Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoční cukroví s historií
 
Poslední roky si vždycky před vánočními svátky říkávám. Žádné pečení, cukroví se  koupí hotové a bude klid a pohoda beze spěchu.
Jenže jak už je jakž takž vánočně uklizeno,  v bytě se rozlévá vůně leštěnky mísící se s jinými čisticími prostředky, je tady najednou touha aróma změnit a jako by automaticky se vytáhne sešit receptů, formičky, z ledničky, kde  se už delší dobu shromažďují, různé tuky a když se přinesou  vlašské ořechy, kterých letos bylo po málu, a byly moc drahé, dám na stůl dám vál  a začínám.
 
Letos jsem se pustila do práce zcela netradičně. Zázvorkami. Manžel je miluje a pekla nám je vždycky jeho maminka. Maminka nás na jaře v požehnaném věku devadesáti sedmi letech opustila. Zázvorky budou už jen vzpomínkou na babičku.
 
Chystám a potom válím těsto, přemýšlím o tom, zda se mi vyvedou, protože je to výrobek náročný a já jsem zcela bez zázvorkové praxe, povídám si při tom s babičkou, která nás provázela skoro padesát roků, a slyším její připomínku. „V bytě, kde je ústřední topení se zázvorky málokdy podaří. Potřebují na  sušení chlad.“ Řekla bych, že se mi i přes to podařily, a až změknou, budou výborné! Snad.
 
Na řadě jsou kokosky. Recept mám od známé národopisné pracovnice, tetičky Vilmy Volkové z Hutiska Solance. Vzácné ženy. Její dopisy stále opatruji. Jednou mi napsala. „Tož, chtěla bych se aj hluchá aj slepá tej stovky dožít“. Nedožila se, ale zemřela také v požehnaném věku, krátce po devadesátých šestých narozeninách, když ještě rok před tím sama zorganizovala aukční výstavu valašských malířů ve prospěch onkologie nemocnice v Ostravě-Porubě.
V mysli mi probíhají všechna setkání s tetičkou, i to poslední, kdy mě držela za ruku a pořád nechtěla, abych odešla. Asi tušila, že se už vidíme naposled.  O Vánocích ji pak uložili na Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm.
 
Listuji v receptářovém sešitě, není to můj první. Ten jsem předala dceři, když se vdala. Opsala jsem si z něho všechny recepty do sešitu nového. Ale  nejde nevzpomenout na jeho první iniciátorku: Paní Marii Trnkovou, která byla mou první sousedkou. Zkušenou hospodyní, zatím co já, čerstvě vdaná, jsem o vedení domácnosti neměla ani ponětí, a o pečení cukroví už vůbec ne. U nás pod horami se peklo jen linecké s dírkou na zavěšení na stromek.
Paní Trnková byla mistr. Pekla nejen drobné čajové cukroví, ale dorty a různé cukrové knihy, dokonce dítě v peřince, hlavně na svatby. Od ní jsem si opsala první recepty a pomalu sbírala zkušenosti. Pamatuji si, že jsem začala s ořechy, a nádivkou ze svařeného cukru, ořechů, marmelády a hlavně rumu jsem byla unešená. Nikdy jsem něco tak dobrého nejedla a tak pokud jsem sehnala vlašské ořechy, pekla jsem je každý rok. Paní Trnková, která tenkrát sama vychovávala syna Vaška, už dávno peče cukroví nebeské, ale já jsem jí za ty její první rady stále vděčná.
 
Listuji rozdrbaným sešitem, který má mnoho vložek a dodatků a ještě teď, dovím-li se něco, připíšu, ale spíše mě zaráží, kolik už tam mám  těch nebeských pekařek. Milada Hendrychová po celý život učila na konzervatoři mladé adepty hře na klavír, ale i cukroví pekla výborné. A tak mám zapsán recept na „Chlebíček tvrdý“, ale spíše je křupavý a udivující tím, že se v něm lehce krájejí jinak tvrdé mandle. Milada se vypravila a cestu bez návratu teprve nedávno, ale možná, že tam nepeče, ale určitě vyučuje klavíristy v nebeském království.
 
Paní Braunová bydlela v přízemí, dala mi recept na velikonočního beránka. Její manžel měl neobvyklé jméno Cyril a měli malinkého pejska Kikinu. Byli o dost starší než my a Kikinu opatrovali  jako malé dítě. Dnes, když už jsme i my asi tak v jejich věku, se tomu nedivíme. I naše jezevčice Barča nám nahrazuje něhu vnoučat, které už z našeho klína dávno seskočily.
 
Maminka první ostravské televizní hlasatelky Evy Mudrové, paní Kunertová, byla rovněž vynikající kuchařka. Když jí bylo sedmdesát pět, setkali jsme se s ní v sauně a s obdivem jsme sledovali, jak skáče do bazénu s velmi ledovou vodou. Samozřejmě, že i od ní mám recept, dokonce dva: na „Rumák“ a vynikající „Kokosové řezy“. Na „Rumáku“ si už dávno nepochutnáváme. Je do něj zapotřebí amonium, ale to nemůžu nikde sehnat.
 
Medovníkové řezy pekla výborně naše Zdenička. Naše, to znamená, že k nám opravdu patřila. Byla  maminkou  našeho zetě. A tak bylo samozřejmé, že mi recept na medovníky dala. Ty moje nikdy nebyly tak dobré jako její. Nikdy se mi nepodařily tak jako jí, a dnes, kdybych je dobře upekla, nemám už s kým výsledek srovnávat.
 
Herec Svatopluk Matyáš nám jednou přivezl cukroví z nějaké svatby. Bylo z dílny jeho maminky. Cukroví bylo tak dobré, že jsem si dovolila požádat autorku prostřednictvím jejího syna také o několik receptů, a myslím, že jejich autorka už rovněž peče mimo náš svět, protože i její syn už dnes má úctyhodný věk.
 
Před mnoha a mnoha lety mi sousedka ze třetího patra, paní Čáslavová přinesla ochutnat  cukroví – „Ořechové pusinky“. Recept byl tak jednoduchý, že si ho dokonce pamatuji:
 
3 bílky se šlehají do sněhu, přidá se 10,5 dkg cukru krystal a šlehá se stále, až se cukr rozpustí. Pak přidáme 10,5 dkg práškového cukru a zase šleháme. Nakonec přidáme 10 dkg mletých vlašských ořechů a z těsta tvoříme malé kuličky, které obalujeme v pokrájených ořechách.
 
Cukroví bylo skutečně výborné a moc mi chutnalo. Ale musím přiznat barvu, nikdy se mi nepodařilo – nedokázala jsem patřičně nastavit  mírnou  troubu. A paní Čáslavová už mi také další cukroví nepřinese a nedostanu od ní žádný recept. Odešla ve velmi vysokém věku a všechny tajnosti vzala sebou!
 
Recept na „Rohlíčky z Vídně“  jsem zapisovala, když mu (tomu receptu) bylo sedmdesát let. A protože ho mám od roku 1993 – je mu tedy osmdesát tři roků. Bylo-li jejich autorce v čase, kdy ho vymyslela, tak kolem dvaceti, dnes by měla už přes sto let. Tož, už asi také rozdává recepty někde v luftě. A protože je to i přes ten věk recept  s výborným výsledkem,  a je zcela jednoduchý, tady je:
 
14 dkg vlašských ořechů
12,5 dkg cukru
hrst jemné strouhanky
jedno celé vejce nebo dva bílky
 
Děláme malé rohlíčky, které pečeme v mírné troubě (cca 150 stup. C.).
Až změknou, chutnají báječně.
 
 
Je dobře, když se na ty, kteří už s námi nejsou, vzpomíná. Já jsem si je přivolala tentokrát vánočním cukrovím.
 
 Hana Juračáková 


Komentáře
Poslední komentář: 29.12.2012  14:39
 Datum
Jméno
Téma
 29.12.  14:39 ZdeňkaT.
 20.12.  11:06 Vendula
 19.12.  19:50 wiki
 19.12.  19:38 wiki
 19.12.  13:45 janina
 19.12.  13:16 gerta11
 19.12.  07:54 venca