V našem "Bylináři" na Seniortipu se setkáváte s články o léčivých rostlinách. Dočtete se kde rostou a k čemu se používají. Každá bylinka má své jméno jak české, tak také latinské. Ne u všech rostlin je jasné jak přišly ke svým názvům, ale je mnoho bylin, u kterých víme po kom nebo po čem získaly svá jména.
A zde je několik příkladů:
Zeměžluč svůj latinský název Centaurium nese po bájných antických hrdinech – kentaurech, tvorech s lidskou hlavou a koňským trupem. Kentauři se mimo jiné věnovali vědám a umění. Jedním z nejslavnějších je Chiron. Tomu Herakles proklál oko šípem. Ale Chiron, díky svému léčitelskému umění, si zranění vyléčil pomocí byliny, jež po něm doslala jméno.
Řebříček latinsky Achillea dostal jméno podle Achilla. Nebyl to ten slavný bojovník z Trojské války, ale jeden z žáků kentaura Chirona. Ten s ní vyléčil svého přítele Telepha.
Pelyněk se latinsky jmenuje Artemisia. Po kom? Básníci sáhli při svém výkladu přímo po bohyni lovu Artemis. Podle pověsti s ní královna Artemisia vyléčila svého manžela, slavného krále Mausola. Nejpravděpodobnější je ale výklad římského historika, spisovatele a cestovatele Plinia, který tvrdí, že pelyněk léčitelé doporučovali odedávna jak nemocným, tak zdravým. A řečtina má pro přídavné jméno zdravý slovo artemes. „Dá-li si poutník větvičku pelyňku do bot, může ujít míle a nepocítí únavu“, píše Plinius. To asi znali i Němci, kteří pelyněk nazvali Beiffus (= u nohy).
Pryšec – Euphorbia, má své jméno po mauretánském královském léčiteli Euphorbovi. Ten se proslavil spolu se svým bratrem Antoniem Musou, osobním lékařem císaře Augusta, tím, že ve své době začínali s vodoléčbou – polévání studenou vodou a používáním koupelí.
Vlaštovičník – Chelidonium dostal své jméno překvapivě podle vlaštovek. Vlaštovka se řecky řekne chelidonion. Rostlina rozkvétá, když vlaštovky přilétají. Plinius, který ve svých spisech tlumočí i některé pověry, má pro název vlaštovičníku poněkud zvláštní vysvětlení. Oblíbený černobílý ptáček hnízdící v blízkosti lidí zná prý dobře léčivou moc rostliny. Léčí svým mláďatům oči její šťávou. Ještě do středověku se dodržovala pověra, že vlaštovičník pomáhá i člověku při očních chorobách. Ve středověku získala rostlina novou popularitu. Vlaštovičník se stal rostlinou alchymistů, kteří ho používali při hledání kamene mudrců, vaření elixírů života a dalších zázračných lektvarů. Název Chelidonium si totiž vyložili latinsky: Coeli donum – dar nebes. A k čemu jinému jim měla nebesa pomoci, než k vyplnění jejich pozemského snu?
Zajímavý je původ jména rebarbory. V antickém léčitelství se stala jakýmsi všehojem. Vděčila za to svému orientálnímu původu. Rheum officinale – reveň lékařská se pěstovala v Číně a do Evropy se vozila přes Rudé moře. Jiný druh reveně pocházel od řeky Volhy, zvané v antice Rha. A tak dostala reveň své druhé jméno, Rheum rhabarbarum – cizí, tedy barbarská reveň.
Hořec – Gentiana dostal jméno po Illyrském králi Gentiosovi. Ten nařídil, aby se při morové epidemii podával nemocným hořec.
A nakonec rostlina chlubící se jménem krásné dívky Heleny. Ta našla v zahradě svého milého uštknutého hadem, a protože ho oplakávala upřímnými slzami, vyrostla z nich po vsáknutí do země žlutokvětá bylina – Inula helenium – oman pravý.
Helena ji podala svému milému a tak ho zázračně zachránila.