Èeská pøísloví a patálie s tkanièkami
Jak dobøe víme, èeština pøímo oplývá rùznými pøíslovími. Nìkterá jsou opravdu trefná, zatímco je moøe tìch, která se, díky ¾ivotní zkušenosti, dají lehce vyvrátit.
Mùj dlouholetý kamarád Venca Kudláèek by byl uz dnes milionáøem, kdyby se øídil pøíslovím “Mluviti støíbro, mlèeti zlato.” Ale jeliko¾ se tím neøídí, tak je chudý jak kostelní myš. A navíc, kdy¾ zaène mluvit, tak èlovìk ví, ¾e nemá šanci dát slovo do pranice.
A co takhle dìlník od pily, kterému pila ufikla tøi prsty, tak¾e si v hospodì objednává pìt piv vztyèením ruky s dvìma zbývajícími prsty. Ten se jistì neøídil pøíslovím “Dvakrát mìø, a jednou øe¾.”
“®ádný uèený z nebe nespadl” je jenom èásteènì pravda, proto¾e znám dost lidí, kteøí zøejmì z nebe padli pøímo na hlavu a by» vystudovaní, jsou to hlupáci prvního øádu. Staèí se podívat na naše zástupce v parlamentu.
Je samozøejmì mnoho pøísloví, která jsou trefná. Pakli¾e napøíklad nevidíte man¾elku jak se vášnivì miluje s poš»ákem, tak vám je to fuk, proto¾e je zde mo¾né uplatnit pøísloví „Co oèi nevidí, srdce nebolí.“ To bolí jenom nevìrnou man¾elku od toho, jak vášnivì jí “srdíèko” milenec hladil.
Pøísloví „Co se v mládí nauèíš, ve stáøí jako kdy¾ najdeš,“ je v mém pøípadì dost nepochopitelné. V mládí jsem se sice nauèil dost vìcí, ale vìtšina z nich mi byla dobrá jako mrtvému šála. Jako pøíklad zde uvedu ruštinu, matematiku a umìní øeèièkami oblouznit nevinné dívky.
Jedna z vìcí, kterou jsme se ji¾ v útlém dìtství nauèili a která, doufejme, nám i ve stáøí vydr¾ela, byla nejprve nahradit plenky noèníkem a posléze kadibudkou. Ale i v tomto pøípadì pouze sám sobì dr¾ím palce a potichu se modlím, aby výše zmínìné pøísloví vyšlo do puntíku. Abych, nedej pánbùh, neskonèil tak jak jsem zaèal.
Jistì si všichni pamatujeme traumata, která jsme za¾ili, kdy¾ jsme se v dìtství uèili zavazovat tkanièky u bot. Co slzièek tento úkon doprovázel. O nadávkách nemluvì. A» jsem se sna¾il jakkoliv udìlat rodièùm radost a ukázat jim, ¾e jsem èíman a umím si zašnìrovat tkanièky, marná sláva, radost jsem jim dlouho nedokázal udìlat. V¾dycky jsem uzel udìlal blbì, tak¾e se hned rozvázal, co¾ èasto zapøíèinilo pád a rozbitá kolena. Samozøejmì, ¾e jsem èasem zavazování pøišel na kloub a na vojnì jsem si sebevìdomì kanady u¾ zavazoval bez pomoci sám.
Jako mladík jsem šel v¾dycky s módou. Vše, co letìlo, jsem musel mít. Pláš» „šus»ák,“ kalhoty do zvonu, d¾íny, dederonka nebo boty „mouèkárny“ byly nerozluènou výbavou mojí garderoby. Proto na mì padla tíseò hranièící s depkou, kdy¾ nìkdo, kdo nemìl nic jiného na práci ne¾ udávat tón módì, pøišel se širokou škálou pøerùzného zavazování tkanièek u bot. Kdo nemìl tkanièky uvázané do bizarních tvarù, se stal terèem posmìchu. Pøiznám se, ¾e jak to, tak prostrèení naslinìné tkanièky, ze které se nìkam podìl špièatý konec, bylo naprosto nad mé síly.
Tíseò ze mne spadla a stal se ze mì opìt š»astný èlovìk, kdy¾ se na trhu objevily boty se suchým zipem. Rozverní tkanièkáøi mìli koneènì utrum. A já mnoho let snìroval a zavazoval boty jednoduchým zpùsobem, tak jak jsem se v mládí nauèil. S oblibou jsem si pobrukoval „Co se v mládí nauèíš, ve stáøí jako kdy¾ najdeš.“
Alas! S léty se dostavila doba v mém ¾ivotì, kdy se zavazování bot stalo nejenom silnì problematickou, ale témìø nemo¾nou zále¾itostí. A to nejenom zavazování, ale i jejich nazouvání. A kdo za to mohl? Odpovìï by hned dala ¾ena Máòa: moje bezuzdné po¾ívání uzenek, knedlíkù a vroucí láska k pivu! To toti¾ mìlo za následek, ¾e mnì narostlo bøicho do takových závidìníhodných rozmìrù, ¾e si na tkanièky vùbec nevidím a kdykoliv se pokouším boty zavázat, tak zbrunátním v oblièeji, lapám po dechu a gratuluji si, kdy¾ úkon pøe¾iji.
Naštìstí pøítel Vrba, který se mù¾e pochlubit ještì mohutnìjším pivním mozolem, mì nauèil jak na to, ani¾ by èlovìk odešel do vìèných loviš». ®ádné pošetilé shýbáni se k botì, které mù¾e skonèit tragicky. Pìknì se posadit, pøehodit nohu pøes nohu a teprve tak se pokusit udìlat na tkanièkách uzel, jak má být. V tomto pøípadì se ovšem dalo uplatnit pøísloví „Dobrá rada nad zlato.“ Jeliko¾ i tato strategie ale vy¾aduje pekelnou koncentraci, abyste se s nohou pøes nohu nesvalili ze stolièky a nezlámali si vaz, trvalo mi dlouhou dobu si takto uzel uvázat. Mohu se pochlubit, ¾e teï mám koneènì fortel v ruce a s oblibou lidem øíkám „Co se ve stáøí nauèíš, v hrobì jako kdy¾ najdeš!
Vysvìtlivka: zmínìné boty “mouèkárny” byly ruènì ušité módní boty pra¾ským ševcem Mouèkou, jedním z mála lidí, kterým re¾im povolil soukromé podnikání. Byly to boty velice drahé, ale i pøesto pøed dílnou pana Mouèky byly fronty mladých lidí pøipravených za módní doplnìk nále¾itì zaplatit.
Ivan Kolaøík
* * *
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs
Kolá¾ Marie Zieglerová