Tip pro zdraví

Máme pro vás několik tipů, jak posílit organismus unavený dlouhou zimou a prodělanými chřipkami.  Všechny citrusové plody jsou zdravé - to ví snad každý. Sníte-li jeden grapefruit, pokryjete tím celou denní potřebu vitamínu C.  Málo je však známé, že tím nejzdravějším je to, co vyhazujeme: jadérka grapefruitů. Extrakt z nich má dokonce silnější antioxidační účinek než vitamín E.  Pro toho, kdo grepy zrovna nemusí, máme tip. Může si koupit v lékárně extrakt z grapefruitových jadérek v podobě kapek s názvem Citrogrep.

Co je Citrogrep

Na počátku tohoto zjištění byla náhoda. To když si jeden pozorný zahrádkář všiml, že grapefruitová jadérka vyhozená na kompostu neshnila. A protože nadšený zahrádkář byl zároveň lékař a nositel Einsteinovy ceny, imunolog a specialista na výzkum přírodních léčebných prostředků, pustil se do bádání. A výsledek byl pozoruhodný. V jadérkách tohoto běžného citrusu objevil látku s antibiotickými účinky.

Přestože se široké spektrum použití neustále zkoumá, s určitostí lze tvrdit, že extrakt z jadérek povzbudí normální obranné schopnosti člověka. Výtažek z grepových jader má vysoký obsah bioflavonoidů, které ulehčují trávení, očisťují organismus, posilují odolnost, předcházejí infekcím a zápalům, zlepšují krevní oběh. Dokáží také zachytávat volné kyslíkové radikály a účinek těchto přirozených antioxidantů je výrazně lepší než u chemických.  Extrakt se získává ve velkých průmyslových zařízeních mletím a válcováním. Extrakt obsahuje flavonoidy, které jsou hořké, a proto se ředí vodou, čajem z máty nebo pomerančovou šťávou. Hořké substance posilují játra a střeva, krevní oběh a jsou používány jako prostředky očisťující krev, rozpouštějí  "zlý" cholesterol a mají omlazující účinek. Ovlivňují také trávení, zvyšují odolnost a předcházejí vápenatění cév.  Preventivní třicetidenní očistná kúra je vhodná pro osoby, které jsou spokojené se stavem svého zdraví, ale přesto chtějí posilnit a očistit svoje tělo od škodlivých látek. V tomto případě se užívá 10 - 15 kapek extraktu denně první dva týdny, 15 - 20 kapek 3. týden a 20 - 30 kapek ve 4. týdnu. Intenzívní tříměsíční očistnou kúru doporučují odborníci při plísňových chorobách, ale také při ohrožení infarktem, mrtvicí, při očním zákalu, při stavech chorobné únavy a například také při alergiích. V těchto případech je nutné užívat 10 až 20 kapek 2 - 3krát denně.

Vždy si pečlivě pročtěte příbalový leták nebo se poraďte s lékárníkem. Při očistné kúře je třeba jíst větší množství vlákniny (celozrnné pečivo) a o něco více pít. Usnadní se tak vyplavování škodlivých látek. Střevům prospějí zakysané mléčné výrobky, kyselé zelí apod.

Tělo oslabují nejen viry, ale i prudké změny teplot. Náhlé změny  teplot jsou rájem pro množení virů a bakterií, a tudíž stoupá počet pacientů s chřipkou a jinými respiračními onemocněními. Prudké výkyvy teplot jsou pro organismus velkou zátěží. I zdravé tělo se s ní obtížně vyrovnává a oslabuje ho: Když pak zaútočí viry z ovzduší, člověk snadno podlehne respiračnímu onemocnění. Jak se můžeme chránit? Nejlepší způsob, jak se držet v kondici, je mimo jiné jíst hodně ovoce a zeleniny, která je zdrojem vitaminu C. Hodně ho obsahují jak je výše psáno citrusy. Ale i  kyselé zelí, dále kiwi, papriky a podobně. Odborníci v tomto ročním období doporučují doplňovat vitamin C i prostřednictvím vitaminových přípravků. Jíst je třeba přiměřeně, žádné přejídání. Důležitý je také pohyb, a to denně. Procházka na čerstvém vzduchu imunitní systém těla utuží. Pro případ nemoci je pak dobré mít doma v zásobě hlavně léky proti teplotě, bolestem a kašli, abychom jako pacienti mohli co nejdřív zahájit domácí samoléčbu a ne jít stát frontu do lékárny.

Něco o vitamínech  

Krvácení dásní, někdy dokonce vypadávání zubů, malátnost, modřiny, bolesti svalů a kloubů. To všechno jsou kurděje neboli skorbut. Důsledek dlouhodobého nedostatku vitamínu C. Známe je z filmů a knížek o námořnících, cestovatelích a také vojácích. Byli považovány za nepřítele Caesarových armád i za příčinu Napoleonových neúspěchů v Egyptě. Čas od času postihly i obyvatele Evropy, to ve chvílích, kdy byla špatná úroda.

Příznaky lékaři znali, ale nevěděli, jak své pacienty vyléčit. Nikoho nenapadlo, že řešení je poměrně jednoduché. Přišel na ně až v polovině 18. století anglický lodní lékař James Lind. Dvanácti lidem trpícím kurdějemi naordinoval podobnou stravu. Část nemocných ovšem navíc dostávala jablečné víno, část ocet a část jižní ovoce. Uzdravili se pouze ti, co jedli ovoce. Přitom stačily dva pomeranče a jeden citrón denně. Tímto zjištěním se řídil například i mořeplavec James Cook, jenž vsadil na kyselé zelí.

Lék byl známý, ale příčina nemoci ne. Ta byla odhalena až zhruba o století později, když se v Nizozemské kolonii v dnešní Indonésii rozšířila nemoc zvaná beri-beri. Nemocní byli slabí, měli srdeční a zažívací potíže a ochrnuly jim dolní končetiny. Byla ustavena komise, jejímž členem se stal i lékař vězení v Batávii (dnes Jakarta) Christiaan Eijkman. Ten se jednoho dne díval z okna a zaujalo ho hejno slepic na dvoře. Pohybovaly se stejně divně jako vězňové, kteří onemocněli beri-beri. Přitom slepice jedly to samé co vězni - odpadky z kuchyně. Základem jejich stravy byla rýže. Jak se ukázalo, podstatné bylo, že šlo o rýži loupanou. Přitom správci se domnívali, že svým "svěřencům" spíše prospívá, protože loupaná rýže byla dražší. Právě ve slupkách se však skrývá vitamín B, jehož nedostatek způsoboval potíže. Doktor Eijkman své zjištění - aniž by popsal ještě přímo vitamín - publikoval. Velký ohlas ale neměl. Nikdo nevěřil, že by nedostatek takové "drobnosti" mohl mít zásadní vliv.

K objevu se v roce 1911 vrátil mladý biochemik Kazimierz Funk a z rýžových slupek připravil látku, kterou nazval vitamín B; "vita" podle latinského život, "amin" podle aminové skupiny, kterou prášek obsahuje, "B" pak proto, aby se nepletl s látkou podobné kategorie, kterou krátce předtím objevil v mléce Funkův kolega Frederick Hopkins a kterou nazval růstový faktor A, dnes nazývaný vitamín A. Význam vitamínů začal být uznáván. Přitom ten, jehož nedostatek se táhl celou historií lidstva - vitamín C, přišel na řadu až koncem 20. let, kdy maďarského biochemika Alberta Szent-Györgyiho napadlo zkoumat, proč rozkrojené jablko časem tmavne. Dlouho hledaný vitamín C byl konečně objeven.

Marie Kalinová