Miluju divadlo a již mnoho let mám předplatné. V našem městě není stálá divadelní scéna, soubory dojíždějí k nám, hraje se ve velkém sále kulturáku.
Jednou za sezónu, když je na repertoáru výpravná operetka nebo muzikál, vyjíždíme my, předplatitelé, několika autobusy do kamenného divadla. Minulou sezónu jsme vyjeli do Městského divadla ve Zlíně na světoznámý muzikál ŠUMAŘ NA STŘEŠE. Cesta proběhla v dobře, do začátku představení zbylo ještě dost času na posezení s přítelkyní v hospůdce, cestou nám vyhládlo, tak jsme si daly malé občerstvení. Já jsem měla palačinku s ovocem a šlehačkou.
V divadle jsme se pohodlně usadily, za chvilku se zvedla opona, představení začalo.
Ovšem v tu chvíli začalo v mém břiše nějaké podezřelé bublání, které přecházelo až do křečí.
A tak zatím co na scéně svérázný mlékař Tovje, obdařený ráznou manželkou Goldou a pěti dcerami na vdávání se za pomoci dohazovačky snažil najít pro ně ženichy, já se na sedadle kroutila, ledový pot na čele. Taky jsem se snažila, zabránit nejhoršímu. O přestávce jsem vyrazila ze sálu jako blesk, abych si zajistila první pořadí na toaletě, a věřte nebo ne, setrvala jsem tam celý zbytek představení.. Občas jsem vyšla na chodbu, hodná paní uvaděčka mi dovolila i nakouknout do sálu, na chvilku jsem se zaposlouchala, nechala vtáhnout do děje, ale zase úprk zpět, do mého azylu…
V duchu jsem si kladla otázku: Ach bóže, jak já se dostanu domů? Naštěstí bylo představení dlouhé, a moje trápení jak náhle začalo, tak náhle skončilo…
V autobuse už bylo vše v pořádku, ale o muzikálu jsem si musela dát jen vyprávět..