|
||
|
||
|
||
"Alláhu
akbar," takto zvou k motlitbám
v Rijádu. Pravověrní muslimové spěchají do
mešit nebo rozloží tam, kde jsou, svoje koberečky směrem
k Mekce či pokleknou na koberečky připravené a téměř
půl hodiny se modlí. V té chvíli jako by se zastavil
čas. Saúdská Arábie je pro islám svatou zemí,
protože na jejím území leží nejsvětější místa,
kde žil a kudy putoval prorok Mohammed - Mekka a Medína. Jestliže jsem zmínil, že při modlitbách jako by se zastavil čas, pak to neznamená, že z tohoto důvodu počítá islámský kalendář letos teprve rok 1423. Islámský letopočet začal, ve srovnání s naším gregoriánským kalendářem, zhruba roku 622 a řídí se podle luny, takže každý měsíc má osmadvacet dní. Muslimové si však nedělají starost s tím, že jednou za mnoho let jim vyjde na prosinec léto a jindy zima. Na přesné určení letopočtu existuje velice složitý počítačový program. Postní měsíc ramadán. Jeho začátek je vyhlášen v příslušném měsíci v okamžiku, kdy se poprvé objeví na obloze luna. Poté nesmějí muslimové až do setmění ani jíst, ani pít, ba ani kouřit či se milovat. |
||
Do
Mekky nevkročíš Do
Mekky vede široká šestiproudová dálnice. Kolem města
jsou obrovské statisícové tábory, v nichž přebývají
věřící a čekají, až na ně přijde řada a budou
moci vykonat pouť na posvátná místa. Křesťan nebo
vyznavač jiného náboženství však Mekku nikdy
nespatří. Před městem je obrovská cedule, která
jinověrce odkloní na okružní silnici. Islámská
policie vstup střeží velice přísně a má mnoho
metod, jak prokázat totožnost a víru zájemce o
vstup. Jednou
z možností je i spuštění kalhot. Muslimové mají
totiž udělanou obřízku. Islám nezná rasové rozdíly,
takže můžete vidět muslimy všech barev pleti. Muži
přísně nosí splývavý oděv tób a na hlavě džurku.
Jejich barvy však nejsou výrazem žádného rozlišení.
Posvátná kniha korán je v Saúdské Arábii zároveň
ústavou a nad jejím dodržováním přísně a mnohdy
i drsně bdí islámská policie - mutawa. Trestá vše.
Dovoz či požívání alkoholu je nemožné. Za pašování
drog existuje jediný trest - smrt. Veřejné popravy,
na které mohou i jinověrci, se provádějí v pátek
na rijádském náměstí Al-Dira. Viník je sťat
zahnutým arabským mečem. Ženy jsou ukamenovány. Po
Pouštní bouři byly v Saúdské Arábii, v podstatě
pod vlivem USA, popravy omezeny na nejexemplárnější
případy. Počet poprav výrazně klesl. Jestliže před
válkou v Perském zálivu jich bylo i přes sto za rok,
nyní jich je mnohem méně. Stejně tak exekucí, při
nichž je viníkovi třeba uťata paže. V případě,
kdy rodina poškozeného v posledním okamžiku před
dopadnutím katova meče řekne, že viníkovi odpouští,
ten je z popraviště propuštěn na svobodu. Přísné
místní zákony, ať se zdají jakkoliv kruté, musejí
dodržovat i cizinci. Následky dost bolí, protože rány
holí jsou jedním z trestů, který mutawa provádí na
místě. Její příslušníky poznáte, že nemají na
džurce kruh a většinu jich zdobí divoký vous. |
||
Rány holí nebo vězení |
||
Za
co může být člověk zmlácen? Třeba za přejetí křižovatky
na červenou v přímém směru nebo doleva. Vpravo se
odbočovat může. Rychlost není oficiálně omezena,
takže ve městě se jezdí i stovkou. Široké a dlouhé
kilometry rovné ulice to dovoluji, ale přejíždění
v jízdních pruzích je věcí odvahy. Však také
chevrolety, kterých tu jezdí nejvíc, jsou dost omlácené.
V Rijádu, ležícím uprostřed pouště, z jehož
jednoho konce na druhý je až sedmdesát kilometrů
daleko, neexistuje veřejná doprava. Všichni řídí,
tedy samozřejmě muži, ženy nesmějí, dokonce ani
manželky diplomatů. Chodci mají na přechodech přednost,
ale prakticky se tu nevyskytují. Všude platí zákaz
fotografování. Povolení může dát jen ministerstvo
vnitra nebo tolerantním pokynutím hlavy policista.
Fotit cizí ženu je nemyslitelné, stejně jako modlící
se věřící. Za fotografování státních budov jsou přísné
tresty, za snímeček ministerstva obrany nebo
královského paláce, byť z dálky, protože blízko
policie nikoho nepustí, může následovat až trest
smrti. |
||
Ženy bez tváří |
||
Žena
je sice v Saúdské Arábii investicí a rozhodně ne
levnou, ale na druhou stranu nemá prakticky žádná práva.
Muslimky chodí v černých abájách, zahaleny od hlavy
po kotníky. Většina má šátek i přes oči, což je
večer velice nepraktické, protože nezřídka
zakopnou. Jiným jsou vidět právě jen oči a ruce plné
prstenů. Když vidíte muslimku v tomto oděvu, jak tlačí
moderní kočárek nebo nakupuje kuchyňský robot, působí
to paradoxně. Do prodejen s hudebninami nebo
videokazetami však nesmí vstoupit žádná žena, ani
cizinka. Černou abáju dívka musí obléci ve chvíli,
kdy zjistí, že se stává ženou. Pak už chodí jen v
ní. V době modliteb ženy čekají většinou před mešitou.
Dovnitř nesmějí. Zatímco muži se modlí a ženy čekají,
kluci hrají fotbal. Důstojný tób obléknou, až z
nich budou muži. Není také možné chodit bez povolení
po ulici s cizí ženou.
Žádné seznamování neexistuje. O tom, kdo dívku
dostane, se dohodnou rodiče. Muž spatří tvář ženy
krátce před tím, než ji pojme za manželku. Může
cuknout, ale může mít i čtyři ženy. Jestliže korán
povoluje mít i čtyři ženy, pak se jich logicky některým
mužům nedostává. V Saúdské Arábii je hodně
homosexuálů, takže dva chlapíky, kteří se vedou za
ruku jako milenci, potkáte zcela běžně.
Žena nejenže nesmí bez doprovodu zákonného zástupce
na ulici, ale nesmí sportovat ani se zúčastnit
sportovních akcí. Nesmí také do restaurací a většiny
bank, nesmí se koupat v bazénu s muži. Pro Saudy je
prý jednou ze slastí, mohou-li se koupat v bazénu,
který byl před nimi na dvě vyčleněné hodiny přístupný
ženám. Přísná pravidla o zahalení platí i pro
cizinky, u nichž je však šátek přes tvář přece
jenom více tolerován. |
||
Chudí neexistují |
||
V
zemi se vše děje ve jménu Alláha, koránu a na příkaz
krále. Absolutistická monarchie se s opozicí nemazlí.
Nestrpí politické demonstrace, pročež jsou mnohdy íránští
a iráčtí poutníci do Mekky, kteří protestují i
proti jiným náboženstvím, tvrdě vykázáni ze země.
Vše řídí královská rodina. O následnictví se
rozhoduje v úzkém rodinném kruhu královské rodiny. |
||
Také
další ministerské funkce a řízení významných
institucí ovládá královská rodina. Vládnoucí rod
si loajalitu pojišťuje přerozdělováním části pohádkových
příjmů z těžby ropy. Jeho zásluhou jsou restaurovány
památky, takže starý Rijád s ústřední mešitou a
dalšími pamětihodnostmi je vlastně nový. Nad městem
se tyčí obrovské budovy obchodních společností, různých
institucí, ministerstev, bank a hotelů, všechny v
moderním arabském stylu. Pod nimi se krčí
jednopatrová stavení, v nichž žijí místní i
cizinci. Bohatství země se promítá do nízkých cen
nejen benzínu, ale i zlata a dalších domácích
produktů. Nad dovezeným zbožím bdí opět islámská
policie a třeba v cizích časopisech začerní vše,
co odporuje koránu. Včetně fotografií žen s výstřihem.
Dovézt pornografii může stát dotyčného i ruku.
Vedle Saúdů jsou v Rijádu k vidění především
Filipínci, Pákistánci, Thajci, Indové či Malajci.
Je jich tu na šest miliónů. Ti zde dělají běžné
práce, které Saúd dělat nebude. Uklízejí, taxikaří,
stojí za pultem v malých obchůdcích i gigantických
obchodních centrech. Samí muži, ženy takové práce
vykonávat nemohou. Platy mají nízké, ale pořád větší,
něž kolik by si vydělali doma. Samotní Saúdové
veskrze manuálně nepracují, chudých je mezi nimi
minimum. Vykonávají jen řídící činnost. Bavit se
chodí hlavně na fotbal a velbloudí závody či koňské
dostihy. Kulturní vystoupení, kromě ryze arabských,
tu jsou zakázána. Dokonce i jediné existující saúdskoarabské
divadlo musí působit v zahraničí. Dostat do země
cizince na práci však není jednoduché. Jeho šéf mu
odebere pas a za svého zaměstnance ručí. Ten pak
nesmí opustit město pobytu. Když dostane padáka, musí
opustit zemi. Z mešity znovu zní "Alláhu akbar".
Vyhýbám se na koberečcích modlícím se Saúdům.
Takový kobereček si lze i koupit. Dokonce s kompasem a
brožurou, kde se dočtete, kterým směrem jej máte mít
při modlitbách otočen třeba v Praze. V téhle zemi
funguje nejmodernější výpočetní technika, ale platí
tu pro nás mnohdy nepochopitelná životní pravidla. Nemá cenu nad nimi přemýšlet, podstatné je tato pravidla
respektovat. Saúdským mužům to zjevně vyhovuje. A
ženy? O jejich názorech se neví nic. |
||
Kateřina Balnarová |