JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
i / y v koncovkách slovesných tvarů
aneb Kapři už vodu nekalí ani štiky vodu nekalí, zatímco Kapři vodu kalili a také štiky vodu kalily
Než se dostaneme k tomu, na co narážejí úvodní příklady, zapamatujeme si jedno sympatické pravidlo. Zní takto:
V koncovkách přítomných tvarů sloves píšeme vždy měkké í, takže já prosím, ty nosíš, my házíme,ženy trpí ,vy volíte, babičky žehlí, dědečci se holí atd.
Větší problémy už pisatelům dělají i / y v koncovkách příčestí minulého.
Při volbě měkkého či tvrdého y se řídíme mluvnickou shodou přísudku s podmětem.
(A hned první část výkladu bude věnována Růžence, jíž ledoborce už dlouho nedávají spát.)
1. Je-li podmětem podstatné jméno rodu mužského životného v množném čísle , píšeme v koncovkách příčestí minulého vždy –i, např. chlapci utíkali, spisovatelé psali, závodníci zvítězili, muži pracovali…
Ale POZOR! I podstatná jména rodu mužského označující předměty neživé mohou být mluvnicky životná. „Zživotňují“ je koncovky -i, -é, -ové a v přísudku pak píšeme měkké –i. O měkkém -i či tvrdém -y v přísudku pak rozhoduje , jestli podmět rodu mužského má či nemá „zživotňující“ koncovku, např..:
Sněhuláci („zživotňující“ koncovka –i) roztáli.
Ledoborci („zživotňující“ koncovka –i) bořili ledové kry.
ALE správné je také
Ledoborce (není „zživotňující“ koncovka) bořily ledové kry.
Stejně tak:
Čitatelé („zživotňující“koncovka –é) byli sečteni.
i
Čitatele (koncovka –e) byly sečteny.
Další dvojice: torpédoborci-torpédoborce, činitelé-činitele, slanečci- slanečky, mikrobi-mikroby…
Další skupinu tvoří podstatná jména, u nichž rozlišení životnosti a neživotnosti souvisí se změnou významu slova.
Např.: Nosiči (životné -i) zavazadel nabízeli svoje služby.
Nosiče (neživotné –e) na kolech byly kovové.
Vodiči ( životné –i) velbloudů vedli zvířata bezpečně.
Vodiče (neživotné –e) tepla dosloužily.
Papíroví draci (životné –i) létali vysoko.
Draky (neživotné –y) letadel nebyly natřeny.
Poznámka: Se „zživotňující“ koncovkou –ové se dnes už v živém jazyce nesetkáváme, jedná se o archaický tvar (Dnové nastali, hájové se zelenali, hrobové se otvírali…).
POZOR! Podst. jména koně, lidičky, rodiče jsou mluvnicky životná, přestože mají neživotnou koncovku, takže píšeme:
Petrovi rodiče už odjeli.
Kde se tady ti lidičky vzali?
Vraní koně běželi tryskem.
ALE! Dřevěné houpací koně stály ve výloze hračkářství.
PAMATUJTE! Podst. jméno den má v množ. čísle ve shodě vždy koncovku –y bez ohledu na zakončení, takže:
Dny rychle ubíhaly.
Dni rychle ubíhaly.
2. Je-li podmětem podstatné jméno rodu mužského neživotného v množném čísle nebo podst. jméno rodu ženského v množném čísle, píšeme v koncovkách příčestí vždy -y.
Např.: Stromy šuměly. Vařiče nehřály. Stroje pracovaly přesně.
Vrány krákaly. Růže voněly. Vsi se probouzely.
3. Jestliže je podmětem podst. jméno rodu středního v množném čísle, píšeme v koncovkách příčestí vždy pouze -a.
Např. : Koťata si hrála. Štěňata kňučela. Auta nestartovala. Děvčata se hlasitě smála.
ALE ! Podst. jméno dítě má v jednotném čísle tvar rodu středního, avšak v čísle množném tvar rodu ženského, proto píšeme v množném čísle koncovku -y :
Děti si hrály, smály se a vesele štěbetaly.
Totéž platí i pro podměty oči, uši, takže :
Oči viděly a uši slyšely.
V příští lekci se budeme zabývat shodou přísudku s podmětem několikanásobným, což jistě uspokojí i náročné jedince. J
Míla Nová