JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Další zdvojené souhlásky a obtížnější skupiny souhlásek
aneb Může nás rozzlobit, když v tom nejjednodušším a nejjasnějším slově uděláme chybu
Ke zdvojení souhlásek dochází při odvozování:
1.jestliže předpona končí stejnou souhláskou, jakou začíná základové slovo, např.:
nej + jasnější = nejjasnější
nej + jistější = nejjistější
bez + zubý = bezzubý
pod + daný = poddaný(feudála) X ALE! podaná (ruka)
od + daný = oddaný
2. jestliže při stupňování přídavných jmen základ (kořen) slova končí stejnou souhláskou, jakou začíná přípona –dochází k tomu, že se poslední souhláska základu změkčí na š, tj. přizpůsobí se příponě –ší, např.:
vysoký – vys + ší = vyšší
jednoduchý – jednoduch + ší = jednodušší
suchý – such + ší = sušší
3. jestliže při skládání nebo odvozování slov (popřípadě při jejich ohýbání =skloňování nebo časování) se na konci základu objeví stejná souhláska, jakou začíná základ druhého slova, přípona nebo koncovka, např.:
lec + cos = leccos
špaček + í = špaččí (k>č)
kukačka + í = kukaččí „
křeček + í = křeččí „ ( X křečí od křeč)
(k) pecce (k>c) (od pecka X pece od pec)
racci „ ( od racek X raci od rak)
uvědomme si
seznamme se
Co se týká výslovnosti, v těchto slovech vesměs zachováváme výslovnost zdvojenou, protože při zjednodušené výslovnosti by došlo ke změně nebo aspoň zkreslení významu.
POZOR! Pravopis některých slov si musíme prostě zapamatovat, např. měkký. Pak existuje celá řada slov, v nichž se souhláskové skupiny často píší špatně pod vlivem nedbalé výslovnosti, např.: který, hřebík, půjčit, srdce, dcera, džbán,švestka…
Jestliže odvozujeme přídavná jména příponou -ský (která se v množném čísle mění na změkčené -ští), dáváme pozor na pravopis:
Krkonoše – krkonošský – krkonošští
Aš – ašský – ašští
Francouz – francouzský – francouzští
Paříž – pařížský – pařížští
Jestliže je základ (kořen) zakončen na –s, -c, pak místo –ský přidáváme pouze –ký:
Brandýs – brandýský – brandýští
Oděsa – oděský – oděští
Hradec – hradecký – hradečtí
kupec – kupecký – kupečtí
Dále si PAMATUJME:
dítě – dětský - dětství ,
ALE děcko, zvířecký, zvířectvo, knížectví (zde se pravopis ustálil na základě výslovnosti)
Míla Nová