Øíká se: V mládí erotik, v stáøí prostatik. V pìtašedesáti letech se podle tohoto rèení chlap pøesvìdèí, ¾e u¾ je starej. Zjistí toti¾, ¾e potøebuje spoustu èasu a trpìlivosti pøi obou funkcích svého mu¾ského nádobíèka.
A tak jsem, po zkušenosti, ¾e zaruèenì zázraèné prostøedky doporuèované z televizní obrazovky neuškodí, ale také nepomohou, nebo» po investování znaèného finanèního obnosu se mi èùrá stále hùø, a pouèen odborným osvìtovým èlánkem v èasopise zaslaném zdravotní pojiš»ovnou, navštívil ordinaci urologa.
Prohlídka byla krátká – sono bøicha a lékaøùv prst, samozøejmì navleèený v gumové rukavici, hluboko vsunutý do… abych se vyjádøil odbornì – análního otvoru. Diagnóza mi oznámila to, co jsem vìdìl: zbytnìlá prostata. Doporuèení lékaøe: operace.
Další dny, prostoupené pochopitelným strachem z chirurgického výkonu, ale rovnì¾ obavami typu: Propadnu se hanbou, v¾dy» tam budou mladé sestøièky (!), ubìhly pomìrnì rychle v pøedoperaèních vyšetøeních. Následující støedu jsem byl hospitalizován. Nutno podotknout, ¾e sestøièky byly ve zralém vìku a nedìlaly nic, z èeho mì chytala traumata. „Od pùlnoci nejíst, nepít, nekouøit, ráno vysprchovat!“ znìly jejich pokyny.
První procedurou operaèního dne bylo bandá¾ování nohou. Asi aby, kdybych se po výkonu neprobudil, mìli pøi balzamování mumie ménì práce. Zøízenec mì na lù¾ku, za soustrastných pohledù spolupacientù potulujících se po chodbách, pøevezl do pøedsálí operaèního sálu. Zakuklený anesteziolog, jen¾ mi u¾ v pøedveèer pøedal písemné pouèení, ve kterém mne zaujal zákaz pou¾ití make-upu a laku na nehty, jeho¾ jsem se pøidr¾el, mì nyní, skrèenému do kozelce, píchl do páteøe. Vysvìtlil, ¾e zavedl znecitlivující látky k nervové pleteni míšních nervù, èím¾ se pøeruší vedení bolestivých impulsù. Následnì mi zavìsili rozta¾ené nohy do vysokých dr¾ákù. Ne¾ jsem staèil protestovat, ¾e jsem se neobjednal na gynekologii, zaèaly mi údy dolní poloviny tìla døevìnìt. Uvìdomil jsem si, ¾e v pouèení, které jsem vèera podepsal, stálo, ¾e pacient má právo kdykoliv navr¾ený zpùsob anestézie odmítnout… ale u¾ mi to pøipadalo zbyteèné.
Aèkoliv jsem oèekával, ¾e nastoupí lékaø a zavelí: Sestro, skalpel!, nestalo se tak. Mu¾ v zelené roušce a slušivé èepièce se chopil jakýchsi d¾ojstykù a na monitoru po mé pravici zaèal hrát nepochopitelnou poèítaèovou hru.
Kdy¾ monitor zhasl, šoupli mne po hladkém prknì z operaèního stolu na postel a vrátili na pokoj.
Další dny u¾ dìlaly sestøièky to, èeho jsem se od poèátku obával, ale, pánové, není se èeho lekat. Stav se dá charakterizovat jako neakèní pimprlové divadélko: hadrová loutka visí na dlouhé hadièce. Po tøech dnech se dostavila mladièká sestøièka a jemnými prstíky onu nepøíjemnou rourku vytáhla.
„A u¾ jste zase chlapík!“ pravila s mírným uzardìním a já jsem cítil, ¾e operace, jak pravil rostlináø Jaromír Kunc v podání Oldøicha Vlacha ve filmu Vesnièko má støedisková, nemìla na funkci vliv. Nejen¾e mi neuškodila, ale naopak pomohla.