Letos si mi podařilo navštívit zoologickou zahradu v Liberci, Ostravě a Lešné u Zlína . V Liberci jsem byla na sokolském sletu, tak to přišlo samo sebou, výlet na Ještěd a do zoo, viďte!
Také se mi podařilo přemluvit švagrovou ze Zlína. Když jsem u ní byla na návštěvě u ní, podařilo se mi jí přesvědčit k návštěvě krásné Zoo Lešná. Areál je dost velký, musela jsem zdolávat námitky, že ji budou bolet nohy a že tam už byla a podobně, však to znáte, když se vám do něčeho nechce. Vždycky to chvilku trvá než se člověk vzdá pod tíhou argumentů. Když přesvědčíte, že ani vy nejste kamzík, že je tam vždy k vidění něco nového.
A kam že by to šla raději?
Na procházku po supermarketech? Vzpomeň si přece jak jsi minule lamentovala, že to byl drahý špacír! Těch zbytečných krámů co jsme „výhodně“ nakoupily.
Nakonec ji ale dostal bráška, když řekl: Půjdeme jen dolů, nahoru se necháme vyvézt vláčkem, uvidíš, bude se ti tam líbit! Tak jsme vyrazili. Byl krásný den, počasí nám přálo, ani moc horko, ani zima. Jednu chvilku sice zapršelo, aspoň jsme měli důvod posedět si v restauraci a dát si kávičku. Řízky k obědu jsme měli sebou, což se ukázalo jako prozíravé, protože na jídlo byly velké fronty.
Překvapila nás nová tropická hala Yucatan, průchozí expozice a voliéry, a opět okouzlil i romantický zámek Lešná. Krásný park - to je prostředí zcela ojedinělé u nás a myslím, že i v Evropě. Podařilo se nám shlédnout komentované krmeni u kotulů, jsou to takové malé, mrštné opičky, dále pak krmení u goril a tučňáků . Dozvěděli jsme se zajímavosti o jejich životě v zoo i ve volné přírodě. Bylo to velmi poutavé vyprávění. Například pavilon kotulů je situován na uměle vytvořeném ostrově, protože opice neumějí plavat. Cha, cha, když se chce, všechno jde! Každoročně v létě skupinka těchto opiček zdolá říčku a vesele si skotačí v lese na druhém břehu. Na zimu se ovšem zase pokorně vrátí do vyhřáté ubikace. Nebo jeden tučňák si udělal výlet na asi 50km vzdálenou přehradu a až po půl roce se ho pracovníkům zoo podařilo odchytit.
K večeru jsme sice byli uondaní, ale plni zážitků se vrátili domů. No bodejť by ne! Za ten den jsme procestovali Afriku, Asii, Austrálii a jižní Ameriku. V Africe nás od trojice lvů odděloval jen systém vodních příkopů, pavilony byly ve tvaru domorodých chýší, zněla z nich domorodá hudba, setkali jsme se se slony, žirafami, nosorožci, zebrami a pštrosy.
V Austrálii jsme zavítali mezi klokany rudokrké a běžce emu v průchozím pavilonu . Zažili jsme atmosféru tropického deštného lesa a objevili dávnou civilizaci Mayů v tropické hale Yucatan. Poslouchali zpěv ptáků v průchozích voliérách. V zámecké oboře jsme viděli jeleny i laně odpočívat ve stínu stromů, občas jsme někde na lavičce odpočívali i my, prostě, nemělo to chybu.
Musím ještě poznamenat, že na jízdu vláčkem nedošlo! Zvládli jsme to vše pomalou chůzí. Hezky prožitý den to byl… Z prohlídky zoo jsem také udělala prezentaci a napsat si o ní můžete zde . Další foto si můžete prohlédnout zde
Překvapila nás nová tropická hala Yucatan, průchozí expozice a voliéry, a opět okouzlil i romantický zámek Lešná. Krásný park - to je prostředí zcela ojedinělé u nás a myslím, že i v Evropě. Podařilo se nám shlédnout komentované krmeni u kotulů, jsou to takové malé, mrštné opičky, dále pak krmení u goril a tučňáků . Dozvěděli jsme se zajímavosti o jejich životě v zoo i ve volné přírodě. Bylo to velmi poutavé vyprávění. Například pavilon kotulů je situován na uměle vytvořeném ostrově, protože opice neumějí plavat. Cha, cha, když se chce, všechno jde! Každoročně v létě skupinka těchto opiček zdolá říčku a vesele si skotačí v lese na druhém břehu. Na zimu se ovšem zase pokorně vrátí do vyhřáté ubikace. Nebo jeden tučňák si udělal výlet na asi 50km vzdálenou přehradu a až po půl roce se ho pracovníkům zoo podařilo odchytit. 
odděloval jen systém vodních příkopů, pavilony byly ve tvaru domorodých chýší, zněla z nich domorodá hudba, setkali jsme se se slony, žirafami, nosorožci, zebrami a pštrosy.