Národy Dálného východu znají léčivou sílu ženšenu už celá tři tisíciletí. Po celý ten čas byl uváděn jako všemocný lék při horečnatých onemocněních, chudokrevnosti, poruchách ústřední nervové soustavy, duševních depresích, nedostatku soustředění, únavě a projevech stárnutí. K jeho popularitě přispělo i tvrzení, že ženšen udržuje do vysokého stáří sílu, životaschopnost a prodlužuje věk.

Kdysi byl kořen ceněn stejně jako zlato. Jen v nejvyšších a nejbohatších kruzích byl slavnostně darováván - například při narození, svatbě a korunovaci. Když chtěl císař ve staré Číně mimořádně vyznamenat některého svého hodnostáře, věnoval mu kousek kořene ženšenu.

Tento živoucí pozůstatek flóry třetihor roste volně zejména v zemích bývalého Sovětském svazu - v přímořské tajze. Velmi zřídka se vyskytuje na severu Koreje a ve třech severovýchodních provinciích Číny. Nejlépe se mu daří v cedrových a listnatých lesích, má rád kypré, mírně vlhké půdy, bohaté na humus, nesnáší přímé sluneční paprsky.

Vlastní kořen, který kupodivu neroste svisle do země, ale vodorovně s povrchem, připomíná karikaturu lidské postavičky.

V červenci až srpnu se plody zbarví jasně červenou barvou. V této době, kdy uprostřed bujné vegetace je opravdu k nepřehlédnutí, vycházejí hledači kořenů ženšenu do tajgy. Stačí najít jeden stonek kvetoucího ženšenu a hledači vědí, že v jeho okolí může růst v zemi celé bohaté potomstvo. Je zaznamenán případ, kdy na jediném místě bylo nalezeno dvaapadesát kořenů!

Prudký pokles přírodní zásob ženšenu si čas od času vyžádal omezení, místy dokonce zákaz jeho sběru i výkupu. Přes tato opatření bylo ženšenu stále méně - a přitom poptávka po něm neustále rostla.

Stáří kořenů je možno určit podle vnějších znaků v nadzemní části - čím víc má listů, tím je starší. Průměrná hmotnost mladých kořenů je 25 až 30 gramů, staré dosahují hmotnosti 100 až 200 gramů. Nejmohutnější nalezené kořeny vážily 400 až 600 gramů. Jejich stáří bylo odhadnuto na 350 let. V posledním desetiletí se takové už nenacházejí....

V asijském lékařství bylo už od pradávna rozšířeno mylné mínění, že uměle pěstovaný ženšen má jen dvanáctinu účinnosti divoce rostlého. Proto také ženšen sbíraný v tajze byl mnohem více ceněn a vyhledáván. Vědci však prokázali jenom nepatrné rozdíly mezi přírodním a vypěstovaným kořenem. Dokonce některé uměle vypěstované kořeny měly lepší stimulační účinky než přírodní exempláře.

V předrevolučním Rusku se pokoušeli hledači ženšenu zakládat jeho tajné plantáže v tajze. Ale vynaložená práce se jim většinou nevyplácela. Příroda jakoby nesnesla umělé zásahy do svého tajemství a umělé plantáže ženšenu zanikly nebo živořily a dávaly mizivé výnosy. Přesto lidé neztráceli naději, že se přece jenom podaří pěstovat "po zahradnicku".

První lepší zkušenosti s pěstováním kořenů ženšenu byly získány na plantážích chovatelů sobů, založených v roce 1910. Jedna taková plantáž zanikla teprve po dvanácti letech. Po těchto zkušenostech se dospělo k závěru, že kultivace divotvorné rostliny možná je, a dosavadní praxe to plně potvrzuje, i když zatím není zcela prozkoumán růst kořene a některé jeho choroby. Teprve potom bude možno vypracovat vhodný způsob setí ženšenu, jeho pěstování ve velkém i ochranu před škůdci a chorobami.

Preparáty z ženšenu posilují organismus a osvěžují ho. Další účinek dle názorů vědců je schopnost pomáhat člověku daleko lépe snášet extrémní podmínky života. Výtažek ženšenu vyvolává u lidí vyšší odolnost proti zimě i proti horku, infekci i fyzickému přetěžování. Na rozdíl od dopingu nevyvolává ženšen nežádoucí reakce.

Zdá se, že právě v kavkazské oblasti našel ženšen vše, co potřebuje k růstu: mírné podnebí, malé teplotní a vlhkostní výkyvy. Příkrov bukových lesů tvoří příznivé šero a chrání kořeny ženšenu před úpalem slunečních paprsků.

Současně se ukázalo, že ženšen může ve zdejších listnatých a smíšených lesích růst i bez pomoci člověka. Stejně jako v přímořské tajze, roste i tady jen velmi pomalu. Ale hmotnost zkoumaných kořenů různého stáří - hodnocen byl ženšen starý 25 let - vyrostlých v přírodních podmínkách dosahuje jen dvacetiny hmotnosti kořenů z umělých plantáží.

Ženšen vysázený na plantážích severního Kavkazu se sklízí po šesti až sedmi letech, kdy váží 35 až 40 gramů, v některých případech dokonce až 80 i 100 gramů.Kořeny staré víc než deset let vážily až 280 gramů.

Vědecké pracovníky zneklidňovala myšlenka,  zda se při pěstování zázračného kořene v nových zeměpisných oblastech nezmění jeho biologická aktivita.

Za nositele základních vlastností ženšenu jsou pokládány triterpenické glykosidy. Šlechtěné odrůdy z Dálného východu obsahují deset až jedenadvacet procent glykosidů, ale umělý kořen stejného stáří obsahuje této vzácné složky sedmadvacet procent.

Podle biologického hodnocení má výtažek ze šestiletého kořene, který vyrostl uměle 1200 až 1500 konvenčních aktivních jednotek. Aktivita výtažků ze stejně starých kořenů z dálnovýchodní tajgy dosahovala pouze 800 konvenčních jednotek.

Biologická aktivita uměle vypěstovaného ženšenu byla ověřována podle jeho účinků na jednobuněčné organizmy. Tak například dvouprocentní výtažek ze suchého kořene vypěstovaného uměle urychluje množení kvasinek sedmdesátkrát a týž extrakt ze stejně starého kořene z Dálného východu pouze třiadvacetkrát.

Zkoušky prokázaly, že biologická aktivita kořenů kultivovaného  ženšenu je neobyčejně vysoká. Lze to vysvětlit tím, že soubor přírodních podmínek, které kořen života ke svému růstu potřebuje je v horách na severním Kavkaze mimořádně příznivý pro biologické procesy, zejména z hlediska hromadění aktivních látek.

Svůj vliv má určitě i skutečnost, že na severním Kavkaze je každým rokem období růstu ženšenu o dvacet dnů delší, než na Dálném východě. To vše podporuje naději, že ženšen nalezl na severu Kavkazu svůj nový domov a že se zde podaří najít nejvhodnější způsoby jeho pěstování.