V této chvále musím pro jistotu hned na zaèátku upozornit na to, ¾e se bude pohybovat na pomezí mezi astronomií a meteorologií, a bude to tedy zále¾itost spíše odborná ne¾ prozaická. Bude také trochu delší, ale pøesto pevnì doufám, ¾e témìø v ka¾dém odstavci si ka¾dý pro sebe najde nìco nejen chvály hodného, ale i hezkého.
Soumrak je pøechod mezi dnem a nocí, tedy rùznì dlouhý èasový interval veèer po západu Slunce, ale také ráno pøed jeho východem, kdy mu však øíkáme svítaní. Slunce je tedy ji¾ nebo ještì pod obzorem, ale zásluhou rozptylu svìtla osvìtluje atmosférické vrstvy a od nich je èásteènì osvìtlen i zemský povrch.
Rozlišujeme dokonce tøi druhy soumraku – astronomický, nautický a obèanský. Soumrak astronomický zaèíná veèer nejpozdìji a ráno nejdøíve. Pøi nìm se Slunce nachází pod obzorem 12° a¾ 18° a èasovì ohranièuje astronomickou noc kolem pùlnoci. Pøi nautickém soumraku, který jistì chválili a chválí zejména moøeplavci, je Slunce veèer i ráno pod obzorem 6° a¾ 12°. To u¾ je sice také obloha pomìrnì tmavá, tak¾e jsou dobøe viditelné hlavní navigaèní hvìzdy, ale souèasnì lze také ještì dobøe odlišit obzor od oblohy, zejména na moøi. Koneènì pøi obèanském soumraku je naše ¾ivotodárná hvìzda pod obzorem jen do 6°. A tak lze ještì venku pøi málo oblaèné obloze èíst, nebo hrát na pøíklad míèové hry. Samozøejmì je u¾ vidìt Mìsíc, tedy pokud není v novu, ale ten lze vlastnì vidìt nìkdy i v poledne. Ka¾dopádnì je ale u¾ také vidìt i nìkolik našich obì¾nic - v poøadí Venuše, Jupiter, Mars, Merkur a Saturn – samozøejmì pouze nìkdy.
Zejména Venuše je za soumraku krásná, zejména kdy¾ si dá randíèko s Mìsícem!
Pokud je bezmraèná obloha, pak vyskakují na nebi postupnì další nejjasnìjší souhvìzdí a hvìzdy. Na severní polokouli po celý rok nejznámìjší Velký vùz a pak, kromì zimy, pomìrnì sólové hvìzdy Arcturus a Vega, v chladné polovinì roku snad nejkrásnìjší souhvìzdí „celokoulové“ oblohy Orion a v zimì pak vùbec nejjasnìjší hvìzda Sírius. Všechny tyto záøící objekty mù¾eme vidìt na obloze u¾ za soumraku – a pak tu nádheru nechvalte!
Délka soumraku závisí na zemìpisné šíøce, tedy na vzdálenosti od rovníku a mìní se pochopitelnì i bìhem roku. Na úrovni 50. rovnobì¾ky trvá obèanský soumrak v zimì pouze nìkolik minut, pøi jarní a podzimní rovnodennosti kolem 35 minut a v období kolem letního slunovratu pøes tøi ètvrtì hodiny. Proto¾e Slunce v tomto období asi po ètyøi týdny u nás neklesá pod obzor více ne¾ 18°, nemáme vùbec astronomickou noc a na sever asi od 60. rovnobì¾ky mají nádherné bílé noci. A naopak – kolem zimního slunovratu nemají lidé v polárních krajích vùbec astronomický den a nespatøí Slunce po nìkolik týdnù! Zato se právì v takto dlouhé astronomické noci mohou nìkdy kochat nádhernou polární záøí, kterou ale vychválím tøeba pøíštì.
A teï šup zpìt na meteorologickou parketu. Pøi soumraku i pøi svítání vznikají pomìrnì èasto veèer i ráno pøi urèitých atmosférických podmínkách tak zvané soumrakové jevy, z nich¾ nìkteré patøí mezi nejhezèí jevy na naší obloze.
Zejména zaèátkem letního období je zajímavé sledovat dìje na obloze po západu Slunce a pøed jeho východem. Snad pro ka¾dého - a pro mne zcela jistì - je mnohem pøíjemnìjší u¾ívat si soumraku, proto¾e svítání - pokud se èirou náhodou nevracíme z flámu – jisto jistì vìtšinou zaspíme! Nejznámìjší jsou samozøejmì veèerní i ranní èervánky, které ovšem nemusí být jen èervené. Podle rùzné vlhkosti vzduchu a rùzných pøímìsí mohou mít toti¾ celou škálu barev a v rùzném poøadí nad sebou. Nejvzácnìjší je ale poslední paprsek pøi západu Slunce, který je zelený, ale je tøeba dávat opravdu velkého bacha, abychom jej spatøili. Povedlo se jen opravdu velmi málo š»astlivcùm a já mezi nimi bohu¾el nebyl… Nìkdy se vytvoøí i zajímavé paprsky ve tvaru krásného vìjíøe, nebo vysoko na obloze noèní svítící perle»ová oblaka. Podle ranních i veèerních èervánkù pak mù¾e zkušený pozorovatel opravdu pøedpovìdìt poèasí na pøíští jeden a¾ dva dny.
A ještì last not least – závìreèný dùkaz o chvály hodnosti soumraku a svítání, tentokrát z umìleckých kruhù. Pomalejší skladbu Twillight - Soumrak si vybral jako znìlku svého jazzového orchestru Karel Krautgártner poèátkem šedesátých let minulého století a naše slavná trojice Jaroslav Je¾ek, Jan Werich a Jiøí Voskovec slo¾ili o tøicet let døíve po všech stránkách poetickou serenádu Svítá, kterou my døíve narození asi známe.
Vìøte, ¾e je dobré a chvályhodné hodit alespoò obèas pøízemní starosti za hlavu a pozvednout hlavu nejprve k obzoru a pak i k výšinám. Stojí to za to!
