„Léto skončilo“ hlásala má paní na začátku července a počasí jí dávalo zapravdu. A já při tom tak toužil po sluníčku a koupání, ale v těch chladných dnech na to nebylo ani pomyšlení. Na chatu vyprávěl přítel Vladimír o tom, jak jezdí do teplých vod slovenských lázní Podhájská tak barvitě, že jsem začal brouzdat po netu, abych se o tomto místě poučil. Na stránkách jsem našel něco z historie, zajímavé fotografie, a tak jsem rozeslal emaily s dotazem na ubytování. Někteří neodpověděli vůbec, jiní se omluvili, že mají obsazeno. Nakonec jsem dostal nabídku na vybavený karavan v zahradě za 890 Sk za osobu a týden, což se mi zdálo velmi přijatelnou cenou, tím spíše, že denní sazba u ostatních pronajimatelů se pohybovala od 200 Sk za noc nahoru.
Mezitím synovi nastala dovolená a počasí se umoudřilo. Manželka nás vypravila a zůstala doma, aby si prý od nás trochu odpočinula.
A tak jsme si přivstali a ráno o půl páté jsme natočili naši Felícii a vydali se po D1 na Brno, Malacky, Senicu, podle předem připraveného cestovního plánu, opsaného ze serveru Mapy.cz. Déjednička byla tou dobou ještě dobře průjezdná, moc aut ještě nejezdilo. Překvapení nám však připravila svým příšerný povrchem: místy to vypadalo,že jedeme po roletě. Dodržovali jsme pravidla silničního provozu, ale maximální povolenou rychlost jsme maximálně využívali. Tak se nám podařilo přijet do Podhájské o 10 minut dřív, než předvídal cestovní plán, za 4 hodiny 40 minut.
Karavany byly v zahradě čtyři, dva a dva vchodem proti sobě, a mezi nimi byla místnost se společnou ledničkou, stolky se židlemi, mikrovlnkou, varnou konvicí. Nádobí bylo v každém karavanu zvlášť. Feldu jsme zaparkovali v zahradě pod stromem, za což nám pronajimatel účtoval stovku. Šlo zřejmě o někdejší rekreační středisko brněnského stavebního závodu. Bylo patrné, že už má své za sebou, ale nám posloužilo dobře.
Dostalo se nám dobré rady koupit si celotýdenní předplatné, abychom nemuseli každé ráno stát fronty před pokladnou, když otevírají. Včasný příchod do areálu byl nutný, protože stejný nápad, strávit dovolenou Podhájské, měly tisíce dalších a najít místo ve stínu či na trávě nebylo snadné. Byla tropická vedra a prý bylo na koupališti denně až 5000 lidí, hlavně dětí a seniorů.
Voda v termálním bazénu hlubokém necelý metr je 35 stupňů teplá, což je jest příjemné v chladnějším počasí, ale v tropech, které vládly v těch dnech, moc nelákala. Velká část návštěvníků trávila čas v chladných bazénech, takže tam byla doslova hlava na hlavě a nedalo se tam plavat. V areálu jsou četné atrakce, můžete si zahrát stolní tenis, šachy s maxifigurkami, v herně kulečník apod. Děti si užívaly na tobogánu, v chladném bazénu byl kropící hřib, občas pustili i tři masážní proudy, u nichž byla tlačenice. Senioři posedávali v bazénu a družně si povídali. Dokonce se sešli v jednom rohu a zazpívali si národní písničky. Vrcholem bylo, když si v bazénu zatančili čardáš. Něco takového se jinde opravdu nevidí.
O žaludky bylo také dobře postaráno. Dvě restaurace byly přímo u bazénů, další desítka opodál a ceny v nich byly vskutku lidové. Za sto slovenských korun jste měli slušný oběd i s pitím.
Po celodenním koupání a slunění nebylo příliš chuti po nějakém večerním řádění. Asi to bylo dobře, protože i kdybychom chtěli svou touhu naplnit, nebo kde a čím. Alespoň jsme se s nějakou nabídkou nesetkali. Za to jsme si neodpustili zajít alespoň na pivečko, na Slovensku poněkud dražší, které bylo balzámem pro sluníčkem vyprahlý organismus.
Pobyt v Podhájské splnil naše očekávání, odjížděli jsme domů vyhřátí a odpočatí s vědomím, že jsme udělali něco proti svým neduhům. Pokud se tam hodláte také vypravit, doporučuji jet mimo školní prázdniny.
Ivo Antušek
Poznámka redakce: K článku připravil Ivo zajímavě pojatou prezentaci v Power Pointu. O prezentaci si můžete napsat zde