Podle tradice počáteční písmena jmen tří králů (mudrců), kteří se přišli do Betléma poklonit malému Ježíškovi - se píší 6. ledna nad vchody domů. V Matoušově evangeliu se však o vznešených darovnících píše jako o mudrcích a jména se neuvádějí. První zmínky o mudrcích jako o králích se nalézají až ve spisech křesťanského spisovatele a myslitele Tertulliána. Jména tito tři králové získávají až kolem roku 500 a jako Kašpar, Melichar a Baltazar se v písemných pramenech vyskytují teprve od 9. století.
Od konce středověku je znám zvyk žehnání obydlí svěcenou vodou a kadidlem. Při tomto obřadu se psaly svěcenou křídou na vrata příbytků iniciály jmen tří králů, která se během staletí vžila v povědomí věřících jako Kašpar, Melichar a Baltazar spolu s příslušným letopočtem. Na vrata vesnických stavení je o svátku Tří králů od 17. století psal kněz nebo učitel. Za "službu" dostávali v každé chalupě tříkrálovou výslužku.
Počáteční písmena jmen králů však podle některých badatelů mohou mít i jiný význam. V dřívějších dobách mohlo jít spíše o zkratku latinského požehnání Christis mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytek).
Letopočet u písmen K + M + B prý znamenal počátek roku.
V 19. století byl tento starý vánoční obyčej rozšířen i u nás. O vánočních svátcích a několik dní po nich chodívali faráři po své farnosti s novoročním požehnáním po příbytcích svých osadníků. Farář byl v pluviále a měl v ruce kříž, kaplan byl oděn v rochetu, kostelníci nesli kadidelnici a kropáč, ministranti byli v parukách a průvod doplňoval kantor. Do příbytku vstoupili se zpěvem. V pokoji na stolku přikrytém bílým ubrusem stály na svícnech čtyři voskové svíčky, jež byly po příchodu farářově rozsvíceny. Když se tak stalo, domácí lidé poklekli a čekali na požehnání. Farář vykouřil nejprve veškeré místnosti kadidlem a potom vykropoval. Kantor psal při tom na všechny dveře svěcenou křídou K+M+B. Takto posvěcenými dveřmi nemohl pak projít žádný ďábel ani strašidlo. Za svou námahu dostal farář v papírku zabalený tolar nebo dukát, kaplan zlatník a ministranti po groši.
V posledním domě, kde se farář svlékal (to se již napřed smluvilo), zůstal na večeři. Po jídle se hrály karty, a tak se často stalo že farář vše, co po domech sebral, opět prohrál.