Opilé silvestrovské muzikály
Jako malý chlapec jsem se v¾dycky moc tìšil na Vánoce, proto¾e bylo dobré jídlo, dùm byl provonìn vánoèním peèivem, jehlièím od vánoèního stromeèku a panovala všeobecnì dobrá nálada, kterou trošku pokazil jenom tatínek nemilosrdným zamordováním kapøíka, který si hovìl ve vanì. Samozøejmì, ¾e jsem se v¾dycky moc tìšil na to, co mi Je¾íšek nadìlí a po dárcích jsem slídil dlouho pøed Štìdrým dnem. Vánoce jsem v dìtství vnímal jako vrchol štìstí.
S pøibývajícími léty, hlavnì od puberty, však pro mì mìlo pøímo magické kouzlo oslavování Silvestra. Asi to bylo dáno tím, ¾e jsem mìl dobrou záminku oddat se bezuzdnému po¾ívání alkoholických nápojù, pøecpat se oblo¾ených chlebíèkù a nìkdy, kdy¾ jsem mìl neobyèejné štìstí, tak jsem mohl pøíchod Nového roku pøivítat v náruèí nìjaké zrovna tak jako já rozjaøené krasavice, která v opilství zapomnìla na dobré vychování a její¾ jméno jsem si nikdy nepamatoval.
S nemalou lítostí musím konstatovat, ¾e pozdìji se i tyto pøíjemné vìci jaksi z ¾ivota vytratily. S vìkem èlovìk toti¾ zjistí, ¾e mu nezøízené pití nedìlá vùbec dobøe, ¾e se po opici vzpamatovává nìkolik dnù, kdy s ním není øeè, tváøí se jako kakabus, chodí jako mátoha, vzdychá a potají, aby si náhodou toho nevšimla man¾elka, ublinkává. S jídlem, hlavnì s pøejídáním je to jakbysmet. Ukrutné pálení ¾áhy nepoleví ani po pozøení nìkolika zázraèných práškù Alka-salzer a celkovou nevolnost pouze na krátkou chvíli pozastaví potupné zabodnutí šavle provázené hekáním na toaletì, kde zápasíte s prùjmem. A jeliko¾ silvestrovská zábava spoèívající ve sledování staøièkých ubohých televizních estrád také stála za starou belu, zapøísáhnete se, ¾e u¾ Silvestra slavit nebudete, proto¾e vás to u¾ nebaví, radovánky vám u¾ nic neøíkají, a nakonec vám zaène vrtat hlavou co vlastnì oslavujete. Dospìjete ke zdravému názoru, ¾e nemá smysl oslavovat pøibývající další køí¾ek na krku, proto¾e to nakrásnì mù¾e být také váš poslední. Rozhodnete se proto na Silvestra zapomenout a jenom se trpce usmát pošetilcùm, kteøí s vámi váš názor nesdílí a myslí si, ¾e jste se pomátli na rozumu.
Rozhodnutí vrhnout se místo hluèných oslav Silvestra do pelechu v devìt veèer jsme se ¾enou Máòou uèinili s lehkým srdcem. Na Nový rok jsme si rù¾olící medili a se zadostuèinìním sledovali polomrtvé oslavence, kteøí pøísahali, ¾e u¾ se nepodívají jak na alkohol, tak na kuøivo. Naše rozumné rozhodnutí nás dr¾elo pìknou øádku let. A¾ do doby, kdy se na scénì našich ¾ivotù objevila re¾isérka Jarunka Mourková.
Jarunka je toti¾ ¾ena hýøící mnoha talenty. Jeden z nich je nevšední umìní zdárnì pracovat s diletanty a cit pro rozpoznání talentu v naprosto neschopných lidech. To uèinila zanedlouho poté, co se s námi a dalšími pøáteli pøed mnoha lety seznámila. Pøi jednom spoleèenském sedánku Jarunka proti svému zvyku zarytì mlèela, upíjela bílého vínka, a pøitom bedlivì pozorovala naše chování, naslouchala našim øeèièkám a dìlala si poznámky do notýsku. Zábava jela plným proudem, kdy¾ náhle Jarunka po¾ádala o slovo. Nechala si doplnit šestou sklenku vína a jasným hlasem nás oslovila: “Vá¾ení a milí pøátelé. Celý veèer tady pozoruji vaše tajtrdlíkování a zjistila jsem, ¾e jste do jednoho lidé se skrytým talentem. S lítostí musím konstatovat, ¾e váš nevšední talent zde promrháváte tímto plytkým, ba dovolím si øíci, nejapným zpùsobem. Za tøi týdny je Silvestr a mùj plán je váš talent pou¾ít k prospìšné vìci, respektive k nastudování slavného èeského muzikálu Drákula. První zkouška se koná pøíští sobotu a nechci slyšet ¾ádné výmluvy,” øekla razantnì a rozdala nám peèlivì rozepsané role. “Koukejte si to pìknì nastudovat a pøipravit si kostýmy! Krvinky musej vypadat jako opravdický krvinky a Drákula a» má poøádné špièáky. A berte to vá¾nì, a» si neuøíznete ostudu!”
”Jakoupak ostudu, zeptal jsem se nesmìle. Copak se kromì nás na to bude dívat nìkdo jinej?” “Nechte se pøekvapit,” odpovìdìla tajuplnì Jarunka a dodala, ¾e bude zále¾et pouze na našich hereckých výkonech. My jsme tenkrát netušili, ¾e má za lubem naše provedení Drákuly ukazovat mimo náš úzký krou¾ek v dalekém Èesku.
Rozpoznání našeho talentu re¾isérkou Jarunkou nás potìšilo, a tak jsme bláhovì a bez øeèí svolili muzikál nastudovat. A nastaly galeje! Zkouška za zkouškou pod ¾havým letním australským sluncem! Paní re¾isérka si zøejmì umínila pøipravit profesionální provedení populárního muzikálu hrstkou naprosto neschopných kamarádù, kteøí kdy¾ zpívali tak dìsnì falešnì a baletní vlo¾ky interpretovali všeobecnì rozpustilým poskakováním, které se stalo ještì nemo¾nìjším po po¾ití alkoholu, který samozøejmì pro osvì¾ení ve vedru tekl proudem. Paní re¾isérku však naše naprostá neschopnost zahrát cokoliv kloudnì neodradila. Spíše naopak. Zøejmì si vzala do hlavy, ¾e z nás talent vytluèe a» to stojí, co to stojí a ¾e Silvestr bude nadmíru úspìšný a nezapomenutelný. Samozøejmì, ¾e jsme se po nekoneènou dobu zkoušek proklínali za to, ¾e jsme Jarunce nabìhli na vidle a k úèinkování se dali jako blbci pøemluvit. Po stranì jsme jí spílali, ¾e se pomátla na rozumu, proto¾e zkrátka a dobøe neexistuje abychom muzikál nastudovali podle její pøedstavy. Jenom opilec Franta Hùlka vehementnì nesouhlasil a se zakaleným zrakem se nám sna¾il vysvìtlit, ¾e nacvièuje rád, proto¾e mu to dává jedineènou pøíle¾itost si zadarmo namazat šišku. Patrnì to myslel vá¾nì, proto¾e neustále Jarunce vnucoval svùj názor, ¾e je zapotøebí zkoušet více a èastìji, abychom vybrousili naše umìlecké projevy a pøi pøedstavení oslòovali. K naší hrùze se Františkova návrhu paní re¾isérka chytla, ochmelku pochválila za iniciativu a odmìnila ho tuplovanou becherovkou.
Navzdory úmorným zkouškám, pøi silvestrovské inscenaci Drákuly, kterou provedlo nás tøináct úèinkujících, ozáøila pouze re¾isérka Jarunka, která tanèila a zpívala s neuvìøitelným gustem, zatímco my, zmo¾eni alkoholem jsme klopýtali jeden pøes druhého, pøipitomìle jsme se hihòali a místo zpìvu neuvìøitelnì hulákali. Jarunèin man¾el, pokud zrovna neúèinkoval, všechno peèlivì natáèel na video, abychom pozdìji mìli mo¾nost na vlastní oèi shlédnout naše, podle paní re¾isérky, ú¾asné výkony.
Je pravda, ¾e celkovì se Silvestr náramnì vydaøil. Rozhodnì jsme se nenudili a mìli jsme velkou legraci. Jarunka svatosvatì slíbila, ¾e pøíští Silvestr se bude nacvièovat ji¾ od srpna, abychom si nestì¾ovali, ¾e jsme mìli málo èasu na pøípravu. Všechny nás za naše výkony, a hlavnì za krásnì doma uštopované kostýmy pochválila, dala nám cukrovinky a ubezpeèila nás, ¾e jsme vynikající a ¾e se naše vystoupení bude všem známým v Praze zaruèenì líbit! A jedním dechem nám sdìlila, ¾e pøíští rok bude na programu muzikál Chicago a a» u¾ se duševnì na tuto ú¾asnì nároènou vìc pøipravíme. Rovnì¾ doporuèila a» se radìji oddáváme pití bìhem roku a na Silvestra se dr¾íme na uzdì, proto¾e naše výkony trochu trpí, zvláštì kdy¾ v polovinì vìty usínáme nebo pøerušujeme vystoupení neustalým bìháním na toaletu. Abychom Jarunce udìlali radost, slíbili jsme, ale slib jsme stejnì nikdy nedodr¾eli. Zkrátka nešlo se nenapít na uklidnìní nervù, proto¾e jako správní herci jsme všichni trpìli výraznou trému a pouze veselé vodièky nám dodaly kurá¾. Paní re¾isérka si však na naše pøestupky postupnì zvykla a nìkolikráte se s námi nalámala takovým zpùsobem, ¾e ani nepostøehla, jak si pleteme role a meleme páté pøes deváté. Bez výjimky se jí naše vystoupení líbila.
Pøíští rok se k našemu celkovému uspokojení provedlo Chicago a celá Jarunèina myšlenka se všem èlenùm “Young at heart” herecké skupiny zalíbila natolik, ¾e jsme po dlouhá léta na ka¾dý Silvestr pøipravili nìco jiného.
S úsmìvem si v duchu pøipomínám naše umìlecká silvestrovská provedení Rebelù, Kytice, Kouzelné flétny, Koèek, Rusalky, Kleopatry a dalších skvostù, které jsme pøipravili pouze pro obveselení naší malé skupinky. I kdy¾ si dovedu ¾ivì pøedstavit, jak se pøi shlédnutí videa našich opilých vystoupení ji¾ mnoho let re¾isérce Jarunce pøátelsky naklonìné obecenstvo v Èesku na náš úèet dokonale baví a plácá se smíchy.
Naše inscenace bohu¾el pøed nìkolika lety skonèily. Paní re¾isérka pravidelnì odjí¾dí oslavovat Silvestry do milovaného Èeska, zatímco my uhoøívajíce u pøiblblé televize, nostalgicky vzpomínáme na vskutku veselé minulé Silvestry.
Avšak po støízlivém uvá¾ení zjiš»uji, ¾e je tomu asi lépe, proto¾e si nejsem jist jak bychom si nyní my, obstaro¾ní dùchodci zápasící se ztrátou pamìti zapamatovali obtí¾né role a jak bychom se vùbec celkovì vypoøádali s technicky nároèným provedením muzikálù. Hlasy u¾ nám témìø neslou¾í, na baletìní zkrátka u¾ dávno nemáme. Je docela mo¾né, ¾e pøi výkonu piruety by mì nakrásnì tøeba trefil šlak. A na to jsem ve svých letech pøíliš mlád, ¾e ano?