Rumunsko - země nikoho |
||
|
||
Doprava, jak ji neznáme |
||
Po pěším
přechodu rumunských hranic jsme však byli mile překvapeni.
Okamžitě se nás ujal obtloustlý chlapík, koordinátor
místní taxislužby, která naši skupinu po čtveřicích
dovezla za cenu 50 000 lei (přibližně 50 korun) až
do nedalekého města Oradey, odkud odjížděl další,
tentokrát vlakový spoj. Rumunské železnice jsou pro
našince nepříjemně pomalé. Pro srovnání lze uvést,
že 81kilometrová cesta vlakem zabrala pět hodin. Naštěstí
jsou vlaky naprosto přesné, občas dokonce přijíždějí
s mírným předstihem. Železnice nás dopravila do městečka
Huedin, z něhož odjížděl autobus do našeho cíle,
vesnice Rachitele. Autobus, na který jsme si museli počkat
hodinu oproti jízdnímu řádu na velice špinavém a
zanedbaném nádraží, byl vyřazený německý stroj,
vylepšený různými podomácku vyrobenými ozdůbkami
a zlepšováky, mezi nimiž nechyběly ani svaté obrazy
a ikony, kterými se v Rumunsku na přístrojové desce
vozu pyšní každý druhý řidič. Cestu nám z(ne)příjemňovala
místní populární hudba - halekavé lidovky převedené
do rytmu techna. Po další hodině jízdy jsme konečně
dorazili do přírody. |
||
Ekologie na rumunský způsob |
||
Bihor je
pohoří výškou srovnatelné s našimi Krkonoši, které
ovšem vynikají svou civilizovaností. Zatímco v našich
nejvyšších horách není o vesnice a městečka
nouze, v Rumunsku trvá cesta mezi jednotlivými sídly
někdy i více než den. Dopravu mezi vesničkami, které
tvoří zpravidla několik polorozbořených chaloupek,
obstarávají nákladní vozy jezdící po silnicích,
které bychom v našich podmínkách nejspíše nazvali
zanedbanou polní cestou. Většina obyvatel pracuje v dřevozpracujícím
průmyslu, který na mě však působil dojmem umělé
zaměstnanosti, neboť množství dřeva, které jsme
viděli denně odvážet, by vystačilo dvakrát menšímu
státu na rok spotřeby. Rumunsko si svou síť ochránců
přírody zřejmě ještě bude muset vybudovat. |
||
Turistika pro odvážné |
||
Pohybovat
se v této zemi po značených turistických cestách vyžaduje
určitou dávku kreativity a detektivního talentu. Na některých
místech je sice značek přehršle, občas se však
stane, že značená stezka končí v půli kopce, jako
naschvál zrovna v nejnepřehlednějším úseku.
Turista je pak stejně jako naše skupina nucen naslepo
putovat po neschůdném terénu, podél úzkých stěn a
vysokých údolí, scházet kamenitými koryty vyschlých
potůčků a doufat, že dolinou, kam schází, nějaká
značka povede. I v efektivitě značení se Rumuni mají
co učit. Cesty většinou bez valného smyslu vedou na
nejvyšší horu v okolí, a poté opět padají do nížin
a vedou k velmi vyčerpávajícímu stylu putování. Přitom
by stačilo horu obejít, a ušetřit tak nejen energii,
ale i vzdálenost. |
||
Příroda - jediné bohatství
|
||
Všechny
tyto strasti však stojí za zážitky, které se v
Rumunsku dají prožít. Na vrcholu každé hory se před
cestovatelem rozprostřou nekonečné louky, na kterých
se bez dozoru pasou stáda divokých koní, kteří jsou
plaší a utíkají před každým člověkem. Z
vrcholku kopců se při troše štěstí a dobrého počasí
rozevře pohled až do sousední maďarské pusty,
kterou léta socialistického plánování v zemědělství
přeměnila na rozsáhlé lány polí. Největší
chloubou Rumunska jsou však bezesporu jeskynní systémy.
Ve speleologickém parku, který navštívila naše výprava,
toho bylo k vidění mnoho. Ať už šlo o padesát metrů
vysoký jeskynní dóm Cetatile Ponorului, k němuž
jsme se dostali rumunskými úřady zakázanou stezkou,
úzkou prolézací jeskyni Petera Negra z černého vápence,
nebo Petera Barsa, začínající dlouhým ledopádem, k
jehož slezení nám stěží stačilo stometrové
horolezecké lano. Mnohé systémy mají dosud turisty
nezničenou krápníkovou výzdobu, ve které si přijdou
na své jak amatéři, tak zkušení speleologové. |
||
Bohatým snadno a rychle |
||
Náš náročný
pobyt jsme zakončili zlezením čtrnáctistovky Tapu.
Naposledy jsme se pokochali divokými stády, samotářskými
pastevci na úbočí a přespali jsme ve stanici Stei,
kde jsme se v místním pohostinství rozhodli utratit
svůj poslední milion lei. Díky rumunským cenám to
byla hostina v pravdě nevídaná. Pro porovnání s
cenami v tuzemsku lze uvést nejočividnější příklad
- v Rumunsku velmi populární koňak Napoleon. V České
Republice se půl decilitru tohoto alkoholu prodává za
cenu kolem 45 korun, rumunská cena za dvojnádobné množství
je korun patnáct. Kdo si chce na vlastní kůži prožít
pocit valutového cizince je Rumunsko zemí zaslíbenou.
|
||
Poslední sbohem |
||
Den nato jsme plni nezapomenutelných zážitků nasedli v Oradei na autobus, který nás ze země divokých koní, krásné přírody a automobilů Dacia dopravil zpět domů. Poznali jsme, že zahraničí nejsou jen vyspělé země na západě s výborně fungující ekonomikou, ale i chudé státy na východě, kde se nedomluvíte ani světovými jazyky. I ty nám však mají co nabídnout. |
||
Alena Jasníková |