lidské ruky, jen dlaň s prsty a psala. Ruka zmizela, ale písmo zůstalo.

Všichni se zděsili a nikdo neuměl ten nápis přečísti. Tu se královna matka rozpomněla na moudrého Davida a král pro něho okamžitě poslal.
David řekl: “Ty, králi, slyš!…Pozdvihl ses proti proti Pánu nebes, neboť jsi dal jeho nádoby přinésti sobě, knížatům, ženám i ženinám a pili jste z nich víno. Proto poslal Hospodin část ruky, aby psala. A totoť jest napsáno: Mene, mene, tekel, ufarsin, to jest, sčetl jsem, sčetl, zvážil a rozděluji.”
V touž noc byl král Belsazar zavražděn.
Do země vtrhl král médský a Babylon byl rozvrácen. Bylo mu oplaceno podle skutků jeho všechno, jak dělával sám.
Královna Ester
Léta třetího kralování svého perský král Asverus, jenž panoval od Indie až k mouřenínské zemi nad sto dvaceti a sedmi krajinami a sídlil toho času v Súsách, uspořádal pro svá knížata a poddané veliké a bohaté hody, trvající déle než půl roku. Na vrcholu té slavnosti, chtěje se pochlubiti krásou své královny Vasti, kázal ji přivésti v královské koruně.
Královna Vasti však přijíti odepřela. Král se velice rozhněval. Ale poněvadž měl ve zvyku předkládati vše mudrcům, znalým dějin a práv, zeptal se jich: “Co se má podle práva státi s královnou Vasti, že nevyplnila rozkaz krále Asvera?”
Mudrcové usoudili, že Vasti má být zapuzena od královy tváře, protože pokud by její neuposlechnutí vešlo ve známost v zemi, ostatní ženy by ji chtěly napodobovat a muži by přišli o svou vážnost.
A tak se i stalo.
Ale po čase, když se hněv upokojil, Asverus se na královnu Vasti rozpomínal.
Tehdy mu jeho služebníci poradili, aby nechal v celé zemi vyhledati nejkrásnější panny a z nich aby si zvolil novou královnu.
Byl pak v královském městě Súsách Žid Mardocheus z pokolení Benjamínova, který sem přišel z Jeruzaléma s těmi, které přestěhoval Nabuchodonozor, král babylónský. U něho žila dívka jménem Ester, dcera strýce jeho, sirotek bez otce a matky, kterou Mardocheus po smrti jejích rodičů přijal za dceru.
Ester, přivedena do královského domu s ostatními vybranými pannami, zalíbila se králi nejvíce. Pojal ji za pravou manželku, vstavil na její hlavu korunu a učinil ji královnou místo Vasti, nevěda ničeho o jejím původu.

Mardocheus sledoval dál její osudy, a když se mu podařilo vyzvědět, že dva královi komorníci se smlouvají, jak by ho zavraždili, vzkázal to královně a ta to jeho jménem oznámila králi. Když byla ta věc vyšetřována, našlo se, že vše bylo tak, jak pravil Mardocheus. Oba strážcové prahu byli oběšeni a událost byla zapsána do královských kronik.
V ten čas se také stalo, že král zvelebil Amana Agagského a vyvýšil ho tak, že stolici jeho vyzvedl nad všechna jiná knížata. A všichni, na králův příkaz, se mu klaněli, jen Mardocheus tak nečinil, vysvětluje, že, jsa Židem, mu jeho zákony nedovolují před někým padati na tvář. Tu se Aman velmi rozhněval a rozhodl se zahubiti nejen Mardochea, ale všechny Židy žijící roztroušeně po celé zemi. K tomu řekl král: “Nalož s nimi, jak se ti líbí.” A sňal z ruky prsten, jímž se pečetí královské rozkazy a dal jej Amanovi Agagskému.
Tak se stalo, že v celém království se připravovalo vraždění Židů, jež se podle výsledku metání losů mělo odehráti v jediném dni, totiž třináctého dne dvanáctého měsíce adaru.
Nastal mezi Židy veliký nářek, trhali svá roucha, sedíce v popelu, a postili se.
Královna Ester poté, když se po tři dny postila, vešla ke králi s prosbou, aby neodmítl její pozvání k hostině spolu s Amanem. Poté v noci král nemoha spáti, nechal si předčítati z pamětní kroniky. A ptal se služebníků na to, jak byl odměněn a jak poctěn Mardocheus, jenž králi vyzradil spiknutí dvou komorníků.
“Nic mu nebylo dáno,” odpověděli služebníci.
A tu král poručil Amanovi, aby Žida Mardochea nechal vsadit na koně, na němž jezdívá král, obléknul ho v slavnostní roucho a na hlavu mu vstavil královskou korunu.
Tak se i stalo a koně s Mardocheem vodili ulicemi města a volali: “Tak se děje muži, kterého král ctí.”

Aman byl sklíčen a zahalil si v bolesti tvář.
Druhého dne hostina pro Asvera i Amana u královny Ester pokračovala. Král se znovu zeptal Ester, jaká že je její prosba?
Tehdy královna odpověděla: “Nalezla-li jsem milost před tvýma očima, králi, a pokládá-li to král za dobré, nechť mi jest na mou žádost darován život a nechť jest na mou prosbu darován život mému národu. Neboť já i můj národ jsme byli prodáni, abychom byli zahubeni, povražděni a vyhlazeni.”
Král se podivil a rozhněval: “Kdo je ten muž a kde je ten člověk, jehož srdce je tak naduté, že by to chtěl učiniti?”
Pravila Ester: “Muž protivník a nejhorší nepřítel jest tento Aman.
Krále pojala veliká zlost, a když zděšený Aman, prose za svůj život, padl na lůžko královny, byla jeho zkáza dokonána. Král ho kázal oběsit. To se stalo na šibenici, kterou on sám nechal postaviti pro Mardochea.
Královna prosila krále Asvera dále, aby byly zrušeny po celé zemi listy, vydané Amanem, podle nichž měli být vyhubeni všichni Židé.
Tehdy svěřil Asverus Mardocheovi svůj prsten, který odňal Amanovi a pravil královně a jejímu pěstounovi: “Pište tedy královským jménem Židům, jak se vám zdá za dobré, a zapečeťte královským prstenem!”
A tak třináctého dne dvanáctého měsíce adar, v týž den, kdy měli být pobiti všichni Židé, byli naopak pobiti všichni nepřátelé Židů včetně deseti synů Amanových.
Židé nazvali tyto dny purim (metání losů), na paměť toho, jak se jejich zármutek proměnil v radost. Mardocheus pak se stal druhým mužem po králi a všechny činy jeho velké moci … jsou zaznamenány v knize o králích médských a perských.
Návrat ze zajetí
Slova proroků o rozkotání království babylonského se naplnila. Neboť nad říší kdysi Nabuchodonozorovou a Belsazarovou panoval teď perský král Cyrus.

Židé byli v babylonském zajetí sedmdesát let. Král Cyrus vydal Židům vše, co kdysi Nabuchodonozor uloupil v jeruzalémském chrámě.
Tehdy Židé vytáhli se svými rodinami, dobytkem a Hospodinovými poklady z krajů babylonského zajetí. Když dospěli do země zaslíbené, postavili na zříceninách starého chrámu jeruzalémského chrám nový.
A po dokončení chrámu stavěli hradby, držíce v jedné ruce lžíci zednickou a v druhé meč. Neboť obyvatelé cizích zemí, slyšíce o vybudování nového chrámu, chtěli je napadnouti.
Tak stavěli a nepřátelé jim nemohli ublížiti.
Tím se končí starozákonní vyprávění podle Čtení o Bibli kralické, jak je v těžkých dobách druhé světové války sepsal spisovatel Ivan Olbracht.
Všechny uvedené ilustrace vybrala Olga Janíčková
Olga Janíčková