Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Postřehy 
I když se cítím ještě jednou nohou v Ostravě, přece jenom sudburská realita překrývá zážitky z Moravy, které byly sice náročné (péče o rodiče a starost o domácnost), ale pořád rozhlašuji své motto, že "Kdo žije v trní, ten nezakrní." Pozoruhodným dojmem byl ostravský motorismus; tedy motorismus se mi jeví agresivnější než jsem zvyklý odtud. Nové opatření o absolutní přednosti chodců na přechodech vytvořilo sice napohled bezpečnější situaci pro chodce v městském provozu, ale když se chodci chovají jako krávy a lezou na přechody jako dobytek a nedají vozidlům příležitost projet, tak toto opatření zdá se mi , vytvoří větší napětí mezi neohleduplnými motoristy a stejně neohleduplnými chodci. Popravdě žádné zákonné opatření nemůže nehradit nedostatek selského rozumu, že ano. Rád nahlížím do dvorků krásně opravených ostravských domů, to jen proto, abych se přesvědčil, že to nejsou jenom hezky opravené fasády,  ale i vnitřní prostory městských bloků. A tam jsem si všimnul, že každý dvoreček je zaplněný parkujícími auty a napadlo mě, kde dnes děti hrají zaháněnou a s míčem, jak jsme si hrávali v dobách méně motorizovaných my.
Kde si dneska děti hrají?  Ani jsem neslyšel křik dětí při míčových a jiných hrách?
Auta zaparkované na chodnících v kdejakém místečku, kde by mohla růst tráva a být hezká lavička, na to už mě omrzelo poukazovat. Pochopitelně ve vnitřní Ostravě, která byla zbudována pro lidi a ne pro auta, je podle mého dost perný úkol pojíždět, ale situace s parkováním mi připadala patetická. Jako spolucestující jsem se účastnil té novodobé a truchlivé činnosti hledáni parkováni; jedné své známé, která kroužila v prostoru kolem kostela, jsem se zeptal, jak si zapamatuje, kde zaparkovala, a ona se jen usmála, že to je dobrý trénink pro paměť. Aspoň něco dobrého.
Jako návštěvník z města, kde veřejná doprava neexistuje a vzdálenosti jsou veliké, jsem si lebedil v prostředcích veřejné dopravy, které prohlašuji jezdí poloprázdné a přesně na čas. Za celý měsíc jsem rodinnou škodovku nevytáhnul z garáže a nalezl jsem v tomto antimotorismu nemalé potěšení; poslouchal jsem v autobuse tlachání svých spolucestujících, pozoroval jsem nádherné české ženy a koukal jsem ven vyleštěnými okny. Automatické hlášení příští stanice zabránilo, abych jedinkrát zbloudil anebo přejel. Ale jako se vším, co člověk má, toho si neváží - tak jako Ostraváci si vůbec nepovažují komfort veřejné dopravy.
Jo a všimnul jsem si, že cestující v autobusech nečtou; byl jsem jediný, kdo otevřel knihu, i když jsem více koukal, než četl. Že by se méně četlo na severní Moravě?
Honza Lorenc
Zdroj: zasláno emailem


Komentáře
Poslední komentář: 10.08.2005  16:57
 Datum
Jméno
Téma
 10.08.  16:57 Magdalena Ostrava
 10.08.  13:23 Karla I. Ostrava
 10.08.  12:52 Ludmila Názor
 10.08.  09:35 Pavel tak nevim
 10.08.  07:28 Karla město