Co praví legendy a povìsti... Bajka o brnìnském kole
Celý ten kraj, kde se zaèíná odvíjet náš dìj, le¾í v úrodném klínì ji¾ní Moravy. Je protkán èetnými mokøady, lu¾ními lesy a stránìmi oblitými laskavými paprsky slunce, s pøíslibem budoucí úrody. Píše se rok 1638.
Lednice – místo po¾ehnané Bohem i mozolnatými dlanìmi místních obyvatel. Stromy rozpínají své dlanì do krajiny, je-li hezky, listy šumí tajemnou píseò, jako ukolébavku. Má-li být na déš», nebo na bouøku, krajina ztmavne, zèerná a stromy huèí, jakoby se vadily, nebo vìštily nìco zlého. Místní hospoda vábí chlapy do svého lùna: “Hej, hola, sousedé, kde jste kdo? Usednìte do mého stínu! Ka¾dého poèastuji douškem lahodného moku, ka¾dému dopøeju sluchu, ka¾dý tu najde spøíznìnou duši.“ Šenkem se line vùnì opékané slaniny, syreèkù a cibule, hlasy se odrá¾ejí od zèernalých stìn. Slova se prodírají namodralým kouøem, jedni pøekøikují druhé. „Mé øemeslo je lepší ne¾ tvé, podkovy a radlice potøebuje nejeden chasník. Neøíkej, jako bys ode mne nikdy nekupoval mouku.“ Hlasy létají zšeøelou hospodou jako hejno rozèilených ptákù. „A co mistr Bierek? Ten k tomu nemá co dodat?“ Tvrdá pìst dopadá na pocintaný stùl, a¾ holby poskoèí: „Proè nás nenecháš zasnìnì vzpomínat na dávné èasy a dìsíš nás svým halasem?“ Slova koláøského mistra Georga Bierka spìchají z úst, jako stádo splašených koní:“ Vsadím se s vámi všemi o 12 tolarù, ¾e bìhem jednoho dne od slunce východu do veèerního Ave Maria porazím strom, zhotovím z nìj kolo a dokutálím ho na radnici do Brna.“ Hlasy radostnì halasí, ka¾dý se u¾ pøedem tìší na snadnou výhru.
Ujednáno, hotovo. Je 16. 5. 1638, z Lednice do Brna je 54 km.
S prvním zábleskem rodícího se dne spìchá mistr koláø k vyhlídnutému stromu. Okolní velikáni tajemnì šumí, jako by tvoøily chrámovou klenbu, pod ni¾ to zní jako èarovné zvuky neviditelných varhan. Rychle se pouští do díla. Jeho ruce jsou symfonickou hrou svalù. Nástroje zvoní radostnou písní, strom tiše vzdychne a s temných ¾uchnutím dopadá na zem.
„Mistøe Bierku, jaká èest pro mne. Vaše práce bude chloubou celého národa,“ praví vìštecky. Bierk zruènì osekává haluze, loupe kùru a nahrubo pøipravuje jednotlivé èásti budoucího kola. Jak práce pokraèuje nevíme, ale strom je mu nápomocen v jeho úsilí. Jeho èisté linie jsou pøedzvìstí kvalitního díla. George mìl úspìch, nebo» byl „mistrem“ svého oboru. Ještì dlouho pøed zvonìním Ave Maria probìhl ®idovskou branou a pøes Zelný trh zamíøil ke Staré radnici. Dílo od nìj pøevzal purkmistr Gabriel Schramm, který zajistil vyrytí tvùrcova jména na kolo a povìsil ho do prùchodu radnice. A tam visí dodnes.