Mezi nebem a zemí (2) – Èerná teèka Snad ka¾dému z nás se v ¾ivotì stalo nìco neuvìøitelného, kdy nebyl a není do dnešních dnù schopen si vyjasnit pøíèiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu rùzných nepochopitelných zázrakù zdùvodníme jednoduchým konstatováním, ¾e tady na zemi jsou bohu¾el vìci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestaèíme a snad nebudeme nikdy staèit. Rozhodnì tyto pøíbìhy jsou víc ne¾ zajímavé a zcela jistì zaujmou mnoho ètenáøù. Proto jsme se rozhodli vás, ètenáøe magazínu SeniorTip, po¾ádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak èasto budou vaše pøíspìvky vycházet bude zále¾et jen na vás jak pilnì budete vzpomínat a psát.
Tìšíme se na vaše pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakènì upravíme tak, aby byly ètivé pøípadnì je doplníme obrázky. Jinak nás a samozøejmì i autory potìší, kdy¾ napíšete za èlánek komentáø jak se vám pøíspìvek líbil èi inspiroval.
Jako další vám pøedstavujeme vzpomínku autorky a výtvarnice paní Jany Haasové, která je mimo jiné také stálým pøispívatelem magazínu.
Za redakci Václav ®idek
* * *
ÈERNÁ TEÈKA...
Bylo to v sobotu 17. èervence 2004. Vracela jsem se z krásného výletu z okolí Lovoše v Èeském støedohoøí. Vlak z Ústí nad Labem pøijel do Lovosic s vìtším zpo¾dìním, které do Roudnice, kde konèil, u¾ nedohnal. Vpøedu na prvním nástupišti roudnického nádra¾í byl pøistaven pøípoj do Prahy, tehdy starý pantrograf, jen¾ mìl u¾ èas k odjezdu a zøejmì èekal na náš zpo¾dìný vlak. Cestující se hrnuli ještì pøed jeho zastavením ke dveøím vagónu a netrpìlivì èekali na jejich otevøení, aby mohli co nejrychleji vybìhnout a "chytit pan»ák". Zaøadila jsem se na konec fronty, abych svým pomalým sestupováním s francouzskými "kamarádkami" z vysokých a strmých schùdkù nezdr¾ovala ostatní. Kdy¾ jsem vystoupila a zahlédla, jak dav bì¾í pøes koleje, kde je vstup zakázán, nestaèila jsem se divit.
Okolí Lovoše v Èeském støedohoøí
V¾dycky chodím podchodem, ale teï se ve mnì najednou cosi vzbouøilo:
"Ostatní mù¾ou a ty ne? To tu chceš èekat dvì hodiny na další vlak?"
Rozhlédla jsem se na obì strany a vešla do kolejištì. Pøešla jsem první kolej a vkroèila na druhou.
"Hele, neblbni! Co kdy¾ zrovna pojede vlak!
Tato myšlenka mì zasáhla jako blesk a vydìsila. Okam¾itì jsem se otoèila, vrátila na nástupištì a zamíøila k podchodu. Ještì jsem na rozlouèenou pohledem pohladila panoráma støedohorských kopeèkù. Nádherná krajina. Kdesi v dálce nìco zasvištìlo a najednou se objevila èerná teèka, která rychle rostla. Ne¾ jsem staèila domyslet, kolem mì prosvištìl rychlík snad stoètyøicítkou... Jel po koleji, kterou jsem asi pøed minutou pøecházela. Pøesto¾e jsem po nástupišti šla dál od kolejí, cítila jsem tu strašnou sílu, která, by mì vtáhla pod vlak, být trochu blí¾. Pocity hrùzy, které jsem v této chvíli pro¾ívala, se dají jen tì¾ko slovy vyjádøit. Vytøeštìnì jsem pohlédla na hodiny - bylo 17:44, kdy jsem se podruhé narodila.
Nebylo kam spìchat. Pomalým krokem jsem prošla podchodem a byla pøekvapena, ¾e pantograf na nástupišti ještì stál. Pan výpravèí mì zøejmì vidìl, jak vcházím do podchodu, a tak na mì poèkal. Podìkovala jsem. Po mém nastoupení se vlak rozjel. Pøi návratu z výletù si cestou obèas zapisuji, co zajímavého jsem vidìla a vytváøím osnovu budoucí reportá¾e, ale toho dne jsem byla úplnì mimo. Všechny zá¾itky a dojmy byly smazány tím posledním, který se ke mnì neustále vracel jako krátký hororový film. Ta pøedstava, ¾e by mì rostoucí èerná teèka pohltila...
* * *
Nìkteré pøíhody se mohou stát neuvìøitelné. Maminka mnì jednou vyprávìla, jak šla po ulici a najednou, jako by jí "nìco øíkalo", aby pøešla na protìjší chodník, a tak pøešla. V tom momentu vypadlo okno z domu zrovna na místo, kde by maminka byla, pokud by nepøešla na druhou stranu.
Mnì se stalo pozdìji nìco podobného. Ráda jsem si v autobusu MHD sedávala na zadní sedadla (ta poslední tøi na konci). Jednou, kdy¾ u¾ jsem míøila v poloprázdném autobusu dozadu, "nìco mi øíkalo", abych si tam nesedala. Sedla jsem si doprostøed, a za chvilku strašný náraz, ¾e jsme padali ze sedadel. Do autobusu narazil zezadu náklaïák - rozbitá okna a všechna tøi zadní sedadla mìla zohýbanou kovovou konstrukci a potrhanou ko¾enku...
Jak si vysvìtlit tato záhadná varování?
Mo¾ná, ¾e nìkdo máte podobné zá¾itky, napište... Senior Tip je rád na svých stránkách uveøejní.
Jana Haasová
* * *
Anotaèní obrázek Zdenìk Hajný
Ilustrace krajiny Jana Haasová
Nádra¾í Roudnice cz.wikipedia