31.1. 1938 zemřel Alois Provazník, narozený 9.1.1856. Byl to český varhaník a hudební skladatel. Jako dítě zpíval v chlapeckém sboru baziliky sv. Markéty v Břevnovském klášteře. Zpíval a hrál jako houslista i v dalších pražských kostelech. Vystudoval Varhanickou školu v Praze, kde byl žákem Františka Skuherského. Stal se ředitelem kůru v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Blatné. V roce 1886 se přestěhoval do Rychnova nad Kněžnou, kde působil jako varhaník a učitel hudby až do konce svého života.
Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Komponoval však také hudbu světskou a instruktivní skladby pro výuku hudby. Děti Aloise Provazníka se rovněž věnovaly hudbě a zpěvu.

27.1. 1805 se v Londýně narodil Samuel Palmer, zemřel 24.5. 1881 Redhill, Velká Británie.

Byl to britský krajinář a grafik, rytec, tiskař, i plodný spisovatel. Samuel Palmer byl klíčovou postavou romantismu v Británii; vlivné byly zvlášť jeho obrazy s venkovskou tematikou. Zhruba od dvanácti let maloval kostely a ve čtrnácti poprvé vystavoval díla inspirovaná Turnerem na Královské akademii. Věnoval se malbě, jeho život nebyl příliš radostný, měl s rodinou finanční těžkosti. Samuel Palmer s ostatními výtvarníky vytvořili skupinu známou jako Antičtí národové. Malovali především krajiny, hlavně v měsíčním světle, akvarelem či hustým sépiovým inkoustem. Některé z obrazů jako Palmerova Krajina s měsícem a stádem ovcí jsou nepřekonatelně působivé.

21.1. 1961 zemřel Alfred Kunft, narozený 3.8. 1892 v Ústí nad Labem. Alfred Kunft byl německo-český grafik a malíř.

V letech 1920 - 1921 studoval Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni u Bertholda Löfflera. V roce 1915 narukoval do první světové války, rok poté byl ale zajat. Zbytek válečného běsnění prožil na Sibiři.
Od roku 1922 byl zaměstnán jako učitel kreslení na libereckém učitelském ústavu. Pracoval také jako sklářský návrhář u Josefa Riedla v Polubném. Alfred Kunft byl zakládajícím členem Oktobergruppe. Pravděpodobně nejucelenější sbírku tvorby Alfreda Kunfta lze najít v Oblastní galerii v Liberci, ojediněle se jeho práce nachází v soukromých sbírkách. V roce 1925 začal Kunft pracovat pro Josefa Riedela v Polubném a začal vytvářet návrhy skla, tehdy nový styl - moderní art deco. Měl svou prezentaci v Paříži. Po velkém úspěchu se Alfred Kunft začal sklářské tvorbě věnovat naplno.Umělcovy skleněné vázy jsou ve sbírkách například ve Švédsku a v Německu.

18.1. 1934 v Písku zemřel Otakar Ševčík, narozený 22.3. 1852 v Horažďovicích.
Otakar Ševčík byl český houslista, sólový i orchestrální hráč a významný houslový pedagog, který se řadí mezi zakladatele novodobé výukové metody hraní na housle. Pocházel z Horažďovic v Čechách a vyrostl z nejprostších poměrů kantorské rodiny k nejvyšším uměleckým metám jako výkonný houslista i jako houslový pedagog. K hudbě byl Ševčík veden již od mládí, kdy hudební základy jeho osobnosti položil otec učící ho zpěvu, hře na klavír a na housle. Vystudoval pražskou konzervatoř a v roce 1873 se stal koncertním mistrem.
K jeho žákům patřili mimo jiné Jan Kubelík a Jaroslav Kocian. Dosáhl jedinečných výsledků i ohlasu, v oboru své činnosti může být považován za jednu z největších postav světa. Během svého života vytvořil značné encyklopedicky obsáhlé dílo, které se věnovalo progresivní houslové technice do té doby nepřekonatelné.

14.1. 1955 v Tatobitech zemřel Jan Dědina, narozený 1.9. 1870. Byl to český malíř, kreslíř a ilustrátor, autor spisů o umělcích. Vystudoval Umělecko průmyslovou školu u profesora Ženíška, studoval také sochařství u profesora Josefa Václava Myslbeka.
Po ukončení studií byl nucen narukovat do rakouské armády, ale dezertoval do Francie. V Paříži se usadil a začal rozvíjet svou uměleckou kariéru. Stal se oblíbeným portrétistou akademického období a secese. Účastnil se pařížských Salonů a spolupracoval s významnými umělci, jako byli Albert Besnard, Luďek Marold, Alphonse Mucha a Auguste Rodin.
Výstav v Salonu se zúčastňoval pravidelně a jeho díla byla kupována do státních francouzských sbírek. V roce 1902 byl členem Rodinova doprovodu při jeho návštěvě Prahy. V roce 1909 se vrátil na základě amnestie do Čech.
Jan Dědina měl celkem sedm dětí. Mezi jeho potomky patří syn Jan Dědina, historik a autor středoškolských učebnic dějepisu, a syn Ivo Gabriel Dědina (známý v cizině jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux), hudební skladatel, filozof a ekolog.

11.1.1944 v Praze zemřel Arnošt Hofbauer, narozený 26.4. 1869 tamtéž. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a AVU. Jeho učiteli byli Vojtěch Hynais, Maxmilián Pirner a František Ženíšek. Roku 1897 odešel do Vídně, kde se vzdělával v divadelním malířství a zde se poté také živil malováním divadelních dekorací. Podnikl studijní cesty do Benátek, Paříže, Berlína, Dalmácie, Raveny a Florencie. Byl zakládajícím členem SVU Mánes, pracoval v redakci časopisu Volné směry.
Vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Arnošt Hofbauer se proslavil zejména jako autor secesních plakátů, například Hana Kvapilová – Recitace, 1898. V roce 2013 byla k 70. výročí úmrtí Arnoštu Hofbauerovi v Galerii Diamant SVU Mánes uspořádána výstava, která představila umělcovy obrazy, kresby, grafiky, plakáty i skicáře z rodinného archivu. Arnošt Hofbauer maloval olejem a pastelem, tématem jeho obrazů byla jak krajina, tak i figura, za pozornost stojí jeho obrazy zvířat.

zdroj internet

9.1. 1890 se v Malých Svatoňovicích narodil Karel Čapek, zemřel 25. 12. 1938 v Praze.
Byl to český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof. Pocházel z rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena kromě několika próz je autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři.

Karel Čapek vystudoval Gymnázium v Hradci Králové, po absolvování pokračoval studiem jazyků, estetiky a dějin umění na Filozofické fakultě v Praze. Rád cestoval, pracoval na zahradě a velice kladný vztah měl také vztah ke zvířatům. Krátkou dobu působil i jako vychovatel ve šlechtické rodině. Jeho ženou se stala dlouholetá přítelkyně herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Psal povídky, hry, romány, drama, cestopisné fejetony, knihy pro děti. Ve své tvorbě spolupracoval i se svým bratrem Josefem. Nejznámější díla jsou: Matka, Bílá nemoc, Věc Makropulos, Povídky z jedné a druhé kapsy, R.U.R., Ze životy hmyzu, Krakatit, Válka s mloky, Dášenka čili život štěněte a mnoho dalších.

8.1.1324 zemřel v Benátkách Marco Polo, narozený 15.9. 1254. Narodil se v kupecké rodině, možná v Benátkách. Jako mladík cestoval se svým otcem a strýcem na Východ až do daleké Číny, kde zůstali po dobu 17 let.

Veškeré zážitky z mnohdy strastiplného putování popsal Marco Polo ve slavné knize Milion.
Cestopis je prvním zeměpisným dílem o Asii a cenným zdrojem historických informací. Časem se objevily ojedinělé názory, že Marko Polo snad ani v Číně nebyl, neboť v čínských pramenech se neobjevuje jeho jméno.

2.1. 1971 v Častolovicích zemřel Jiří Hudeček, narozený 1.5. 1910 ve Zlíně. Podle některých pramenů to byl adoptivní syn malíře Antonína Hudečka.
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, zaměření užitá a dekorativní malba v architektuře a propagaci. Poté vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci Pedagogickou fakultu. 1975-92 pedagog na SUPŠ Uh. Hradiště. Člen UVU, člen Sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy. Autor zachycuje pomíjivou atmosféru krajiny, blízká jsou mu zákoutí lesů, meandry řek či nostalgicky otevřené krajiny. Se stejným zádumčivým pohledem se zaměřuje na zákoutí starých dvorků, s nostalgickým pohledem ukazuje zájemcům o jeho obrazy mizející svět svého dětství. Je malířem nálady i realistou s hlubokým lidským cítěním. Časté byly pobyty malíře v Itálii, do které se zamiloval a italská krajina se stala námětem jeho obrazů.

30.12. 1955 v Přerově zemřel František Hanuš Hérink, narozený 30.5. 1889 ve Smečně. Byl to malíř, krajinář, grafik.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Aloise Kalvody a Hanuše Schwaigera a také na Akademii ve Vídni. Prosadil se ilustracemi v různých časopisech, v čemž na čas pokračoval i v Praze. V roce 1921 vystavoval v Praze jako malíř-krajinář. Malíř představil kolekci krajinářských olejomaleb. V roce 1923 se vrací na Moravu na Hanou. Zde působí a vystavuje v Ostravě a Zlíně. Stal se členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců, pravidelně vystavoval svá díla a rovněž působil jako výtvarný kritik a kulturní organizátor. Ferdinand Hanuš Herink byl členem Moravskoslezského svazu výtvarných umělců, Svazu výtvarných umělců a spolku Mánes.

22.12. 1875 se v Praze narodil František Jakub, zemřel 24.1. 1940 tamtéž. Byl to český malíř, vystudoval Akademii výtvarných umění, v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera a poté profesora Vojtěch Hynaise.
Maloval přírodní a žánrové motivy, např. Zuzana v lázních, dále fresky - spořitelny Vinohrady, Beroun, Hlinsko a kolumbárium kostela Čsl. církve na Vinohradech. Vystavoval v roce 1904 na výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Časté byly i výstavy v zahraničí. Byl znám jako malíř dekorativně působících alegorických figurálních kompozic. Krásné jsou náladové pohledy na pražské přístavy a nábřeží. Jeho pozdější figurální kompozice vynikají barevnými akordy a jeví sklon k dekorativnosti.

19.12.1898 v Příbrami se narodil Otakar Mrkvička, zemřel 20.11.1957 v Praze.
Otakar Mrkvička studoval u prof. J. Loukoty na AVU a u prof. Dítěte a Brunnera na UMPRUM. Zabýval se malbou, scénografií, volnou a užitnou grafikou. Počátky jeho díla byly určeny poetickým primitivismem. Prošel i obdobím čistě geometrické struktury. Společně s Karlem Teigem byl tvůrcem moderní typografie. Pracoval v technikách kresby tuší a litografií. Věnoval se i scénografii, především pro Osvobozené divadlo.
Otakar Mrkvička patřil k avantgardnímu proudu českého výtvarného umění. Počátky jeho díla byly určeny poetickým primitivismem. Od roku 1933 se v tvorbě malíře objevuje motiv milenců, počátkem 40. let vytvořil řadu pražských zákoutí. Posléze po roce 1945 pracoval jako výtvarný redaktor a kreslíř ve Svobodných novinách, byl členem redakce Literárních novin a členem redakce časopisu Výtvarná práce. Otakar Mrkvička byl také členem Umělecké besedy a Spolku českých umělců grafiků Hollar.

16.12. 1896 se narodila Lucie Bouniol, zemřela 31.1. 1988. Byla to francouzská malířka a sochařka.
Studovala umění v Marseille a poté na Ecole des Beaux-Arts v Paříži. Později se ve svém sochařském umění zdokonalovala v pařížských ateliérech u Antoina Bourdella a Paula Landowského. Po skončení první světové války vytvořila tři pomníky věnované válečným padlým. Vytvořila také mnoho bust, které si, v té době již u umělkyně, objednávali soukromí sběratelé. Dílo umělkyně se objevilo v Paříži na Salonu v letech 1930 - 1935. V dalších letech se zúčastnila i skupinových výstav nejen ve Francii, ale i v Řecku, Anglii, Turecku, Německu, Španělsku.

9.12. 1934 v Praze zemřel Hugo Boettinger, narozený 30.4. 1880 v Plzni. Byl to byl český malíř, grafik, karikaturista, loutkář a ilustrátor.
Studoval od roku 1895 na UMPRUM v Praze u profesorů Felixe Jeneweina a Emanuela Krescence Lišky. V roce 1898 přešel na Akademii, kde pokračoval ve studiu u profesora Maxmiliána Pirnera. Při studiích se spřátelil s malířem T. F. Šimonem. V letech 1903&-1906 cestoval po Anglii, Francii, Belgii a Nizozemsku. Časně se oženil se svou láskou Růženou Ottovou, dcerou nakladatele Jana Otta. Po návratu do vlasti žil v Praze, kde působil na AVU a stal se členem spolků Mánes, Hollar a členem České akademie věd a umění. Členem SVU Mánes byl od roku 1898, v roce 1930 ze spolku vystoupil.
Hugo Boettinger byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev, tvůrcem křehkých dívčích aktů a zároveň autorem humoristických kreseb a karikatur známým širokému publiku jako Dr. Desiderius. Boettingerovy především portrétní kresby byly výjimečně populární a během jeho života byly mnohokrát vystavovány a publikovány.

8.12.1844 se narodil Charles Émile Reynaud, zemřel 9.1.1918. Byl to francouzský fotograf, profesor vědy, vynálezce a režisér.

Charles-Émile Reynaud, je považován za jednoho z otců animovaného filmu. Díky svému vynálezu, kterému říkal projekční praxinoskop, ještě před příchodem kinematografu bratří Lumierů bavil publikum krátkými animovanými příběhy. Představení Reynaudova "optického divadla", která od října 1892 pořádal v pařížském muzeu voskových figurín Grevin, byla ve své době velmi populární