aneb co se ještě kde slaví kolem 1. a 2. listopadu. Den mrtvých je mexický svátek, který se slaví 1. a 2. listopadu, tedy na Všech svatých a Dušiček. Je v mírnější formě slaven i jinde v Jižní Americe, na Filipínách a ve Spojených Státech, tam, kde žije hodně Mexičanů. Na ty, kteří něco takového vidí poprvé, působí tento svátek velice strašidelně a podivně.
Mexičané také věří, že duše zemřelých dětí přicházejí zpět na svět 1. listopadu a duše dospělých 2.listopadu. Na tyto svátky se připravují po celý rok. A připravují také především všechno, co budou chtít v těch dnech mrtvým obětovat. Pečou v ty dny zvláštní pečivo, „chléb mrtvých“,vyrábějí a prodávají nespočetné lebky z cukru, různě ozdobené. Jednu máte na obrázku.
Sami sebe také maskují, docela hezky, jak vidíte vpravo. V ten den jsou také všechny hroby drahých zemřelých ozdobeny, některé bohaté rodiny staví doma pro mrtvé celé oltáře, s dárky , jídlem, pitím a květinami. Potom to všechno snědí a vypijí sami, v dobré víře, že mrtví to vlastně už jaksi snědli a tím pádem nemá jídlo, které „zbylo“ žádnou výživnou hodnotu. Je to takový trochu pseudo dietní svátek.
Někteří také píší tak zvané calaveras, krátké veršíky, které kupodivu zlehčují nápisy na hrobech známých a přátel. Mnohé noviny publikují tyto calaveras od známých lidí s karikaturami kostlivců.
Tento den mrtvých má původ v tradicích Meso-amerických indiánů, mezi jiným Aztéků, Majů, a Purépechas. U těch bylo totiž také zvykem konat různé rituály, symbolizující smrt a znovuzrození. Tento den byl slaven v devátém měsíci aztéckého kalendáře, začátkem srpna, a trval celý měsíc. Slavnosti byly konány ve jménu a k oslavě bohyně Mictecacihuatl, „dámy smrti“.
Po příchodu Španělů se tyto slavnosti pomalu přestěhovaly na dny Všech svatých a Dušiček a dostaly křesťanský nátěr. Proto je docela zbytečné hádat se odkud a kam co přišlo a kdo s tím začal. Dá se to docela dobře zjistit a cesta těch slavností z pohanské doby do křesťanské také není nijak nelogická. Co se týká komerce okolo těch všech svatých a mrtvolek a Halloweenů je také zbytečné se rozčilovat. V dobách, kdy si lidé všechno museli udělat sami a nikde se nic neprodávalo a nenabízelo to pochopitelně nemohl být žádný byznys. Ale když první pekař začal formovat nějaké to pečivo do tvarů k té které slavnosti potřebných a třeba v Mexiku začali dělat cukrové lebky ve velkém, začal to být kšeft. Jedni to vyráběli, druzí kupovali. Výhoda je, že k tomu nikdo není nucen, a taky, že například tykev na Halloween stojí velmi málo a z vydlabaného se dá udělat polévka. A proč by mexická dítka nemohla ocucávat cukrovou lebku? Musí to vypadat docela povzbudivě. Hlavně se nerozčilovat. Musíme tam všichni, říkávala naše babička.