V Lipnici se vzpomínalo na Jaroslava Haška
Koncem dubna se sjelo do Lipnice na havlíèkobrodsku pøes sto autorù, kteøí pøispìli svými humoristickými povídkami do chystaného „haškovského“ sborníku, který pøipravuje k vydání Syndikát novináøù Vysoèiny. Letošní rok k takové akci pøímo vybízí, proto¾e uplynulo právì 140 let od Haškova narození a letos je to také 100 let od jeho úmrtí. Jaroslav Hašek ¾il v posledních letech svého ¾ivota ve svém domku pøímo pod hradem v Lipnici a tady také napsal svého Dobrého vojáka Švejka. A dnes tu ¾ijí také jeho pøímí potomci - vnuk Richard Hašek a pravnuk Martin. Oba z nich jsme mìli pøíle¾itost se vidìt a prohodit pár slov ve známé hospodì U Invalidù, kde mìli sraz významní „haškologové" a také ctitelé Švejka a starých tradic, kteøí se objevili i v uniformách z doby monarchie. A pak v blízkém hostinci U panské kovárny, kde autory hostil pan Martin Hašek.
Lipnický hrad, kdysi slavné a honosné sídlo pánù Trèkù z Lípy, kde jsem byl naposled pøed nìkolika lety, pøíjemnì pøekvapil tím, jak pokroèila restaurace dalších èástí hradu. Návštìvník tady mù¾e dnes vidìt obnovené gotické komnaty, které byly døíve nepøístupné a které teï poskytují ucelený pohled na ¾ivot støedovìkého hradu. Zajímavá je hradní zbrojnice s mnoha ukázkami seèných a bodných zbraní, výstava støedovìkých kachlù i ukázky toho, jak se na hradì topilo, aby sídlo bylo pro tehdejší rytíøe i v zimì obyvatelné. A tak mohu projít èernou kuchyni, lo¾nici panstva i gotické sklepy s vìzením, studnou s mohutným rumpálem a muèírnou. A pak kapli se starými freskami, kde prý dodnes straší duch zazdìné šlechtièny, její¾ kamenná tváø se na nás dívá z jednoho sloupu.
A tak honem radìji nahoru na jednu z vì¾í, dokud je opravdu nádherný výhled na kopcovitou a lesnatou krajinu a také a¾ v dálce na mìsto Havlíèkùv Brod.
Bylo by tady co prohlí¾et mo¾ná pár dní. Zvláš», kdy¾ v Haškovì domku byla právì otevøena výstava satirických kreseb - samozøejmì s jakým jiným námìtem, ne¾ hlavnì švejkovským. Ta tady potrvá a¾ do konce záøí letošního roku. Tak¾e o dùvod víc sem znovu pøijet. Teï je ovšem Lipnice plná tìch, kteøí sem pøijeli vzpomínat na slavného autora Švejka. A tak pøicházím pozdní odpolední hodina, kdy se autoøi humoristických povídek i mu¾ové v uniformách z doby Švejkovy, scházejí v koutì høbitova u hrobu Jaroslava Haška. Hlavní slovo má jeho vnuk a po nìm i další, z Maïarska a odjinud, ba dokonce, poslušnì hlásím i Japonec. Proto¾e, kde by Švejka a Jaroslava Haška neznali?
A pak spoleènì, sobì i panu Haškovi, na jeho¾ hrobì nesmí chybìt tradièní láhev piva, si zazpíváme o tom, jak za císaøe pána a jeho rodinu, museli jsme vybojovat Hercegovinu.