uchaøské
umìní daleké staré Èíny není pro nás dnes ji¾ ¾ádným
tajemstvím. Ve staré literatuøe nacházíme èetné
zmínky o jídle. Tak napøíklad ji¾ v druhé polovinì
prvního tisíciletí pø. n. l. platila pravidla pro
kombinaci potravin v jedné básni z 3. století pø. n.
l. se uvádí dokonce celé menu, nad ním¾ by se olízla
nejedna mlsná pusa. Hlavní potravinou byly od pradávna
obiloviny. V ji¾ní a støední Èínì rý¾e, na
severu proso a p¹enice, rý¾e se tu roz¹íøila a¾
za dynastie Tchang (618-906). |
||
Pøedev¹ím zelenina |
||
Nejchud¹í
¾ili z ovsa, jeèmene a pohanky. Dùle¾itou slo¾kou
potravy byly v¾dy lu¹tìniny. Boby nebo hrách se pøidávaly
do rý¾e nebo do prosné ka¹e. Jedly se také saláty
z øepy, kapusty, okurek, lociky, øedkvièek a do soli
nalo¾ená zelenina z øepy, cibule a kapusty. Oblíbenou
pøílohou také byla vaøená dýnì. Jako koøení se
kromì soli a pepøe pou¾íval èesnek, cibule, zázvor,
kardamom, anýz a èernobýl. Spotøebovávalo se také
velké mno¾ství octa na nudlová jídla. Nudle se
zhotovovaly z p¹enièné mouky, do ní¾ se nìkdy pøidávala
mouka rý¾ová nebo kukuøièná. Tady vyvstává otázka:
Znali Evropané tìstoviny od Etruskù a jen na nì
pozapomnìli, nebo je poznali a¾ tehdy, kdy¾ je z Èíny
pøivezl Marco Polo? A» je to tak nebo tak, ji¾ od
starovìku jsou souèástí èínského jídelníèku.
Nudlové tìsto se èasto plnilo také sekaným masem
nebo zeleninou a dusilo se. Pekly se placky a malé,
marmeládou plnìné koláèky. Staøí Èíòané znali
bezpoèet druhù sladkého peèiva a dal¹ích sladkostí,
hlavnì kandované ovoce. Broskve, meruòky, zázvor,
bambusové výhonky, lotosová semena, olivy a ¹vestky
se nakládaly do medu, sirupu nebo cukru. Cukr poznali
Èíòané pomìrnì pozdì. Za dynastie Chan (206 pø.
n. l.- 220 n. l.) se do Èíny poprvé dostal jako
tribut tøtinový cukr. Pøedtím se k slazení pou¾íval
med nebo maltóza (sladový cukr). A¾ v 6. stol. n. l.
nacházíme v literatuøe zmínku o dová¾eném bílém
prá¹ku, tzv. kamenném medu, a v 7. století na císaøùv
pøíkaz studovali èín¹tí úøedníci v Indii výrobu
cukru. |
||
Pøedepsané jídelní pøedpisy |
||
A¾ do poèátku
na¹eho letopoètu platily v Èínì pøedepsané jídelní
pøedpisy. Vládnoucí vrstvì pøíslu¹ela masitá jídla,
pøíslu¹níkùm ni¾¹í ¹lechty ryby, prostý lid se
musel spokojit s polními plodinami. V¹eobecnì tedy
maso hrálo v èínské kuchyni podøadnou úlohu. Zatímco
ve starovìku se jedlo hlavnì hovìzí a skopové maso,
pozdìji, s úpadkem chovu dobytka, to bylo maso èínského
vepøe. Na stùl pøicházela také zvìøina, èastìji
v¹ak drùbe¾. Av¹ak
velmi ¾ádanou potravinou byly ryby, jak èerstvé, tak
solené. Rybí jídla v¾dy patøila a dodnes patøí k
vynikajícím výtvorùm èínské kuchynì. Z dal¹ích
moøských ¾ivoèichù slou¾ily k obohacení tabule i
sépie, ¾raloèí ploutve, ústøice, mu¹le, krabi,
krevety, nebo je¾ovky. Dal¹í ¾ivoèi¹né produkty,
jako mléko, sýr, tvaroh nebo máslo, na rozdíl od zemí
Blízkého východu nena¹ly v èínské kuchyni uplatnìní.
Jídla se sice pøipravovala také na sádle, nejèastìji
v¹ak na rostlinném oleji. |
||
Vejce jako lahùdka |
||
Vejce
sice patøí k ¾ivoèi¹ným produktùm, ale vzhledem
ke speciální úpravì se o nich zmíníme jako o
specialitì. Vejce se jedla syrová, vaøená nebo peèená
i jako pøísada do polévek. Nejoblíbenìj¹í ov¹em
byla a dodnes jsou konzervovaná. V evropské literatuøe
jsou nesprávnì oznaèována za »shnilá«, a kdo je
neochutnal, ohrnuje nad nimi nos. Zcela zbyteènì. Do vápna
nalo¾ená vejce se zahrabávají do hlíny tak, aby k
nim nepronikl vzduch. Bìhem nìkolika týdnù se ¾loutek
zbarví do tmavì zelena. Ov¹em za nejvìt¹í
pochoutku byla v¾dy pova¾ována vejce s témìø èerným
¾loutkem (proto nìkdy i oznaèení »èerná vejce«),
která byla v zemi po celé mìsíce. Tato konzervace
nebyla dána jen èistì kulináøsky, ale hlavnì
hygienicky. Podobnì jako v jihovýchodní Asii se toti¾
pou¾ívala hlavnì kachní vejce, která v syrovém
stavu obsahují zdraví ¹kodlivé cizorodé látky.
Nutno se zmínit je¹tì o jedné pochoutce, která mo¾ná
mnohým lidem vrtá hlavou. Jsou to takzvaná vla¹tovèí
hnízda. Nejde o nic jiného ne¾ o sliny zvlá¹tního
druhu moøských vla¹tovek, roz¹íøených v celé
jihovýchodní Asii. Slou¾í
jako spojovací materiál pro stavbu hnízda. A tato hnízda
se rozpou¹tìla na polévku. Na otázku, co Èíòané
pijí, urèitì ka¾dý bez váhání odpoví - èaj.
Ano, dnes je to národní nápoj, ale do Èíny se
dostal teprve s pøíchodem buddhismu na poèátku na¹eho
letopoètu. V nejstar¹ích dobách byla hlavním nápojem
teplá voda, kterou pozdìji pili chudí lidé místo èaje.
Zato alkoholu znali Èíòané mnoho druhù. Ve staré
literatuøe jsou o nìm èasté zmínky a ji¾ v dobì
Èou (asi 1025-771 pø. n. l.) se jeho výrobou zabývali
dvor¹tí úøedníci. Krátce pøed poèátkem na¹eho
letopoètu se objevilo také hroznové víno, z jeho¾
¹»ávy se pøipravoval alkoholický nápoj. Pøíprava
jídel patøila v Èínì k úkolùm ¾eny, ale èasto
vaøili i mu¾i. Kuchaøské umìní se v Èínì tì¹ilo
vysokému uznání a schopní kuchaøi to mohli dotáhnout
hodnì vysoko, jako napøíklad kuchaø prvního panovníka
dynastie ©ang (asi 16.-11. stol. pø. n. l.), který se
stal ministrem. Recepty èínské kuchynì se poèítají
na statisíce a od nejstar¹ích dob je zaznamenává
gastronomická literatura. |
||
Pøesto se
ani samotným Èíòanùm nepodaøilo popsat ve¹keré
taje vlastní kuchynì, nebo» receptury se pøevá¾nì
dìdí z generace na generaci výhradnì v rodinném
kruhu. Marie Kalinová |
||