Historky tak trochu medicínské - 2
Hygienicko epidemiologická stanice v Bukurešti
Bylo to v roce 1969, kdy se mi dostalo cti, zúèastnit se v Bukurešti porady expertù èlenských zemí RVHP, porady, která pøedcházela samotnému zasedání tzv. Stálé komise pro elektrickou energii RVHP (slo¾ené ze samotných ministrù energetiky).
Doba to byla trochu divoká ze dvou dùvodù. Za prvé to bylo bezprostøednì po událostech roku 1968, kterých se – jak známo – rumunská armáda nezúèastnila. Rumuni, jak se zdá, mìli ještì stále obavy z rozšíøení „bratrské pomoci“, podobné té, které se dostalo nám. A tak na posledních kilometrech pøistávání našeho IL 18 na letišti Otopeni dráhu našeho letounu kopírovaly hlavnì baterie protiletadlových dìl, rozesetých po 50 metrech kolem pøistávací dráhy – není pochyb o tom, ¾e byly v ka¾dém okam¾iku pøipraveny vystøelit. Pocit to rozhodnì nebyl pøíjemný.
Druhý dùvod byl medicínský. Nìjaký èas pøed našim zasedáním vypukla v Rumunsku epidemie cholery a všechny delegace byli dùtklivì po¾ádány, aby se pøedem nechali pøeoèkovat proti této zákeøné nemoci – oèkovací prùkazy sebou.
Pochopitelnì jsem uposlechl, v Brnì Bohunicích jsem absolvoval nìkolik píchancù a vybaven mezinárodním oèkovacím prùkazem oèekával hladký prùbìh pøivítání v Bukurešti. Omyl. Okam¾itì nás odvedli do samostatné místnosti zdravotní kontroly, museli jsme na místì spolknout jakési dryácké antibiotikum a bylo nám pod pohrù¾kou vyhoštìní ulo¾eno, dostavit se na druhý den na hygienicko – epidemiologickou stanici k odbìru stolice.
Tuto proceduru jsem absolvoval vícekrát u nás, pøedstavovala pootoèení duté sklenìné tyèinky v koneèníku; v její prohlubni uvázlo nìco stolice, nezbytné pro vyšetøení.
Tato technologie do Bukurešti roku 1969 ještì nedorazila. Na stanici jsme se dostavili spolu s pøítelem Jiøím. Mnì postarší sestra, mluvící pouze rumunsky odvedla na záchod (jak se ukázalo v objektu stanice asi jediný!), do ruky mi vrazila sklenìnou mistièku a døevìnou špachtlièku, støídavì sedala na mísu, ukazovala na dno záchodové mísy, špachtlièku a sklenìnou mistièku. Z pøedstavení, za kterou by se nemusel stydìt ¾ádný mim jsem pochopil, co se ode mne oèekává: ze stolice, vyprodukované na dno mísy ubrat vzorek a ulo¾it do sklenìné mistièky. Zadání se mi podaøilo v krátké dobì vyhovìt.
Jirka takové štìstí nemìl, jediný záchod byl obsazen mnou. Jemu bába pøidìlila plechový noèník, odvedla ho do pøilehlé kanceláøe, pøítomné vyhnala. Ostatní u¾ probìhlo podle podobného scénáøe, a¾ nato, ¾e pøi demonstraci úkolu si sedala na noèník.
V okam¾iku, kdy jsem splnil oèekávání a vrátil se do rozlehlé èekárny, z pøidìlené kanceláøe se vynoøil i Jiøí. Byl v neobyèejné kondici, mezi èekajícím davem se bezradnì kolem sebe rozhlí¾el, pøed sebou bezradnì nesl noèník, vrchovatì naplnìný páøící se biomasou vlastní produkce.
Hrozbu vyhoštìní jsme odvrátili.
Imrich Lencz