Chvála stereotypu
Jako oslí mùstek k této chvále musím napsat jakousi pøedmluvu èi vysvìtlení. Kdy¾ jsem se jistì bláhovì a snad i odvá¾nì pustil do psaní tìchto chvál, zamýšlel jsem jich napsat asi šest. K mému neskonalému údivu – samozøejmì i díky bezvadným pùvodním ilustracím pøítele Františka Kratochvíla – se dostavilo nìkolik tak pøíznivých ohlasù, ¾e jsem se rozhodl s laskavým svolením redakce jednoho skvìlého internetového magazínu v tìchto trochu podivných grafomanských chválách pokraèovat. Plánování mi ale nikdy nevonìlo a mìl jsem k tomu své pádné dùvody. Konec slavné „Dvouletky“ na podzim v roce 1948 „nás pìtatøicátníky“ poslal ze sekundy gymnázia do jednotné školy a o plánování v dalších „Pìtiletkách“ hanba hovoøit. To jsem ale opravdu trestuhodnì odboèil daleko do minulosti, a tak rychle zpìt k meritu této chvály.
Jak jistì pozorné ètenáøstvo brzy zjistilo, pomalu ale jistì jsem byl pøi tomto chválení nucen zapojovat nejen své øídnoucí znalosti a zasuté vzpomínky, ale i rùzné encyklopedie, tištìné i internetové. Vùbec se za to nestydím, v¾dy» nejen láska, ale i zvìdavost a uèenlivost by mìly kvést v ka¾dém vìku! Tak¾e se dejme èile do chvály stereotypu.
Øekneme-li stereo, ka¾dému se asi nejspíše vybaví rùzné moderní audiovizuální pøístroje. O ty mi ale samozøejmì nejde. Øecké slovo stereo neznamená jen prostorový, ale zejména také pevný a tìlesný. Stereotyp tak byl pùvodnì tisk z nìjakého trvalého a pevného odlitku, co¾ se jistì zapomnìlo. V souèasném významu ho ale v pøeneseném významu chápeme, jako opakovaný a nemìnný vzorec èi chování. Stereotyp má dokonce v rùzných oblastech rùzné významy, a samozøejmì ne v¾dy chvályhodné, tak¾e musím být opatrný.
Bohu¾el mám dojem, ¾e stereotyp je vnímán spíše negativnì, jako nezá¾ivné opakování stále stejných pohybù èi pochodù. Stereotypní dunìní „techna“ èi výsledek známého latinského rèení o kapce, která hloubí v kameni nikoliv silou, ale èastým padáním (gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo) jistì chválit nelze, v¾dy» tou padající kapkou ve støedovìku dokonce muèili vìznì! A tak stereotyp, spíše ne¾ chválu, potøebuje vlastnì nejdøíve jakousi rehabilitaci.
Uvìdomme si, ¾e nebýt pøesnì nauèeného koordinovaného souboru pohybù, vlastnì bychom neudìlali vùbec nic! I mne obèas vadí dávat pøi chùzi neustále a opakovanì jednu nohu pøed druhou, ale v¾dycky nakonec musím pochválit tento dynamický stereotyp, který pøece neomylnì dovede mé nohy a tím i celé mé chátrající tìlíèko tøeba k lednièce. A o stereotypních pohybech, které jsou vìtšinou nezbytné k poèetí a zachování rodu, radìji taktnì pomlèím.
Kromì tìchto nezbytných vrozených pohybù jsou i další velmi chvályhodné stereotypní pohyby nauèené, které ovládají jen opravdu výjimeèní jedinci. Tøeba skvìle koordinované pohyby prstù na klaviatuøe piána nebo varhan, kde se zapojují i chodidla varhaníka èi varhanice. Nesmíme ale zapomenout i na sportovní fanoušky, kteøí si s gustem vychutnají stereotypní koordinované pohyby vrcholných sportovcù. A jistì by se našla celá øada pøíkladù dalších.
Jako pokud mo¾no stále vìèný ještì alespoò „skorooptimista“ si samozøejmì nemohu vynachválit rùzné velmi blahé stereotypy pøírody, které lahodí našim oèím a uším. Mám na mysli pohyb a ševelení listù ve stromech, pohyb a šumìní moøských vlnek na pobøe¾í èi plápolání táborového ohnì a praskání jeho hoøících polen. To vše dovede èlovìka doslova uhranout.
®ivot èlovìka je ale jeden z nejt쾚ích, a tak na konec se ještì musím zmínit o dalším velmi dùle¾itém aspektu nìkterých stereotypù. Je zcela jistì potøebné a chvályhodné proti leckterým pochybným a negativním stereotypùm bojovat a lidé by je mìli co nejrychleji zmìnit. Jde o jisté neblahé stereotypy individuální i spoleèenské. O tìch individuálních ví jistì ka¾dý sám, ale jsou i jisté stereotypy, které jsou ve spoleènosti zakoøenìny po celé generace, a které neustálým stereotypním opakováním podporují netoleranci mezi lidmi. Patøí sem nejen více ménì „nezávadné“ vtipy o blondýnkách, tchýních, policajtech, èi Skotech, ale i vlastnì velmi nebezpeèné karikatury Rómù, ®idù, muslimù, vypasených váleèných štváèù atd. Vím, ¾e je to jedno z nejvìtších lidských dilemat a bude to pøetì¾ké. Ale mám dùkaz, ¾e zmìna alespoò nìkterých z tìchto spoleèenských stereotypù je mo¾ná. Musím se ale na závìr vrátit dalším oslím mùstkem do pováleèného mládí. Z té doby si velmi dobøe pamatuji nesèetné karikatury vypasených váleèných štváèù z Wall streetu, jak s doutníkem v ústech koketují s atomovou bombou. V tehdejším Dikobrazu se to jimi pøímo hem¾ilo, a kde je jim konec?
Tak nevím, byla to chvála chvályhodná, èi ne? Jako obyèejnì to musím ponechat na mínìní laskavých ètenáøù.