Chvála svìtla
Hned tøetí verš Bible zní – „I øekl Bùh: Budi¾ svìtlo! A bylo svìtlo.“
A tak není divu, ¾e se do tìchto chvál dostává koneènì i tento fenomén. Je ale mo¾né, ¾e chválit svìtlo je zcela zbyteèné, proto¾e kromì macarátù a dalších ¾ivoèichù v hlubinách oceánù, kteøí ho ke svému ¾ivotu nepotøebují, si svìtlo musí chválit snad ka¾dý. Samozøejmì se omlouvám lidem, kteøí trpí svìtloplachostí. Na chytrých stránkách internetu jsem se bohu¾el dozvìdìl, ¾e takto posti¾ných je v Evropì asi 7 % populace! To je docela dost a ke chválení to samozøejmì není… A tak nejprve ale bude nutné si vysvìtlit, co se to tady bude chválit.
Se svìtlem to nebylo po dlouhá staletí tak jednoduché, nebo» i nejvýznamnìjší svìtoví uèenci se dohadovali, co vlastnì to svìtlo je! A dlouhodobé spory, zda je svìtlo elektromagnetické záøení anebo proud elementárních èástic vyøešil a¾ poèátkem 20. století geniálnì Albert Einstein. Ale kdo jiný by to mìl udìlat, ¾e? Postupnì se prosadila jeho hypotéza, ¾e svìtlo je obojí! Má tedy nìkdy vlastnosti vlnové a jindy vlastnosti korpuskulární, tedy jako elementární èástice. V tìchto chválách se ale nehodí, abych zacházel do pøíliš odborných otázek a tak si vychvalme jen nìkolik vìtšinou asi známých vlastností svìtla a nìkolik mo¾ná málo známých.
To, ¾e naše sluneèní svìtlo se „skládá“ ze základních barev, které obèas spatøíme pøi nádherné duze, a které tak obohacují naše ¾ivoty, si pak zaslou¾í samostatnou chválu. ®e naše svìtlo dr¾í absolutní svìtový rychlostní rekord, a ¾e nic nemù¾e být rychlejší, je snad všeobecnì známo. Ve vakuu a v mezi planetárním prostoru se šíøí rychlostí témìø 300.000 km/sec., v pøepoètu je to 1080,000.000 km/hod! Ano – je to více ne¾ jedna miliarda kilometrù za hodinu!!! A zále¾í také na prostøedí, ve kterém šíøí, tak¾e ve vodì je to „jen“ 225.000 km/sec. A napø. v diamantu „jen“ 120.000 km/sec. To jsou samozøejmì rychlosti tak nepøedstavitelné, ¾e pro nì asi nenajdeme odpovídající chválu!
Je jistì zajímavé, ¾e vìtšinou si vùbec neuvìdomujeme, ¾e svìtlo, tedy pøesnìji sluneèní záøení je samozøejmì nikoliv jedinou, ale jednou z nejzákladnìjších podmínek pro šíøení ¾ivota na naší Zemi! Asi teï tušíte, ¾e se chystám na poloodbornou, tedy spíše laickou chválu fotosyntézy. Je to toti¾ zcela jistì nejchvályhodnìjší a nejdùle¾itìjší biochemický proces na naší Zemi, nebo» pøemìòuje svìtelnou energii v energii chemickou.
Procesu fotosyntézy se úèastní pouze voda, oxid uhlièitý, svìtlo a chlorofyl, co¾ je známý zelený rostlinný pigment. Toho všeho je v pøírodì zatím habadìj, i kdy¾ zejména na vodu musíme být opatrní… Chlorofyl za pomoci pøijímané energie svìtelného záøení, „smíchá“ ve správném pomìru molekuly vodu a oxidu uhlièitého a vytváøí sacharidy, tedy cukry. Pøi této reakci vzniká vlastnì zdroj energie pro další biologické a biochemické pøírodní reakce. Bohu¾el ještì nejsou vyøešeny všechny otázky o prùbìhu všech reakcí. A¾ budou jednou vyøešeny, lidstvo dostane od pøírody nejen potraviny, ale i èistou elektrickou energii!
Co tedy na závìr této pomìrnì krátké chvály? Snad jen to, ¾e bychom si mìli neustále uvìdomovat, ¾e nebýt svìtla, zùstala by naše „modrá planeta“ Zemìkoule – tak je toti¾ vidìt z Vesmíru - pustou mìsíèní krajinou.