Snad ka¾dému z nás se v ¾ivotì stalo nìco neuvìøitelného, kdy nebyl a není do dnešních dnù schopen si vyjasnit pøíèiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu rùzných nepochopitelných zázrakù zdùvodníme jednoduchým konstatováním, ¾e tady na zemi jsou bohu¾el vìci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestaèíme a snad nebudeme nikdy staèit. Rozhodnì tyto pøíbìhy jsou víc ne¾ zajímavé a zcela jistì zaujmou mnoho ètenáøù. Proto jsme se rozhodli vás, ètenáøe magazínu SeniorTip, po¾ádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak èasto budou vaše pøíspìvky vycházet bude zále¾et jen na vás jak pilnì budete vzpomínat a psát.
Tìšíme se na vaše pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz . Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakènì upravíme tak, aby byly ètivé pøípadnì je doplníme obrázky. Jinak nás a samozøejmì i autory potìší, kdy¾ napíšete za èlánek komentáø jak se vám pøíspìvek líbil èi inspiroval.
Jako první vám pøedstavujeme humornì ladìný pøíspìvek autora Ivana Kolaøíka, jak to vidí on a který je rovnì¾ stálým dopisovatelem magazínu.
Za redakci Václav ®idek
* * *
Jasnovidci
Aèkoliv mnì tatínek pøedpovídal, ¾e díky nevalnému prospìchu se dostanu akorát tak na metaøe, mìl jsem mnohem vznešenìjší ¾ivotní ambice. Chtìl jsem se toti¾ stát kouzelníkem. Ne ale takovým tím obyèejným, který se pøevleèen do smokingu producíruje na místním námìstí a do cylindru vybírá peníze za pofiderní triky, které prohlédne ka¾dé malé dítì. Já chtìl být ilusionistou, který by oslòoval diváky zrovna tak jako mùj idol David Copperfield.
Na pøedstavení tohoto obdivuhodného mu¾e jsem se šel za nekøes»anský peníz podívat, kdy¾ u nás hostoval. Musím podotknout, ¾e jsem byl vychovaný k poctivosti. Proto ji¾ pøi vstupu do divadla jsem pojal podezøení, ¾e nìco není v poøádku, kdy¾ gorily s hladce oholenými hlavami ka¾dého prohledávaly jestli nemá sebou kameru. Zatímco samotné pøedstavení u divákù vyvolávalo nadšený potlesk, u mì naopak trpké zklamání. Uvìdomil jsem si, ¾e tento umìlec sice obdivuhodnì létá vzduchem jako hadr na holi, nechává mizet jak diváky tak jejich hodinky a penì¾enky, ale ¾e se jedná o bohapustý švindl. Zdravý rozum dá, ¾e se èlovìk jen tak hala bala nevznese a s úsmìvem na tváøi nekrou¾í nad diváky jen aby se mohl podívat za výstøihy krasavic v obecenstvu. Ne, v tom je podvod a levárna a na to já prostì nikdy nebyl. Z tohoto prostého dùvodu jsem také myšlenku stát se ilusionistou opustil a ji¾ nekoukám s otevøenou pusou na tyto podvodníky a nelámu si hlavu jak oblbující kouzla dìlají.
Popravdì øeèeno, navzdory tomu, ¾e za normálních okolností bych tuze rád udìlal tatínkovi radost a staral se o èistotu chodníkù, moc se mi do takového øemesla nechtìlo. Musím v sobì pøece mít buòky dìlat nìco trochu více neobvyklého. Neuvìøitelné štìstí na sebe nedalo dlouho èekat. Dalo by se to pøiøknout ¾ivotní náhodì, osudu, který ka¾dého èlovìka provází ¾ivotem. Psaním tìchto øádkù jsem tak rozrušen, ¾e nevím, zdali budu vùbec schopen zde správnì a pravdivì nastínit co se v mém ¾ivotì neuvìøitelného stalo. Ale budi¾! Rozhodl jsem se s vámi podìlit o nìco nadpøirozeného, co mì provází od té krásné chvíle pøed mnoha léty, kdy jsem vstoupil do man¾elského svazku se ¾enou Máòou. Tak¾e slyšte!
Pár let po svatební noci jsem si uvìdomil, ¾e jsem se rozhodnul jít ¾ivotní pou» s JASNOVIDKYNÍ! A nejen to! Sám v sobì jsem odhalil jasnovidecké schopnosti! Po tomto neobvyklém prohlášení jistì budete po¾adovat dùkazy. Vùbec se vám nedivím a proto je zde nabízím. Posuïte sami.
Jdeme s ¾enou Máòou na procházku. Kruèí mi v bøiše a tudí¾ nesmìle prohlásím (nesmìle, proto¾e jsem jasnovidec a pøedem vím, jaká odpovìï mì èeká)
“Bo¾ínku, já mám hlad. “
“Nemáš, jsi pro¾ranej, jen se na sebe podívej,” nì¾nì prohlásí ¾ena, proto¾e je pøece jasnovidkynì a navíc má o mì starosti.
Polknu na prázdno. Po chvíli mì zaènou bolet nohy a protestuji, ¾e u¾ dál nemohu jít.
“Ale mù¾eš, nevymýšlej si blbosti. Jsi jenom línej. Deset kilometru na èerstvém vzduchu ti jenom prospìje. “
“Ale já mám teï takovou hroznou chu» na pivo. To by mì urèitì postavilo na nohy. “
“Nemáš,” prohlásí resolutnì ¾ena a dodá, ¾e piju pøíliš moc a jsem v jejích oèích alkáè.
Je naservírovaná veèeøe. Zemlbába není zrovna moje nejoblíbenìjší jídlo. Tu spíše pokládám za stravu. Vìdìl jsem pøedem, co bude k veèeøi a abych pozdìji nemìl hlad, tak jsem se tajnì nacpal tlaèenkou s cibulí.
“Máòo, sorry, ale dnes nìjak fakt nemám hlad, tak¾e to nesním.”
Jasnovidkynì odvìtí “Já vím, ty jsi se zase pøed veèeøí nìèím nacpal.”
Proto¾e jsem hodný man¾el, tak v domácnosti obèas pomohu. “Dnes vyluxuju,” prohlásím zatímco ¾ena jde na nákup.
Po pøíchodu domù suše øekne, ¾e jsem luxování jistì odfláknul, co¾ já, jasnovidec, samozøejmì oèekával. Ví, ¾e jsem neodstavil nábytek a já si lámu hlavu jak to ví. A navíc, jak ví, ¾e mì luxování trvalo jenom pùl hodinky, i kdy¾ jsem jí, ani¾ bych pohnul brvou, øekl, ¾e jsem v potu tváøe pracoval dvì hodiny.
Vím moc dobøe, ¾e nemá cenu nabídnout, ¾e pùjdu nakoupit, proto¾e Máòa ví dopøedu, ¾e nakoupím všechno špatnì a na moøe vìcí zapomenu. S jasnovidkyní se nelze pøít.
Po takových a mnohých jiných slovních potyèkách si øíkám „Hergot, jak to ta moje ¾enská všechno ví?” A odpovìï na tuto otázku si dovedu vysvìtlit jenom tím, ¾e Máòa je skuteènì jasnovidkynì.
Samozøejmì, ¾e nejsem natolik padlý na palici, abych všechno pøisuzoval jasnovidectví. Obèas jde o smutný fakt, který nelze zapøít. Jako pøíklad mohu uvést blátem pošlapaný koberec, který Máòu donutí k tomu, ¾e øekne, ¾e jsem si nesundal baganèata.
V tomto pøípadì nemá cenu zatloukat. Nesundal, ale jeliko¾ jsem sám jasnovidec, tak jsem pøedpokládal, ¾e si ¾ena všimne a ¾e to schytám.
Nu, vidíte. Pøemýšlející èlovìk si mù¾e uvìdomit, ¾e má ú¾asné a nadpøirozené schopnosti nad kterými by i David Copperfield blednul závistí.
Nakonec si dovedu pøedstavit, ¾e nejsem sám, kdo má jasnovideckou ¾enu. Pøihlaste se, u koho rovnì¾ hraje velkou roli jasnovidectví.