KARTY A BIBLE
Po zákazech karetních her ve 14. století netrvalo dlouho a začaly vznikat nové hrací karty, což dokládají zejména písemné zprávy z Itálie o „…hrách s ručně malovanými kartami…“.
V této době vznikají také francouzské karty, tzv. pikety, dnes také nazývané žolíkové karty podle později přidaného žolíka. Vytvořil je v roce 1392 jakýsi šílený muž, kterého pověřil už poněkud starý a mentálně nemocný král Karel VI. výrobou dvou balíčků karet. Onen muž byl údajně jakýsi degenerovaný řemeslník, prý byl posedlý a podle tehdejších etických zásad asi „zlý“ člověk. Posmíval se Bohu a jeho přikázáním a pro své „ďábelské dílo“ si vybral biblické postavy. Karetní KRÁL byl v jeho představách sám ďábel, KRÁLOVNA byla Ježíšova matka, Marie, a sám Ježíš se dostal do karetních symbolů jako KLUK (SPODEK). Barva SRDCE měla představovat krev Páně a KŘÍŽE zase pronásledování svatých…
V tomto „šíleném“ příběhu je až příliš mnoho zloby, nicméně mu nesmíme upřít, že odkazy takto vytvořených karet na biblické motivy jim dávají spirituální punc.
V této souvislosti nelze nevzpomenout na baladu „Balíček karet“, která se velice zpopularizovala v druhé polovině 20. století díky své country verzi známé i u nás. Původně vznikla koncem 18. století v Anglii jako náboženská píseň „Duchovní karty: almanach vojáka“.
Líčí se v ní příběh vojáka v činné službě, který během bohoslužby drží v ruce balíček karet. Odvedou ho před maršála a on se musí zodpovídat ze svého „činu“. Ve své obhajobě říká, že karty jsou Bible i modlitební knížka, a pak postupně vysvětluje jejich biblickou symboliku:
ESO je jeden Bůh,
DVOJKA jsou dvě části Svatého Písma – Starý a Nový zákon,
TROJKA je trojjediný Bůh – Otec, Syn a Duch Svatý,
ČTYŘKA to jsou čtyři evangelisté – Matouš, Marek, Lukáš a Jan,
PĚTKA je pět ran Kristových,
ŠESTKA je šest dnů stvoření Nebe a Země,
SEDMIČKA je sabat, den Božího odpočinku,
OSMIČKA je osm spravedlivých, zachráněných před Potopou – Noe, jeho
žena, tři synové a jejich nevěsty,
DEVÍTKA je devět malomocných očištěných Kristem /z nichž mu jen jeden
poděkoval/,
DESET je počet přikázání, které dostal Mojžíš na hoře Chóreb,
SPODEK se stal ďáblem,
KRÁLOVNÁ je královna ze Sáby,
KRÁL je Bůh sám…
Dále se v písni pomocí čísel kalendáře popisuje úžasná komplexnost hracích karet, ačkoli se svými čtyřmi symboly a několika obrázky vypadají tak jednoduše.
Jeden balíček má
- 52 karet, což je počet týdnů v roce.
- 2 sady barev, červenou a černou, jako den a noc.
- 4 symboly, které odpovídají 4 ročním obdobím: kříže /žaludy/ - jaro, kára – léto,
srdce – podzim, piky – zima.
- Každý symbol obsahuje 13 karet, což je stejně jako 13 týdnů každého ročního období
a 13 lunárních měsíců v roce. Měsíc se za jeden den posune o 13 stupňů.
- Sečtením karet /eso -1, spodek – 11, královna – 12, král – 13 + součet dalších karet 2
až 10/ dostaneme 91, což je počet dní v jednom ročním období.
- 91 dnů x 4 období = 364, což je přesně počet dnů stabilního lunárního roku. (Později
doplněný žolík doplňuje tento počet na 365.)
Tato čísla odhalují vskutku zajímavý pohled na souvislost hracích karet s jejich záhadným původem
ŠÍŘENÍ HRACÍCH KARET
První hrací karty byly ručně malované, tudíž byly drahocenným luxusem, který byl přístupný jenom šlechtickému stavu, a díky své umělecké hodnotě byly takové karty velice ceněny a uchovávány ve sbírkách.
Sériové rozšiřování hracích karet začalo až ruku v ruce s rozvojem dřevořezby v 15. století. Dosud zachovalá „Hra královských úředníků“, která vznikla kolem roku 1450 v Německu, je nejstarší tištěná a dodatečně kolorovaná karetní hra, velice ceněná pro svou obrazovou symboliku.
Souběžně s rozvojem dřevořezby, mědirytiny a knihtisku mohli němečtí výrobci karet zjednodušit proces jejich výroby natolik, že je dokonce mohli začít vyvážet do dalších zemí, a hrací karty se staly oblíbeným exportním šlágrem. Výsledkem toho byla skutečnost, že za hranicemi Německa a zejména ve Francii (se střediskem v Lyonu) se rozvíjí nový barevný systém, který se de facto používá dodnes (srdce, piky, listy, kára).
Od 16. století se pak díky tomuto rozšíření po celé Evropě karetní hry mohly provozovat v salonech vyšších společenských vrstev jako prestižní forma kratochvíle.
KARTY A JAZYK
O kartách se dozvíme hodně i z názvů a podoby nejstarších dochovaných karet.
Pokud jde podobu či o tvar hracích karet je obecně známé, že většinou měly obdélníkový tvar. Pak je docela zajímavé se dozvědět, že ty, se kterými se hrávalo v Číně, byly vlastně podlouhlé a úzké pruhy kartonu, a že v Indii se dokonce hrálo s kulatými kartami.
Samotný pojem „karta“ lze odvodit ze středověkých slovníků jako chartae, cartae nebo charticelae. Tyto pojmy se původně používaly jako název pro psací papír vyrobený z papyru a až později se toto označení přeneslo z papíru na hrací karty.
Ve 14. a 15. století měla karetní hra v Itálii pojmenování naibi a ve Španělsku naypes. Obě slova pocházejí z arabštiny a hebrejštiny. Naibi je odvozeninou dvou arabských slov, která v doslovném překladu znamenají hračka/hra a prorok a vedou přímo k věštění, ke kterému se karty používaly a dodnes používají.
Zejména v Kastílii se udržely pro karetní hru udržely výrazy naibis/ naibes, ze kterých se později odvodil pojem NABOB, což v sanskrtu znamená „místokrál, místodržitel, guvernér“. V Itálii se objevil také název taroccino, tarocco, tarocci, který se vztahoval k řece Taro, což je vedlejší přítok Pádu. V této souvislosti si můžeme znovu připomenout onu ohromující podobnost názvů Taro a Tora a jejich kombinaci jako poukaz na tajemný původ karet:
ROTA TARO ORAT TORA ATOR.
Pokračování příště: Kartomantie
Mgr. Eva Klimešová
