Pamětníci vzpomínejte a pojďte se spolu se mnou poohlédnout po historii chat v údolí Ostravice (v Beskydách), které vyhořely. Postupně navštívíme chatu Solárku, Sokolskou chatu, Ostravskou chatu, Albrechtovu a Bezručovu chatu na Lysé hoře a nakonec tu, která byla nejkrásnější – Masarykovu chatu na Beskydě.
Možná vás při čtení mých článků napadne, jak jsem na toto téma přišla. K těm krásným skvostům, které již neexistují, mě přivedly dobové pohlednice. Už asi dva roky se snažím soustřeďovat staré motivy z údolí Ostravice. A při rozjímání nad těmito záchvěvy starých časů mě napadlo, že u těch chat, které vyhořely, by stálo za to, poohlédnout se po jejich historii. Chaty byly většinou dřevěné a z hlediska požární ochrany byly nedokonale zajištěny a proto zpravidla v zimním období v důsledku nedbalosti a neopatrnosti vyhořely.
Teď vám tedy nabízím moje povídání, všechno, co se mi podařilo zjistit, jsem poskládala dohromady a výsledek můžete zhodnotit sami. Vím, že údaje mohou být neúplné či nepřesné, proto bych uvítala případné ohlasy. Něco jsem se dozvěděla prostřednictvím internetu, něco mi vyzradil můj archiv, ale taky jsem své pátrání probírala se spřízněnými lidičkami.
Bílá – Masarykova chata na Beskydě
Bumbálka (895 m. n. m.) je sedlo na hraničním hřebeni České republiky a Slovenska v Moravskoslezských Beskydách. Jde o známé turistické středisko, východisko letních i zimních hřebenových túr. Přímo v sedle se nachází hotel Bumbálka a 2 km východně - na Beskydě Masarykova chata (950 m. n. m.). Zajímavostí je, že podle místa Beskyd jsou nazvány Beskydy. Výraz původně znamenal, že se jedná o místo, kde byly vykáceny stromy a je tedy bez porostu, tzn. v místní mluvě „bez kydy“ Tak vznikla spojenina Beskydy jako název celého pohoří, dnes psáno se „s“ – Beskydy.
Masarykova chata byla vybudována odborem Klubu českých turistů Moravská Ostrava v roce 1923 a slavnostně otevřena v roce 1924. 8. března 1952 chata vyhořela v důsledku neodborného zacházení při plnění petrolejové lampy V chatě nebyl zaveden elektrický proud. Škoda byla odhadnuta na jeden milión korun. Zajímavý je text na dobové pohlednici s motivem krásné Masaryčky:„Navštěvujte krásné, ryze české Beskydy: Přispějte též svým obolem na úhradu stavby této ideálně položené a moderně zařízené útulny. V chatě lze umístit 60 – 70 osob, též ku letnímu pobytu.“
Po původní chatě najdeme dnes jen rozvaliny podezdívky. Provozovatel jedné ze soukromých chat se snažil udržet místo bývalé chaty v pietě a v poledne zvonil na malé zvoničce. Opodál bývalé chaty byla v 70. letech 20. století postavena turistická chata, která sice s tou původní neměla nic společného, ale ze zvyku se jí také říká Masaryčka. Je to jednoduchá, útulná stavba. Interiér je vyzdoben dobovými fotografiemi z doby původní Masarykovy chaty. V roce 2007 změnila majitele a je provozována nájemcem.
Nakonec jsem se oklikou dostala k další zajímavé informaci. Jelikož je údolí Ostravice hluboce spjato s básníkem Petrem Bezručem začetla jsem se do knížky Ortel samoty, kterou napsala paní Zdenka Tomášková (1929), poslední Bezručova sekretářka. Knížka je napsána velmi poutavě a mimo jiné zde popsán výlet na Beskyd: „… výlet na Masarykovu chatu skončil téměř fiaskem. Nohy se ještě zcela nezotavily, chodil po domě v teplácích, jen tak naboso. Sobotní odpoledne se vydařilo a on se nechal zlákat.Vůz dojel až na vrchol, vystoupili jsme pár desítek metrů od majestátní dřevěné stavby, sroubené a kryté šindelem. Ze všech stran byl neopakovatelný pohled na stranu slovenskou i moravskou. Chata tu stála sličná a mohutná jako hrad vonící dřevem a útulností. Starý pán, velmi spokojen, zamířil k hlavnímu vchodu, jako by odtud cítil vůni milované bílé kávy. Vzpřímenému, opálenému muži s knírem, jako nosí pan Born, by nikdo nehádal skutečný věk. Na pomezí česko-slovenském vládl toho odpoledne čilý ruch. Pobíhalo tam několik desítek děti ze slovenských a českých škol i se svými učiteli. Na první pohled bylo vidno, že přítomnost tolika lidí starého pána mírně zaskočila. To, co následovalo, pak neočekával nikdo. Sotva se básník objevil, hloučky dětí i dospělých zanechaly své činnosti. Veselé povídání ustalo a my jsme procházeli špalírem užaslého šepotu. Po špatných zkušenostech nečekal na chvíli, kdy se objeví první památníčky a zacvakají spouště fotoaparátů. V autě jsme byli dřív, nežli jsme se stačili pořádně vzpamatovat. Starý pan zanaříkal: „Nikde se nemohu ukázat, nikde ani rozhlédnout, všude jsem odhalen.“ A opět to známé: „Sláva moje nehasne, jsem ja zvira nešťastné“. Masarykova chata žije jen ve vzpomínkách. Ta krásná, členitá a dokonalá stavba vzplála jedné zimy nedlouho po té události jako gigantická pochodeň – prý od petrolejky. Viděli jsme ji tehdy naposledy.
Přejme novému nájemci, aby chata byla vyhledávaná kolemjdoucími obdivovateli krás Beskyd, kteří by se do ní rádi vraceli.
pobytu.“
objevil, hloučky dětí i dospělých zanechaly své činnosti. Veselé povídání ustalo a my jsme procházeli špalírem užaslého šepotu. Po špatných zkušenostech nečekal na chvíli, kdy se objeví první památníčky a zacvakají spouště fotoaparátů. V autě jsme byli dřív, nežli jsme se stačili pořádně vzpamatovat. Starý pan zanaříkal: „Nikde se nemohu ukázat, nikde ani rozhlédnout, všude jsem odhalen.“ A opět to známé: „Sláva moje nehasne, jsem ja zvira nešťastné“.