Izrael - cesta za kořeny rodu
Na počátku bylo moře. Pak se srazily zemské kry a z vodstva se vynořila země. Vztyčená a polámaná zemská kra zanechala prohlubeň plnou slané mořské vody. Deště zvrásnily pevnou půdu, moře v prohlubni se postupně vypařovalo, až zmrtvělo. Na pevné půdě se však rozvíjel život, stala se místem, jímž se prohnala vojska četných vládců a válečníků, průsečíkem mnoha kultur. Právě tam jsme se jeli podívat, abychom si připomenuli minulost našich předků i přítomnost jejich potomků.
Země v trvalém ohrožení
Izrael je zemí žijící v trvalém ohrožení. Bezpečnost obyvatel je prioritou, s níž se setkáváme ještě dříve, než vkročíme do letadla. Zvědavé otázky, např. kdo nám balil zavazadlo, a pečlivá prohlídka před vstupem do letadla, nás tedy nepřekvapily. Se stejně pečlivou kontrolou jsme se později setkávali nejen před vstupem do Knessetu, ale i do galerií, muzeí, nákupních center, ale i před vstupem do restaurace. Nepřekvapovaly nás ozbrojené hlídky na frekventovaných místech, ani ozbrojený doprovod školních výprav. Věděli jsme, že ta opatření mají smysl a vzbuzovala v nás pocit naprostého bezpečí. Možnost, že bychom se stali účastníky nějakého sebevražedného útoku arabských teroristů, jsme si vůbec nepřipouštěli. (Tolik pro ty, kteří nás varovali a prohlašovali, že by se do Izraele báli vycestovat.)
Zprvu se zdálo, že se krajina od té naší příliš neliší. Jak jsme se však vzdalovali od letiště, holých kopců v okolí bylo víc a víc. Jako z pohádky se na mnohých objevovaly zelené lesy. K jejich rozšíření jsme posléze zasazením zakoupeného stromku přispěli i my. A právě zde se objevuje cosi jako zázrak. Většinu Izraele tvoří poušť a spalující žár a sucho zahubí každou zeleň, která se vyklube po zimních deštích. Toho si jsou Izraelci vědomi, a tak je celá země protkána hustou sítí trubek vedoucích od zdrojů vody doslova až ke každému stromu, keři, či trsu trávníku. A obyvatelé, ale i Židé v diaspoře, se činí. Židovský národní fond Keren Kayemeth LeIsrael stihl zasadit přes 220 milionů sazenic a přispívá ke změně pouště v kvetoucí krajinu. To byl první hluboký a nesmazatelný dojem, o to výraznější, že Palestinci prý podobnou snahu nemají.
Nejen rozvody vody je země protkaná, ale je až rozkrájená hustou sítí silnic. Na rozdíl od těch našich na nich nejsou koleje od tiráků, ani se nelepí asfalt na boty. Jak to Izraelci dělají, nevím, asi by se u nich naši silničáři měli poučit. Před městy je asfalt místy v pásech odfrézován a za ním je bariéra s kontrolním stanovištěm. V době naší návštěvy byl izraelsko-palestinský konflikt v latentním stadiu, takže průjezdy byly plynulé.
Náklady na zajištění vody, bezpečnosti a na výstavbu musí být ohromné, a tak se výrazně uplatňuje pomoc souvěrců v diaspoře. Univerzitní areál v Tel Avivu, muzea, synagogy, areál Weismanova institutu a četné další budovy, skvosty moderní architektury, nesou jména dárců z USA, Kanady i dalších zemí, kteří se nemalými částkami přičinili o jejich výstavbu.
Svatým městem židovství, křesťanství i islámu je Jeruzalém.Tady je místo, které před 3000 lety král David zvolil za hlavní město svého království, tady Šalamoun vystavěl majestátní chrám pro archu úmluvy, později opakovaně zničený. Zde je Západní zeď, zvaná Zdí nářků, se základními kameny Herodova chrámového pahorku, kam se chodí modlit Židé z celého světa. Tady je místo, kde se pravověrný Žid Ježíš Kristus nechal ukřižovat, údajně vstal z mrtvých a svou obětí dal vznik křesťanství.
Tady je místo, kam měl bájný kůň v noci přenést proroka Mohameda, aby vyslechl Alláha a zahájil svou cestu. Na jeho počest zde vyrostl Skalní dóm a mešita El Aksá, třetí nejsvětější místo islámu.
Tady je místo, kde odedávna bojují stoupenci jednoho Boha o vládu nad městem, pod jehož povrchem odpočívá historie.
Pocity a dojmy
Naše pocity a dojmy byly rozdílné tak, jak to odpovídá naší výchově a rodinné tradici. Na jednom místě jsme však pocítili naprostou shodu: v památníku Yad Vashem, který jsme navštívili pouhé dva dny po znovuotevření. V betonovém stanu, áčku s neuzavřenou klenbou, se v postranních kójích přehrávají dějiny od Hitlerova převzetí moci až do konce války. Pogromy, pálení knih židovských autorů, válečné vraždění, konečné řešení židovské otázky v hrůzné praxi, to vše se odvíjí v obrazech filmových, fotografiích, výňatcích z deníků i v dokumentech a v osobních předmětech z hromadných hrobů lidí zmizelých ve vichru války. Slova pamětníků doslova zmrazí každého, jako např. vyprávění staré dámy, jak jako sedmiletá vylezla z jámy plné mrtvol. Nepochopitelné zůstává, že autentický projev polského ministra zahraničí v BBC v r. 1943, popisující hrůzy Osvětimi podle svědectví utečenců, nenalezl ohlas u tehdejších vládců svobodného světa.
Herodovo poslední útočiště
Cestou pod hladinu Středozemního moře jsme navštívili Masadu, Herodovo poslední útočiště, které on sám nikdy nevyužil. Poznali jsme místo, které díky římskému Židu, historiku Josefu Flaviovi, vstoupilo do dějin jako symbol hrdosti a odporu židovských obránců, kteří dokázali v 70. letech n.l. tři roky vzdorovat římským vojskům, aby nakonec volili raději dobrovolnou smrt než římské područí. Rychlá lanovka na vrchol nás fascinovala, i když pro cestu dolů někteří volili strmé serpentiny.
Uspokojilo zvědavost, ale nenadchlo
Mrtvé moře uspokojilo naši zvědavost, ale nenadchlo. Vzbuzovalo trochu deprese, a tak většina po vyzkoušení dávala přednost bazénovým radovánkám v hotelu, kde také bylo možno tuto slizkou a nadnášející tekutinu vychutnat. A propos – ten hotel, patřící Novotelu jako pražský Don Giovanni,- byl skutečně luxusní. Překvapil i šabatovým výtahem, který staví v každém patře, aby pravověrní nemuseli překračovat zákaz práce a nemuseli mačkat knoflíky. Že stravování bylo na úrovni bájného komunismu není od věci připomenout.
Od dob, kdy se král Šalamoun a královna ze Sáby setkali na legendární schůzce, se stal Eilat místem jedinečného úniku pro všechny, píše se v propagačním letáku. A je to pravda. Průzračně čisté trvale teplé moře, přes 50 moderních hotelů, všemožné atrakce a vodní radovánky a hlavně – Podmořská laboratoř korálového světa, v níž v suchu a pohodlí můžete skrz sklo pozorovat autentický život na korálovém útesu. Všichni horlivě fotografovali, ale výsledek nenadchl. Barvy pod vysokou vrstvou vody zanikaly, naštěstí bylo možné hezké fotky pořídit v bazénech se skleněnými stěnami na souši. To, na co jsem se tolik těšil, mě sice zaujalo, ale skutečným pocitům při potápění se to přece jen nevyrovnalo.
Další a další zážitky a dojmy se vybavují při prohlížení fotografií, které zůstávají trvalou památkou. Všechno nelze popsat, ostatně na každého působí různé věci a události jinak. Nezbývá, než to vyzkoušet osobně.
Ivo Krieshofer
Popisky k fotografiím:
1- Judejská poušť
2- moderní hotel v Tel Avivu
3- hadička s vodou vede ke každé zeleni
4- křižovatka v centru Jeruzaléma
5- lanovka na Masadu
6- luxusní hotel u Mrtvého moře
Další poutavé fotografie si prohlédněte v galerii