Já skutečně nevěřím nikomu
Přečetl jsem úvahu pana Stočese v NetSocanu, a přečetl jsem úvahy mnoha dalších pisatelů o tzv. sociálním státu.
Opět jsme si zopakovali, že ti s průměrným příjmem chudnou, zatím co ti s opravdu velkými zisky, získávají ještě víc než měli. Nezdá se, že by na tom bylo něco divného. Stačí se podívat po naší malé republice. Ti nahoře se už sedmý měsíc perou a dohadují, ne o tom kam, a jakým způsobem bude kráčet tato země, ale jakou funkci pro sebe urvou, a kolik za to budou mít. Ne, já skutečně nevěřím nikomu z našich tzv. politiků. Před volbami, plná ústa žvástů a lží, po volbách spojenectví s kýmkoli. Podplatitelní, a také podplaceni nadnárodními společnostmi pracují v jejich prospěch, a nic se nestarají o to, co bude za pět, či deset let. Sedí ve správních radách, a kývají. Kývají za peníze svých voličů, a kývají proti nim. Nejstrašnější na tom je možná to, že ani netuší, že existují i jiné problémy, než je jejich koryto. Úslužní, chce se mi říci lokajští směrem k EU, nic nedbají na to, že mnoho směrnic je pro náš stát zničujících, že s největší pravděpodobností nevratně ničí to, co se po léta budovalo. Průmysl je z velké části zlikvidován, na úkor Německa a Anglie. Zemědělství se likviduje průběžně na úkor Francie a Španělska. Vodárenské a plynárenské společnosti se prodávají zahraničním zájemcům. Pokud skutečně dojde k privatizaci penzijního pojištění, budou to samozřejmě zahraniční investoři, kteří je koupí. Stát už nemá jiné příjmy, než ty které vybere na nepřímých daních, protože většina zisku odchází se svými zahraničními majiteli firem. Obyčejní pracující pracují za zlomek mzdy, kterou by měli za stejnou práci, na západ od naší hranice. Mnozí dokonce věří tomu, co se jim předkládá. Mzdu mají menší proto, že méně pracují. Není to proto, že méně pracujeme, je to proto, že jsme ochotni za těchto podmínek pracovat. Ale je pravdou, že tento způsob života se velké většině našich občanů zalíbil. Je strašné se dívat na to jak vlastně žijeme. Na první pohled se zdá, že pro nás už nic jiného než nepřetržité utrácení v hypermarketech neexistuje. Na druhý pohled je to pravda. Pokud nemáš na drahý dárek, žádný problém, úvěr vyřídíme do třiceti minut, splácejte až příští rok. Kdo na tom vydělá je jasné, ale proč o tom přemýšlet. Ale v tom ten problém právě je. Dokud obyčejní lidé nebudou myslet na to, kdo na jejich bídě vydělává, nic se nezmění. Budou dál žít jako chudí, a jiní na jejich úkor budou kupovat mobily posázené diamanty. A o vánocích, jak už je dobrým zvykem, dají něco zvířátkům v útulku. Nebo bezdomovcům polévku – je dobré myslet na příští volby.
Patnáct tisíc dětí umírá na světě každý den hladem, pan Bill Gates má víc než osmdesát miliard dolarů majetku. Když ho vidím v televizi, jak s milým úsměvem dává peníze na charitu, chce se mi brečet. Jak vybral ty děti, které zachrání, a proč zemřou ty ostatní. Možná proto, že my jsme ti lhostejní. My jsme ti, kteří vidí jen svůj vlastní plný talíř, a raději nevidíme, že děti souseda nemají co jíst. Ano, po nás možná přijde potopa. Je třeba si uvědomit, že každý z nás k ní už teď přispíváme svým dílem lhostejnosti, a vlastního sobectví. Dokud budeme vidět jen svůj vlastní plný stůl, dokud nebudeme ochotni se uskrovnit ve svých nárocích, tak aby měl i náš soused, do té doby budeme stále chudí. Nejen materiálně, ale hlavně duševně.
Uplynulých sedmnáct let se vyznačuje především tím, jak lehce dokázalo duševně zmrzačit celou jednu generaci. Někteří řeknou, že je to pozitivum. Vidím ty mladé lidi denně. Manažeři. Mobil u ucha, k dostižení v každém okamžiku, flexibilní, schopní udělat bez přemýšlení cokoli za trochu větší prémie. Nemají čas ani na to mít děti, nedokázali by je vychovávat. Jejich pracovní vytížení jim to ani nedovoluje. Stroje na vydělávání peněz. Ale co si počnou až jim bude čtyřicet. Možná si nějaké adoptují, nebo jim ho nějaká chudá matka prodá. Není i tohle z velké části naše vina. My jsme ti dospělí, my jsme měli vidět co se děje, a nic jsme neudělali. Přihlíželi jsme, a stále ještě pasivně přihlížíme. Proč? Protože jsme tak hloupí? Nebo tak lhostejní? Vím, i my máme problémy. Jak si udržet práci, případně jak získat novou, když už jsme pro někoho příliš staří, a neperspektivní. Ale ani tohle nás neopravňuje k tomu, abychom se zastavili, abychom jenom přihlíželi tomu, jak někteří pro svůj osobní zisk likvidují tuto zemi. Čemu všemu ještě budeme jen mlčky přihlížet, než se probereme. A nebude už na všechno pozdě? Některým bude tohle čtení zavánět sentimentem, ale jiná možnost není. Buď naši dědové bojovali za špatnou věc, nebo my mlčíme k věcem ještě špatnějším. Je samozřejmě na každém z nás, abychom si vybrali to, co považujeme za správné. Dál můžeme hromadit peníze pro své vlastní blaho, dál můžeme přihlížet jak někteří žijí v přepychu, který nepotřebují, zatím co jiní umírají hladem. Nebo můžeme začít znovu přemýšlet nad tím, co udělat, aby všichni lidé mohli žít důstojně, a nemuseli se každý den strachovat o to, co bude zítra.
Miloslav Junek, Hradec Králové