Mezi nebem a zemí (2) – Černá tečka Snad každému z nás se v životě stalo něco neuvěřitelného, kdy nebyl a není do dnešních dnů schopen si vyjasnit příčiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu různých nepochopitelných zázraků zdůvodníme jednoduchým konstatováním, že tady na zemi jsou bohužel věci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestačíme a snad nebudeme nikdy stačit. Rozhodně tyto příběhy jsou víc než zajímavé a zcela jistě zaujmou mnoho čtenářů. Proto jsme se rozhodli vás, čtenáře magazínu SeniorTip, požádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak často budou vaše příspěvky vycházet bude záležet jen na vás jak pilně budete vzpomínat a psát.
Těšíme se na vaše příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakčně upravíme tak, aby byly čtivé případně je doplníme obrázky. Jinak nás a samozřejmě i autory potěší, když napíšete za článek komentář jak se vám příspěvek líbil či inspiroval.
Jako další vám představujeme vzpomínku autorky a výtvarnice paní Jany Haasové, která je mimo jiné také stálým přispívatelem magazínu.
Za redakci Václav Židek
* * *
ČERNÁ TEČKA...
Bylo to v sobotu 17. července 2004. Vracela jsem se z krásného výletu z okolí Lovoše v Českém středohoří. Vlak z Ústí nad Labem přijel do Lovosic s větším zpožděním, které do Roudnice, kde končil, už nedohnal. Vpředu na prvním nástupišti roudnického nádraží byl přistaven přípoj do Prahy, tehdy starý pantrograf, jenž měl už čas k odjezdu a zřejmě čekal na náš zpožděný vlak. Cestující se hrnuli ještě před jeho zastavením ke dveřím vagónu a netrpělivě čekali na jejich otevření, aby mohli co nejrychleji vyběhnout a "chytit panťák". Zařadila jsem se na konec fronty, abych svým pomalým sestupováním s francouzskými "kamarádkami" z vysokých a strmých schůdků nezdržovala ostatní. Když jsem vystoupila a zahlédla, jak dav běží přes koleje, kde je vstup zakázán, nestačila jsem se divit.
Okolí Lovoše v Českém středohoří
Vždycky chodím podchodem, ale teď se ve mně najednou cosi vzbouřilo:
"Ostatní můžou a ty ne? To tu chceš čekat dvě hodiny na další vlak?"
Rozhlédla jsem se na obě strany a vešla do kolejiště. Přešla jsem první kolej a vkročila na druhou.
"Hele, neblbni! Co když zrovna pojede vlak!
Tato myšlenka mě zasáhla jako blesk a vyděsila. Okamžitě jsem se otočila, vrátila na nástupiště a zamířila k podchodu. Ještě jsem na rozloučenou pohledem pohladila panoráma středohorských kopečků. Nádherná krajina. Kdesi v dálce něco zasvištělo a najednou se objevila černá tečka, která rychle rostla. Než jsem stačila domyslet, kolem mě prosvištěl rychlík snad stočtyřicítkou... Jel po koleji, kterou jsem asi před minutou přecházela. Přestože jsem po nástupišti šla dál od kolejí, cítila jsem tu strašnou sílu, která, by mě vtáhla pod vlak, být trochu blíž. Pocity hrůzy, které jsem v této chvíli prožívala, se dají jen těžko slovy vyjádřit. Vytřeštěně jsem pohlédla na hodiny - bylo 17:44, kdy jsem se podruhé narodila.
Nebylo kam spěchat. Pomalým krokem jsem prošla podchodem a byla překvapena, že pantograf na nástupišti ještě stál. Pan výpravčí mě zřejmě viděl, jak vcházím do podchodu, a tak na mě počkal. Poděkovala jsem. Po mém nastoupení se vlak rozjel. Při návratu z výletů si cestou občas zapisuji, co zajímavého jsem viděla a vytvářím osnovu budoucí reportáže, ale toho dne jsem byla úplně mimo. Všechny zážitky a dojmy byly smazány tím posledním, který se ke mně neustále vracel jako krátký hororový film. Ta představa, že by mě rostoucí černá tečka pohltila...
* * *
Některé příhody se mohou stát neuvěřitelné. Maminka mně jednou vyprávěla, jak šla po ulici a najednou, jako by jí "něco říkalo", aby přešla na protější chodník, a tak přešla. V tom momentu vypadlo okno z domu zrovna na místo, kde by maminka byla, pokud by nepřešla na druhou stranu.
Mně se stalo později něco podobného. Ráda jsem si v autobusu MHD sedávala na zadní sedadla (ta poslední tři na konci). Jednou, když už jsem mířila v poloprázdném autobusu dozadu, "něco mi říkalo", abych si tam nesedala. Sedla jsem si doprostřed, a za chvilku strašný náraz, že jsme padali ze sedadel. Do autobusu narazil zezadu náklaďák - rozbitá okna a všechna tři zadní sedadla měla zohýbanou kovovou konstrukci a potrhanou koženku...
Jak si vysvětlit tato záhadná varování?
Možná, že někdo máte podobné zážitky, napište... Senior Tip je rád na svých stránkách uveřejní.
Jana Haasová
* * *
Anotační obrázek Zdeněk Hajný
Ilustrace krajiny Jana Haasová
Nádraží Roudnice cz.wikipedia
