Dnes je Popeleèní støeda
Blí¾í se Velikonoce, oblíbené to svátky, které si pøipomínáme také jako svátky jara. Pojïme si však pøipomenout tradice.
V pøedešlém èlánku jsme se dozvìdìli, ¾e masopust je doba hojnosti, veselí a zábav v mezidobí Vánoc a postního období pøedvelikonoèního. Období slavností v prvních týdnech nového roku se datuje ještì pøed rozšíøením køes»anství. Patøilo k nejstarším dochovaným obøadùm v Øecku a v Øímì. Symbol tìchto slavností - Bakchus - byl pojmenován po jednom z antických bohù. První oslavy souvisely se starogermánskými a øímskými slavnostmi jara a kultu plodnosti.
První záznamy o masopustních slavnostech pocházejí ze 13. století. Masopust je charakterizován zábavami, hrami, prùvody maškar s masopustními maskami. Masopustní masky si mohli v minulosti oblékat pouze mu¾i. Mezi tradièní kostýmy, které nemìly chybìt v ¾ádném masopustním prùvodu patøily masky zvíøat - napø. kobylka, medvìd, ale i smrtka, nechybìl ani kominík èi mu¾ pøevleèený za ¾enu. Dnes však se ji¾ tyto tradice vytrácejí a význam slábne.
Doba masopustu trvá od Tøí králù a svátku Køtu Pánì a¾ po Popeleèní støedu. Datum Popeleèní støedy není pevnì stanoveno a ka¾dý rok se vypoèítává:
od Velikonoc se odeète ètyøicet dnù - ètyøicet dnù pùstu a pøípravy na pøíchod nejvìtších køes»anských svátkù.
Tato tradice vychází z biblického vyprávìní o vyjití bo¾ího lidu z Egypta, kdy Bùh zkoušel svùj lid pøi putování pouští, a¾ ho nechal dosáhnout zaslíbené zemì. Postní doba také symbolizuje ètyøicet dnù, které Je¾íš strávil na poušti v pùstu a modlitbì.
Význam slova masopust je prostý. Maso má význam stejný, jak jsme na nìj zvyklí v èeštinì, a pust souvisí se slovesem pustit. Znamená to tedy pustit maso, odlo¾it maso, a je to prakticky doslovný pøeklad italského slova carneleva (italsky carne= maso, levare= odstranit).
Tím pùstem se ale v širším pojetí nemyslí pouze pùst ve smyslu omezení urèitého jídla, ale také opuštìní jiných pozemských po¾itkù, ale i duchovní oèista.
Existují také jiná slovní oznaèení masopustu. Napø. v regionu moravsko-slovenského pomezí je to slovo fašang. Slovo pochází z nìmèiny. První èást slova znamená pùst a druhá èást výèep. Ale obecnì je slovo masopust èetnìjší.
Popeleèní støeda
Název pochází od udílení popelce, tedy posvìceného popela ze starých ratolestí, „koèièek“ posvìcených v uplynulém roce na Kvìtnou nedìli.
Kromì popeleèní støedy mají své názvy i jednotlivé nedìle - první je Èerná nebo také Pytlová, druhá se jmenuje Pra¾ná, tøetí je Kýchavná, ètvrtá Dru¾ebná, pátá Smrtná a poslední pøed Velikonocemi nese jméno Kvìtná. Po ní následuje Svatý týden zakonèený velikonoèním „Tøídenním“. Toto období zaèíná veèerní mší po západu slunce na Zelený ètvrtek, pokraèuje Velkým pátkem, Bílou sobotou a konèí v Nedìli zmrtvýchvstání. I kdy¾ jsou zde vyjmenovány ètyøi dny, podle ¾idovského kalendáøe zaèínal nový den po západu slunce a tomuto poèítání odpovídají dny tøi.
O významu tìchto dnù si povíme nìkdy pozdìji.
Popeleèní støeda je významný církevní svátek.
Od popeleèní støedy do Velikonoc trval ètyøicetidenní pùst. Lidé odlo¾ili pestré šaty a oblékli se do tmavého. Omezili jídlo, pití piva i koøalky, dokonce omezili i kouøení. Svátek byl brán jako poèátek veøejného pokání a v køes»anské tradici se høíšníci pøi tomto aktu oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. Tato symbolika byla známa ji¾ ve starovìku a mù¾eme se o ní doèíst i ve Starém zákonì. Mu¾ùm se pøitom sypal popel na hlavu a ¾enám se dìlal popelem na èele køí¾ek.
Ve starozákonní dobì byl popel symbolem pomíjivosti, kajícnosti, pokání a pokory.
První zmínka o hromadném ¾ehnání vìøících svìceným popelem je dolo¾ena a¾ v jedenáctém století. Popeleèní støedì se lidovì také øíkalo Škaredá, Èerná èi Bláznivá, anebo také vzácnì Adamùv den.
Lidové pranostiky k tomuto dni:
Jaké je poèasí o Popeleèní støedì, takové se dr¾í celý rok.
Bude-li v úterý masopustní neb v støedu (tedy Popeleèní) vítr aneb vichr, tehdy celý pùst vìtrný bude.
Popeleèní støeda je i dnes pro vìøící dnem postu a knìz jim udìluje popelec - oznaèí jej na èele køí¾kem z popele. Pøi tomto obøadu pak pronáší slova: "Pamatuj, èlovìèe, ¾e prach jsi a v prach se navrátíš".
Postní období pro vìøící konèí na Velký pátek, kdy si køes»ané pøipomínají ukøi¾ování Je¾íše Krista.
Úhel pohledu jednoho vìøícího èlovìka, jeho¾ si moc vá¾ím:
„Popeleèní støedou vstupujeme do ètyøicetidenního postního období. Pøijetí popelce, tj. znamení køí¾e na èelo popelem, je výrazem kajícnosti, pøevzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznaèuje stav høíšného èlovìka, který vyznává pøed Bohem svùj høích, vyjadøuje vùli vnitønì se obrátit a je veden nadìjí, ¾e mu Bùh odpustí. Znamením popelce zaèíná pøíprava na velikonoèní svátky. Je¾íšova výzva k pokání, stejnì jako u starozákonních prorokù, nemíøí pøedevším na vnìjší skutky, nýbr¾ naopak na obrácení srdce, na vnitøní obnovu. Bez nìho by skutky pokání zùstávaly neplodné a l¾ivé.
Vnitøní obrácení pak motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Toto obrácení je ale pøedevším výsledkem pùsobení Boha samého v ¾ivotì èlovìka. Kdy¾ zaèneme vnímat Boha a jeho pozitivní vztah ke svìtu i k nám, zaèneme se také sna¾it mu odpovídat adekvátním zpùsobem.
Vnitøní pokání mù¾e mít velmi rozmanité podoby: vedle klasických forem (omezení jídla, zøeknutí se masa) se v souèasné dobì rozšiøuje "ekologický pùst" omezení zbyteèných jízd autem. Všechny formy by ovšem mìly vycházet z biblické a køes»anské tradice a zamìøovat se na zkvalitnìní vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobì samému.
Pøi rùzných humanitárních akcích je ovìøeno, ¾e vzájemná solidarita u nás není jen prázdným pojmem. To všechno je vlastnì projev postní mentality v praxi. Èlovìk doká¾e ze svého dát druhému. Zùstává pravdou, ¾e skuteènì vlastním jen ty vìci, kterých se doká¾u vzdát. Ty ostatní toti¾ vlastní mne. Postní doba mù¾e být pozváním na dobrodru¾nou cestu do vlastního nitra. Mo¾ná se nám bìhem takové pouti podaøí docela bezdìènì rozzáøit nìjakou vyhaslou lucernu, kterou v podobì smutného lidského srdce náhodou potkáme.“
Dnes je tedy Popeleèní støeda, pro køes»any zaèátek pùstu. A co my ostatní?
No, nic. A nic ani obchodníci, proto¾e z toho není ¾ádný byznys.
Vánoc i Velikonoc se u¾ byznys dávno zmocnil a nestaèí chrlit rùzné èokoládové figurky - zajíèky, vajíèka a okatou „pohodu“. Popeleèní støeda je se svým postním mottem „prach jsi a v prach se obrátíš“ zatím pro obchodníky nezajímavá. Pokání a odøíkání do byznysu jaksi nepasuje.
Ale nebojím se, on si s tím urèitì nìkdo velmi brzy poradí. A tak se nebudeme divit, kdy¾ nìkdo pøijde tøeba s nápadem prodeje popele z islandských sopek, pøípadnì se zaruèenými doplòky stravy, které zcela jistì nahradí nedostatek masa v tìle a zajistí zdravé klíma v pùstem trýznìném organismu…
Ludmila Holubová
Zdroj:lidové tradice a internet
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky