Co je masopust a jaké jsou jeho koøeny
Masopust a Velikonoce v roce 2020
Tuèný ètvrtek 20. února 2020
Masopustní nedìle 23. února 2020
Masopustní úterý 25. února 2020
Popeleèní støeda 26. února 2020
první jarní úplnìk 8. dubna 2020
Velikonoèní nedìle 12. dubna 2020
Velikonoèní pondìlí 13. dubna 2020
Masopustem je v lidové tradici mínìno období od svátku svatých Tøí králù do zaèátku pøedvelikonoèního pùstu. Jinak øeèeno – od 6. ledna do Popeleèní støedy. Do té doby se konají taneèní zábavy, reje masek, poøádají se zabijaèky. Popeleèní støedu stanovila církev jako první den køes»anského pùstu. Její datum je pohyblivé, urèuje se na základì prvního jarního úplòku, který ohlašuje Velikonoce. Odeèteme-li od nìj sedm týdnù nazpìt, tj. pøibli¾nì 50 dnù, urèíme termín konce masopustu. Masopust pøedchází vynášení Smrti v pátou nedìli postní. Obøad vynášení Smrti pak definitivnì ukonèuje zimní období.
Jedná se o lidové slavnosti obøadního charakteru, jejich¾ nejtypiètìjšími znaky jsou maškarní prùvody a veèerní taneèní zábavy. Maškarní prùvody a reje masek jsou rituálem pøechodu ze zimního období do jara. Vztahují se k jarním zemìdìlským pracím. Proto se v nich vyskytují plodonosné a ochranné magické motivy a kult mrtvých – pùvodním smyslem masopustu byla prosba za dobrou úrodu a zdraví, ke kultu mrtvých se vztahovala pøedstava, ¾e také oni mají vliv na úrodnost pùdy. V celé Evropì mají zøejmì spoleèný kulturní základ. Koøeny masopustních oslav mù¾eme vysledovat ji¾ ve starovìku, napøíklad v bakchanáliích, dionýziích, saturnáliích èi luperkáliích, co¾ byly slavnosti na poèest pøíslušných bo¾stev. Zmínky o masopustním veselí a prùvodech jsou ze 13. století. Jedná se vesmìs o dvorské, mìstské a studentské zábavy.
Masopust je – na rozdíl od karnevalu - venkovským obøadem spojeným s pøedkøes»anskými lidovými obyèeji, vzdálenì navazující na antické nábo¾enské slavnosti, transformované støedovìkými mìstskými hrami.
Masopust v souèasnosti
V souèasnosti se na území naší republiky konají oslavy konce masopustu pøevá¾nì v sobotu pøed Popeleèní støedou. Jejich poøadateli bývají spoleèenské a sportovní organizace, obecní a mìstské úøady. Úèelem prùvodu v souèasnosti je pøedevším pobavení a pozvání na masopustní zábavu. Na zábavì (nìkdy venku na veøejném prostranství v rámci prùvodu) se o pùlnoci pochovává basa jako symbolické zakonèení muzik a všeobecného veselí, nebo symbolicky zabíjí hospodáøské zvíøe. Masopustní veselí vykazuje jasnì prvky lidového divadla.
Masopustní masky
V masopustních prùvodech se vyskytují pøevá¾nì masky zvíøecí, dvojice ¾enich a nevìsta, tìhotné ¾eny, ¾idé, cigáni a cigánky, masky pøedstavující pøíslušníky rùzných povolání, pohádkové bytosti a masky karnevalové. Samotné slovo maska (z latinského masca) znamená duši zemøelého.
Zvíøecí masky mají v sobì skrytý magický, plodonosný význam. Patøí mezi nì pøedevším medvìd, kozel, koza, kùò (klibna, šiml), turoò (býk), beran, slepice, kohout, prase, novodobì èáp s panenkou v povijanu.
Medvìd, kozel a turoò pøedstavují plodivou sílu, kult mateøství, totemové zvíøe. Jejich povinností je tanèit s hospodynìmi a dospívajícími dívkami – aby byly plodné (aby mìly dìti). Maska medvìda je rozšíøená v Evropì ve slovanských i germánských zemích. Funkci má všude stejnou. Nejstarší dolo¾enou podobou medvìdí masky je figura obalená hrachovinou, pozdìji ¾itnou slámou a nakonec ko¾ešinou. Plodonosnou funkci má také masopust, který se v prùvodech vyskytuje èasto i vedle medvìda. Symbolické je u medvìda i to, ¾e je to zvíøe, které se probouzí ze zimního spánku (motiv pøechodu ze zimy do jara).
Ze Znojemska je známá maska medvìd masopust, na Klatovsku Bakchus, na Valašsku pohøebenáø, na Vysoèinì slamìník (jinde slamák, slamìòák), ve støedních Èechách hrachovec. S medvìdem chodí èasto medvìdáø neboli vodiè medvìda.
Kùò je pravdìpodobnì nejstarší maskou. Tradièní je chození s konìm (klibnou, brùnou), které bylo døíve typické pro pøedmikulášské, novoroèní a tøíkrálové obchùzky.
Typickým motivem masopustních prùvodù je symbolické zabíjení masky zvíøete, nìkdy i následné o¾ivení. Je symbolem pøechodu v hospodáøském roku.
Plodonosný význam má i svatební pár, tedy ¾enich s nevìstou, a tìhotná ¾ena, kteøí symbolizují nadìji na nový ¾ivot (mnohdy je pøedstavitelem nevìsty mu¾ a ¾enicha ¾ena). Proto se hlavnì o masopustu konaly svatební obøady.
®id je starobylá maska, pøedstavující kult pøedkù.
S maskami jsou spjaty nejrùznìjší hlasové a zvukové projevy. Hluk a lomoz, kterými se aktéøi ohlašují a upozoròují na sebe, mají ve své pùvodní podstatì ochranný význam – odehnání zlých sil od èlovìka.
Masopust na Ostravsku a ve Slezsku
V nìkterých oblastech severní Moravy a Slezska se v masopustních prùvodech vedle medvìda ve vìtší míøe objevují masky kozy a kozla. V èeském a slovenském prostøedí je jejich výskyt menší. Na nìkterých místech Ostravska a Opavska je kozel dokonce hlavní masopustní maskou a podle ní se pak oslavám konce masopustu øíká kozelek. Na Tìšínsku a Jablunkovsku kozelek dolo¾en není. Z polského a ukrajinského prostøedí je znám tzv. podkozio³ek. Jako se jinde pochovává basa a ukonèuje se tak masopustní veselí, zakonèením kozelka je symbolické odsouzení a následné zabití kozla. To se dìje, podobnì jako u pochovávání basy, v humorné scénce, která je v podstatì samostatným divadelním pøedstavením. Typickým jevem masopustního veselí ve Slezsku bylo tzv. vybírání na kozelka. Je to starobylá forma finanèního pøíspìvku svobodných dívek na veèerní taneèní zábavì. Ze Slezska je té¾ dolo¾eno chození s djablem, postavou, která je omotaná slámou, na ostatkové pondìlí (pondìlí pøed Popeleèní støedou).
Dlouholetou masopustní tradici udr¾ují v ostravském Pustkovci, kde chodí jako hlavní maska kozel, který se pak obøadnì zabíjí. V Klimkovicích zase pochovávají basu.
Text: Markéta Palowská
Ilustrace: Václava Arnoštová