Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Senioři a hory
 
Rozhovor s členem Horské služby v šumavské Kvildě Josefem Tischlerem
 
Zimní sezóna je v plném proudu. Do hor míří davy turistů, mezi nimi samozřejmě i senioři. Šumava láká nejen svými přírodními krásami, ale i svou pohostinností. „Přijeďte, budete tu vítáni, ale buďte opatrní. Hory jsou krásné, ale pro ty, kdo přeceňují své síly, mohou být i nebezpečné,“ vzkazuje seniorům Josef Tischler.

 
Roste počet seniorů, kteří přijíždějí do hor?
Řekl bych, že ano. Senioři jsou aktivní, cestují, sportují. Samozřejmě nevedeme o tom žádné statistiky, ale ti, kteří jezdili na lyžích či na kole celý život, pokračují, pokud jim to zdraví dovolí, i v seniorském věku, anebo se věnují alespoň turistice. A máme tu i akce, zaměřené přímo na seniory. Národní park Šumava organizuje na jaře a na podzim akci s názvem „Dostupná Šumava“, kdy svými autobusy odváží seniory do míst, kam už by třeba nedošli a kam se běžně autem nesmí- k prameni Vltavy, na Březník, Bučinu, k šumavským jezerům…
 

 

Co by měli senioři vědět, než se do hor vydají?
Měli by se připravit. Přečíst si tzv. „Desatero horské služby“, což jsou zásady bezpečného chování při pohybu v horském terénu, ale to platí pro všechny návštěvníky bez ohledu na věk. Zjistit si důležitá telefonní čísla, projít mapy, předpovědi počasí. U seniorů je důležité i vzít si s sebou své léky a zjistit, kde se v daném místě se svou chorobou mohou obrátit na lékaře.

 

Co dělat, když na nějaké vycházce či túře postihne seniora slabost?
Člověk by neměl přeceňovat své síly a v případě jakýchkoliv obtíží volat Horskou službu! Telefonní číslo je všude v horách stejné. 1210. Můžeme být na místě daleko dříve než záchranka a v horách ji prakticky zastupujeme. Všichni naši členové jsou vystudovaní záchranáři a jsou schopni poskytnout kvalifikovanou pomoc. Mohu vám dát příklad – cestou na Bučinu, shodou okolností přibližně ve stejném místě, dva lidé zkolabovali. Němečtí turisté, kteří nevěděli, jak přivolat českou pomoc, volali do Německa a než se vše podařilo zajistit, jejich kolega zemřel. Naši turisté o pár měsíců později zavolali nás- byli jsme na místě do pěti minut a pána se nám podařilo zachránit. Takže senioři by neměli váhat a volat!

 
 
 
Musí být asi nádherný pocit, když se vám podaří zachránit lidský život…
To určitě. Je to pro nás velká satisfakce a vlastně smysl naší práce. Nevedu si žádné osobní statistiky, ale pár desítek lidských životů se nám zachránit podařilo. Vzpomínám na mladého chlapce, který najel na lyžích do stromu. Měl velmi těžká zranění, o jeho život jsme dlouho bojovali. Byl velký zázrak, že přežil. Po půl roce léčení nám přišel poděkovat… Ne všechny naše zásahy mají šťastný konec, to je potom velký smutek.
 
Co všechno je náplní práce Horské služby?
Naší hlavní náplní je pomáhat lidem. A že s tím máme práce víc než dost, dokazují i statistiky v našem okrsku dojde v průměru ke třem stovkám úrazů ročně, tedy skoro jednomu denně. Kromě toho udržujeme a obnovujeme turistické nebo tyčové značení, měníme cedule na rozcestnících, prořezáváme zarostlé stezky. A hledáme zbloudilé turisty- to bývá velmi náročné. Když lidé podcení své síly, povětrnostní podmínky, které se tu v horách mohou měnit z hodiny na hodinu, nebo když sejdou ze značené cesty. Pomáháme i místním, pokud potřebují pomoci- třeba s jednoduššími lékařskými úkony.

 
 
Co dělat, když se v horách ztratím?
Každý by měl před cestou zvážit, jak zdatný je chodec, zda stihne návrat před setměním. A na túry si brát nabitý a zapnutý mobil. Pokud máte tzv. „chytrý telefon“, můžete si do něj zdarma stáhnout aplikaci Horské služby, která v případě nutnosti dokáže určit vaši polohu s přesností na metr. Jakmile jste v nouzi, volejte, my vám pomůžeme. Ročně hledáme v průměru deset lidí, více v zimě než v létě, ale v zimě se zase většinou rychleji najdou - podle stop, zároveň však hrozí větší nebezpečí podchlazení.
 
Je rozdíl v práci Horské služby v různých horách?
Ano, je to dáno místními podmínkami. V Krkonoších padají laviny, na které musí být Horská služba připravena. V Krušných horách jsou zase vysoké skály, tam je nutné mít horolezeckou přípravu, ale lezení po horách trénujeme i my. Šumava nemá tak vysoké kopce, ale pletl by se každý, kdo by myslel, že je méně nebezpečná. Je rozlohou pětkrát větší než Krkonoše, člověk tu lehce zabloudí a lehce přijde k úrazům.

Myslíte na lyžích a na kole?
Většinou. A tady bych chtěl apelovat na seniory. Jsou to především oni, kdo nenosí helmy a ochranné pomůcky. Proto u nich dochází k těžkým úrazům. Myslí si, že když se nenosily dříve, půjde to bez nich i dnes. Ale doba se mění, všechno se zrychluje- auta jezdí rychleji, kola i lyže rovněž. A někteří lidé jsou k druhým méně ohleduplní. Bohužel právě na Šumavě, kde je cyklistických úrazů z celé republiky nejvíce, se sice celkový počet úrazů zmenšuje, ale těch těžkých stále přibývá. Noste ochranné pomůcky, mnohým úrazům se dá předejít!!!
 
Je vybavení Horské služby dostatečné?
Máme opravdu výborné vybavení, srovnatelné se Záchrannou službou. Díky přístrojům zvládáme i daleko obtížnější situace než dříve. Máme nové defibrilátory, lékařské kufříky. K výjezdům užíváme džípy, transportéry, čtyřkolky i skútry. K těžším úrazům voláme vrtulníky – v loňském roce jsme je využili čtyřikrát. Samozřejmě peněz není nikdy dost, stále by bylo co zlepšovat- např. jsme měli na půl roku půjčený elektrický přístroj na masáž srdce, díky němuž se mi podařilo zachránit jeden lidský život, ale už jsme ho museli vrátit…

 
 

Která místa na Šumavě máte rád?
Šumava je nádherná a rozlehlá, ani za deset let se nedá prochodit. Mnoho krásných míst je v 1. zóně Národního parku, kam veřejnost nesmí, třeba Medvědí hory, Rokytecké slatě. Jsou ale nádherná místa, kam se turisté dostanou – Březník, Zhůří, Zlatá studna, Mates. Na těch místech, když se člověk zastaví a rozhlédne, hned je mu na světě krásně. I Kateřina Neumannová nazvala svou vzpomínkovou knihu „Zpověď u Matesa“
 
Dokáže Šumava i nepříjemně překvapit?
Jako každé hory. I já jsem se jednou při noční pátračce v zimě nemohl zorientovat, musel jsem se vrátit ve vlastních stopách. A natož turisté. Docela stačí, když v létě vyjdou jen tak nalehko. Během hodiny se setmí, začne bouřka, kroupy, ihned nasedáme do aut, objíždíme trasy a sbíráme promrzlé výletníky, zejména děti…
 
Jak se člověk stane členem Horské služby a jak jste se jím stal vy? Kolik členů má Horská služba na Šumavě?
Vezmu to odzadu.  V tzv. centrální Šumavě je nás deset profesionálních a sto dobrovolných členů Horské služby. Není snadné stát se členem. Horská služba je výběrová organizace s přísnými kritérii, ze sto zájemců uspějí tak dva, tři. Máme neustálá cvičení, každoročně náročné fyzické prověrky. Kdo neuspěje, končí. Já sám jsem od mládí sportoval, moje cesta k Horské službě byla ale dlouhá. Vyučil jsem se opravářem lesní techniky, potom jsem vystudoval lesnickou školu. Nějakou dobu jsem pracoval jako ochránce v Národním parku, odtud vedla moje cesta k Horské službě. Stihl jsem vystudovat vyšší zdravotní školu, obor záchranář, stal jsem se čekatelem, potom dobrovolným členem, nakonec profesionálem.
 
Myslíte, že v té práci vydržíte až do důchodu?
Nemám to už tak daleko, dvanáct let… Doufám, že vydržím. Je to práce, která mě naplňuje. Smysluplná, akční, dobrodružná. Mám vztah k přírodě, ke sportu, a to vše tady mohu uplatnit. Navíc pomáhám lidem, a to je krásný pocit.
 
Ocitl jste se někdy i vy sám v ohrožení života?
Před lety jsme s kolegou pátrali po ztraceném turistovi. V noci, když udeřila vichřice Kyril. Kolem nás padaly stromy, fičel vítr – nebylo to úplně bezpečné. Ale naštěstí všechno dobře dopadlo.
 
Co byste vzkázal seniorům, našim čtenářům?
Aby neseděli doma, byli aktivní, chodili do přírody. Ale přitom aby neriskovali a dbali na své zdraví.
 
Děkuji vám za rozhovor.
 
Text: Eva Procházková
Foto: autorka a archiv HS
 
Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu

Vždy pečlivě naplánovat trasu túry a vybavení na ni (nezapomenut na léky). Túru plánovat podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny.

S předstihem získat co nejvíce informací o prognóze počasí, sněhové a lavinové situace.

Před odchodem na túru předat informace o trase a předpokládané době návratu.Tempo na túře zvolit podle nejslabšího ze skupiny

Správně používat mapu, znát druhy značení turistických cest specifické pro jednotlivá pohoří.

Znát typy výstražných tabulí a jejich význam.

Nepohybovat se mimo značené cesty.

Mít s sebou lékárničku a v případě potřeby umět poskytnout první pomoc

Znát kontakty na Horskou službu nebo na Zdravotní záchrannou službu. Mít vždy nabitý a zapnutý mobilní telefon.

Znát zásady chování pro případ zbloudění, pádu laviny, nebo zřícení v exponovaném terénu.

Nikdy nepodceňovat hory a nevystavovat nezodpovědným chováním do nebezpečí sebe ani ostatní.
 
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 17.01.2016  11:14
 Datum
Jméno
Téma
 17.01.  11:14 EvaP
 17.01.  04:51 Bobo :-)))
 16.01.  15:43 EvaP
 16.01.  13:55 Pavla
 16.01.  12:14 EvaP
 16.01.  11:32 Von
 16.01.  11:19 KarlaA
 16.01.  11:06 EvaP
 16.01.  10:59 RadekP@email.cz
 16.01.  06:52 zdenekJ