Z jiné perspektivy
Z dalekohledu Hubble se podíváme do vesmíru. Prohlédneme si galaxii Sombrero vzdálenou 28 mil. svìtelných rokù. Nebo spirálové galaxie ze vzdálenosti 114 milionù sv. rokù.
Rychlost svìtla èiní ve vakuu pøesnì 299 792 458 metrù za sekundu, tedy 1 079 252 848,8 km/h. Znásobíte-li to poètem hodin za den, za rok, za deset rokù, za milion rokù, nakonec mù¾ete spoèítat i vzdálenost v kilometrech za 28 milionù sv. let, ba i za neuvìøitelných 114 mil.sv. rokù. Zùstává vám rozum stát. Vidíte èíslo, které Vám nic neøíká.
Galaxii Sombrero nebo i jiné mlhoviny si mù¾ete na tomto teleskopu prohlédnout také. Chybí slova nad ú¾asem barev a svìtel, ale stì¾í si náš mozek doká¾e vytvoøit pøedstavu jejich vzdáleností. Rozpìtí vesmíru. A v nìm jako makové zrníèko, krou¾ící s pøesností po své dráze kolem slunce, naši Zemi.
Na Zemi, na které jsme se narodili, na ní¾ se cítíme jako ve støedu vesmíru, na ní¾ jsou pro nás nejdùle¾itìjší naše pøe, starosti, problémy, války a vlády, rùzné rasy a nábo¾enství. Faunu a floru bereme jako samozøejmost. Na této malé planetce je nás 7,7miiard v neustálém pohybu, avšak s neutuchajícími nadìjemi. A stì¾í se mù¾eme zamyslet a uvìdomit si existenci naší planety v tom kolobìhu nekonèícího vesmíru.
Stì¾í se mù¾eme zbavit zloby, nenávisti, chamtivosti a upøednostnit vstøícnost, lásku a porozumìní s bli¾ními v sepìtí s naší pomíjivostí na této planetì.